Navigace: Tematické texty T TeologieDelší texty Postoj k modernímu světu (Vladimír Boublík)

Postoj k modernímu světu (Vladimír Boublík)

Není pochyby o tom, že se některé vnější formy křesťanského života velice těžko mohou podílet na vytváření moderního života. Mnohé křesťanské zvyky a tradice se vytvořily v životě zemědělců a drobných řemeslníků; nemají proto žádný ohlas v životě moderní společnosti. Přetvářejí se v určitý křesťanský folklór, který je udržován při životě jenom v určitých úzkých kruzích církevního života a nedokáže ovlivnit současný svět.

Hlásání evangelia je též občas vázáno na pojmy a výrazy, které nejsou používané v jazyku dnešního člověka. Mnoho slov, která najdeme v dogmatických rozhodnutích církve nebo i v bibli, pochází ze židovské nebo z helénistické tradice, jejíž vliv je v moderním světě stále slabší. Hlásání evangelia by mělo tedy mít ohled na tuto situaci.

Není tedy pochyb o tom, že situace, která se vytvořila v moderní společnosti, vyžaduje na církvi určité přizpůsobeni, které by se vztahovalo i na hlásání evangelia. Křesťan nemůže zůstat hluchý k oprávněným touhám dnešního člověka a nesmí mlčet k jeho bolestem a úzkostem. Situace vytvořená v moderním světě je též určité „znamení doby“, které zavazuje křesťany, aby hledali v tajemném pokladu evangelia „nové i staré věci“, které by umožnily snazší setkání Krista s moderním člověkem. Možná, že jsme se dívali příliš dlouho s nedůvěrou k proudům, které vedly k vybudování nového světa. Často jsme je odsuzovali i pronásledovali. Zůstali jsme proto trochu stranou - a tato situace musí být překonána.

Postoj k modernímu světu bude však v souladu s vírou církve a Ježíšovým poselstvím, nejenom když si uvědomí některé nedostatky a slabosti v hlásáni evangelia, ale též když bude znát chyby a nebezpečí současného světa. Je jasné, že moderní svět má mnoho kladných stránek, uskutečnil opravdový pokrok a chce vytvořit skutečný humanismus; má však též mnoho chyb a stinných stránek a projevuje se v něm značná nejistota a tápání. Evangelium se nemůže přizpůsobit všem požadavkům světa - pouze oprávněným požadavkům; nechce jenom odstranit chyby v životě církve, ale též stinné stránky a bloudění v životě moderního člověka.

Touha současné teologie po bližším setkání s moderním světem je oprávněná a krásná; ve skutečnosti však v sobě skrývá velké nebezpečí, protože vidí evangelium ve světle moderních požadavků, a nechce vidět dnešní svět ve světle požadavků evangelia. Často se zapomíná, že svět a člověk nemohou soudit Boží slovo a omezovat ho podle svých potřeb: svět není měřítkem pro Boží slovo, nýbrž Bůh je měřítkem pro svět a jeho touhy.

Teologie minulosti se stavěla příliš záporně k modernímu světu a dopustila se proto jistých chyb; teologie budoucnosti chce projevovat při každé příležitosti bezvýhradný obdiv k modernímu světu - a dopouští se též mnoha chyb. Svět, který se vytváří, potřebuje pochopení, lásku i odpuštění; může a musí vyžadovat, aby křesťané odpověděli na jeho touhy a aby se zapojili do jeho budování. Nemůže však žádat, abychom mu místo víry přinášeli jenom filosofický humanismus nebo sociálně nauku a abychom mu hlásali křesťanství bez Boha a Krista. Svět antický nebo moderní - čeká na Krista, i když o tom neví, i když to popírá. Nemůže tedy potřebovat křesťanství bez Boha, vyžaduje však - a právem - aby Ježíšovo poselství mu bylo hlásáno způsobem, který může najít ohlas v srdci dnešního světa.
(118-19)


Při rozboru nauky synoptiků o Synu člověka jsme došli k závěru, že tato teologie spojuje v sobě dva mesiášské tituly, které by žádná židovská tradice nikdy nesloučila. Následkem tohoto spojení se Ježíšovo poslání jeví v jistém paradoxním světle: jako syntéza božské moci a lidské slabosti, smrti a vzkříšení, času a věčnosti. Žádný žid nikdy nedovedl sloučit vědomí božské všemohoucnosti s lidskou pokorou a poslušností; žádná židovská tradice by nikdy nemluvila o Synu člověka v souvislosti s naukou o smrti a bolesti ; žádná židovská apokalyptická literatura nikdy nemluví o tom, že uskutečnění eschatologického Božího království by mělo být závislé na pokorném kázání „Božího služebníka“ a na jeho smrti. Kdyby býval Ježíš ve svém kázání neuskutečnil tuto syntézu, apoštolové by k ní bývali nikdy nedošli, protože by to bylo v úplném rozporu s židovskou tradicí, která vytvářela jejich myšlení. Nepřeháníme proto, když tvrdíme, že Ježíš a pouze Ježíš je autorem „teologie“ Syna člověka, s kterou se setkáváme v synopticích.
(Vladimír Boublík: Setkání s Ježíšem, Křesťanská akademie, Řím 1970, 156)


Čtení z dnešního dne: Pátek 23.2.

Ez 18,21-28; Mt 5,20-26

Komentář k Mt 5,20-26: Často nás jde k oltáři tak málo… Není to právě tím, že se nedovedeme s druhými smířit, a tak raději zůsteneme doma?

Zdroj: Nedělní liturgie

Proti jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(23. 2. 2018) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost – a sice...

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2018) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

(21. 2. 2018) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a...

Katecheze o rodinách pro rodiny

Katecheze o rodinách pro rodiny
(20. 2. 2018) Papež František nabízí šest katechezí s mottem: "Mluvme o rodině! Buďme rodinou!"

Přijímací řízení KTF - do konce února

Přijímací řízení KTF - do konce února
(20. 2. 2018) Přemýšlíte, kam se vydat po střední škole? Rádi byste rozšířili obzory možností studia svých dětí? Anebo Vaši potomci...

Když děti nepřicházejí

Když děti nepřicházejí
(20. 2. 2018) Nové číslo časopisu Rodinný život nese téma opředené mnoha otazníky, jež se ovšem dotýká stále většího počtu...