Navigace: Tematické texty P Postní dobaDelší texty O postní době

O postní době

Slavení Velikonoc začíná čtyřicetidenní přípravou postní doby a vine se padesáti dny velikonočního období.

Popis Ježíšových pokušení charakterizující první postní neděli je nejen v časové, ale i logické návaznosti na křest v Jordánu. Duch svatý, který sestoupil na Ježíše v okamžiku křtu, je tímtéž Duchem, který jej čtyřicet dní vodí pouští (srov. Lk 4,1). Tajemství oblaku vyplňuje liturgii druhé postní neděle, od prvního čtení modlitby se čtením (srov. oblak v Ex 13,21-22) až po evangelium mše svaté (oblak proměnění: Lk 9,34). Duch, který jako oblakový sloup vedl izraelský národ na poušti a který podnítil Ježíše, aby zahájil svou službu vítězstvím nad ďáblovými úskoky, vede nyní církev postní cestou k Velikonocům.

Třetí, čtvrtá a pátá neděle roku C tvoří smírné putování církve s vrcholem velikonočního slavení. V přípravě na jubileum 2000 připomínají tyto neděle milosrdenství Páně (srov. Tertio millennio adveniente 11), které "očišťuje naše srdce Duchem svatým a upevňuje v lásce" (prosby z ranních chval středy čtvrtého postního týdne). V prosbách ranních chval se často vrací naléhavá prosba k Pánu, aby nás obnovil silou Ducha.

Dopoledne Zeleného čtvrtku (nebo nejbližší dny) jsou ve znamení mše se svěcením olejů, jež jsou zvláště žehnáním křižma předehrou a přípravou na zvlášť posvátnou noc, totiž na velikonoční vigilii. Preface této mše mimo jiné dobře objasňuje účast církve na jediném kněžství Krista, který byl pomazáním Ducha svatého ustanoven Veleknězem nové a věčné smlouvy.

Postní cesta je inspirována také eschatologickou perspektivou exilu (srov. první čtení páté neděle: Iz 43,16-21). Ve svém pozemském putování k věčné vlasti jsme neustále vystaveni svodům hříchu a podrobeni zkouškám, které prověřují náš duchovní pokrok. Námaha boje je oživována nadějí na účast na Kristově vítězství. Připomíná to sv. Augustin ve druhém čtení modlitby se čtením první neděle postní: "Pán se rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou v tom svém těle, ve kterém zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa; aby tak údy s důvěrou očekávaly, že i ony se dostanou tam, kam je předešla hlava". Naděje vlévá odvahu a mír do srdcí věřících, vědomých si, že Bůh pro ně udělal veliké věci (srov. responsoriální žalm páté neděle postní); kdo totiž doufá v Hospodina, nebude zahanben, protože "Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý" (responsoriální žalm třetí neděle postní).

V postních textech zaznívá tu a tam i střídmá zmínka o Panně Marii. V prosbách sobotních ranních chval a prvních nešpor z neděle je Matka Páně vzývána jako útočiště hříšníků a vzor v následování Ježíše pro všechny učedníky. Nepotřebovala- li Přesvatá obrácení a očištění, i ona "se ubírala cestou víry" v naději a lásce (srov. Lumen gentium 58; Redemptoris Mater 17). Svým příkladem a svou přímluvou Maria provází církev na cestě k Velikonocům: je-li postní doba památkou Ježíšova putování směrem ke smrti a vzkříšení, je také připomínkou dokonale prožívaného putování víry jeho svaté Matky až pod kříž Syna v oběti poslušnosti tajemnému plánu Otce. Oběť Panny spojenou s obětí Syna připomíná druhé čtení modlitby se čtením Zeleného čtvrtku: "(Kristus) přišel z nebe na zem kvůli trpícímu člověku. Toho si oblékl v panenském lůně a jako člověk přišel na svět. (...) Vzal na sebe utrpení trpícího člověka a tělesná utrpení zničil. A duchem, který nemohl zemřít, usmrtil vražednou smrt (...). Kristus je ten nový beránek, který neotevřel ústa, ten beránek zabitý, narozený z Marie, krásné ovečky" (velikonoční homilie podle Melitona ze Sard).


Témata: Postní doba

Čtení z dnešního dne: Neděle 25. 2.

Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; Žalm 116; Řím 8,31b-34
Mk 9,2-10

Proč Ježíš vystoupil na horu a zjevil učedníkům svoji slávu? Přítomnost Mojžíše, spojeného s darem Smlouvy, a Eliáše, největšího z proroků, oblak a Boží hlas… naznačují, kým Ježíš je. Ale učedníci jsou zmateni. Kam Ježíš míří, když toto všechno prožívají a nemají o tom mluvit? Boží záchrana není otázkou vysvětlování, pouček nebo definicí. Učedníci musí nejprve sami zažít Velikonoce, stát se svědky všech událostí a přijmout Ducha svatého. Pak teprve budou schopni mluvit o tom všem. I my jsme učedníky, i my potřebujeme nejprve na sobě zakusit moc Kristovy smrti a vzkříšení, přijmout Jeho Ducha, abychom mohli svědčit o velikosti Boží.

Zdroj: Nedělní liturgie

25.2.1950 zemřel komunisty umučený kněz Josef Toufar

(24. 2. 2018) Žádný člověk není bezvýznamnou figurkou na šachovnici Boží.

P. Pavel Kučera - uprchlík a uprchlický farář

(24. 2. 2018) Tzv. uprchlický farář P . Pavel Kučera utekl v roce 1964 z komunistického Československa. Jeho posláním se pak na dlouhá...

Proti jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(23. 2. 2018) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost – a sice...

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2018) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

(21. 2. 2018) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a...

Katecheze o rodinách pro rodiny

Katecheze o rodinách pro rodiny
(20. 2. 2018) Papež František nabízí šest katechezí s mottem: "Mluvme o rodině! Buďme rodinou!"