Navigace: Tematické texty C CírkevDelší texty Nekritická láska versus nelaskavá kritika (Max Kašparů)

Nekritická láska versus nelaskavá kritika (Max Kašparů)

Existuje nekritická láska, která ani s pomocí silné optiky nevidí, či spíše nechce vidět vady na kráse milovaného. Těsně vedle ní stojí nelaskavá kritika, která nemůže a vlastně ani netouží vidět nic dobrého na díle či lidech, které podrobuje kritice.

Svět má zalíbení v obou extrémech. Hercům, sportovcům a královnám krásy odpouští velkoryse všechny jejich poklesky, slabosti a hříchy, na církvi ovšem hledá každou sebemenší skvrnu.

"Církev? Tu dobře znám. Dva tisíce roků Koniášů, nespravedlnosti a násilí." Tak promluví lidový znalec církevních dějin. Na doplňující otázku, zda zná z historie církve ještě něco nebo někoho jiného, už odpověď neuslyšíte. Více totiž nezná.



O květinách a kompostu

Je-li církev zahradou, která byla vyprojektována a založena Božím Synem, je v pozemském putování obhospodařována lidskými zahradníky zasaženými dědičným hříchem. Jedni z nich vypěstovali krásné trávníky, druzí zasadili ušlechtilé stromy plné kvalitního ovoce, další upravili pohodlné chodníky nebo doplnili okrasné skalky a záhony plné květin. Našli se ale i tací, kteří v Boží zahradě vybudovali kompost. Vstoupí-li do takové zahrady člověk, který hledá krásu, duchovní úrodu, klid pro duši, posilu pro věčnost a smysl pro řád, nalezne to, co hledá. Na každém místě může objevovat nové, lidským zahradníkem zaseté, ale Boží vláhou zúročené a zušlechtěné výhonky.

Vstoupí-li však do takové zahrady vepř, proběhne jí úplně celou bez povšimnutí a namíří si to rovnou ke kompostu.

Hledání dobra a krásy přispěje k radosti a pokoji lidské duše. Když Ježíš hovořil u studny se Samařankou, znal všechny její hříchy, a přesto na ní ocenil hlavně to jedno pozitivní. Její dobrou odpověď na svoji otázku...


***
Se svolením převzato z knihy: O radostech lidské duše s Maxem Kašparů, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství


Několik kapitol z této knihy naleznete zde


Témata: Církev

Čtení z dnešního dne: Neděle 25. 2.

Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; Žalm 116; Řím 8,31b-34
Mk 9,2-10

Proč Ježíš vystoupil na horu a zjevil učedníkům svoji slávu? Přítomnost Mojžíše, spojeného s darem Smlouvy, a Eliáše, největšího z proroků, oblak a Boží hlas… naznačují, kým Ježíš je. Ale učedníci jsou zmateni. Kam Ježíš míří, když toto všechno prožívají a nemají o tom mluvit? Boží záchrana není otázkou vysvětlování, pouček nebo definicí. Učedníci musí nejprve sami zažít Velikonoce, stát se svědky všech událostí a přijmout Ducha svatého. Pak teprve budou schopni mluvit o tom všem. I my jsme učedníky, i my potřebujeme nejprve na sobě zakusit moc Kristovy smrti a vzkříšení, přijmout Jeho Ducha, abychom mohli svědčit o velikosti Boží.

Zdroj: Nedělní liturgie

25.2.1950 zemřel komunisty umučený kněz Josef Toufar

(24. 2. 2018) Žádný člověk není bezvýznamnou figurkou na šachovnici Boží.

P. Pavel Kučera - uprchlík a uprchlický farář

(24. 2. 2018) Tzv. uprchlický farář P . Pavel Kučera utekl v roce 1964 z komunistického Československa. Jeho posláním se pak na dlouhá...

Proti jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(23. 2. 2018) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost – a sice...

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2018) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

(21. 2. 2018) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a...

Katecheze o rodinách pro rodiny

Katecheze o rodinách pro rodiny
(20. 2. 2018) Papež František nabízí šest katechezí s mottem: "Mluvme o rodině! Buďme rodinou!"