Jestliže se děsíte pozemské bídy, proč nemáte strach z bídy na věčnosti?  - archív citátů

Navigace: Tematické texty R Různé textyRůzné Proti kulturní a duchovní kolonizaci je jediný lék - mučednictví

Proti kulturní a duchovní kolonizaci je jediný lék - mučednictví

Papež František / Kázání z Domu sv. Marty  / 21.11.2017 

 

Vatikán. Kulturní a ideologická kolonizace netoleruje rozdíly, všechno dělá stejným a vyúsťuje do pronásledování věřících – zdůraznil papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Komentoval čtení z knihy Makabejské (2 Mak 6,18-31), jež vypráví o Eleazarově mučednictví za vlády krále Antiocha Epifana, který se pokusil helenizovat izraelský národ.

Papež poukázal na tři zásadní typy pronásledování: výhradně náboženské, za druhé politicko-náboženské, přičemž jmenoval Třicetiletou válku či Bartolomějskou noc, a jako třetí typ čistě kulturní pronásledování, které nastává zaváděním „nové kultury, která chce všechno udělat znovu a skoncovat s obyčeji, dějinami i náboženstvím lidu. Tento typ perzekuce popisují knihy Makabejské a postihnul tehdy »nejpřednějšího znalce Písma« (2 Mak 6,18), jenž byl odsouzen k smrti za svoji věrnost Bohu.

Papež František poukázal také na včerejší liturgické čtení (1 Mak 1,10-15.41-43.54-57.62.64), jež podrobně popisuje toto kulturní pronásledování. »Z Izraele povstali bohaprázdní lidé«, kterým imponoval majestát Antiocha Epifana a kteří se rozhodli, že »sjednají s okolními národy smlouvu, [...] odebrali se ke králi, a ten jim dovolil, aby zavedli pohanské mravy«. Tímto způsobem – pokračoval papež – lid, který vyrostl na Pánově Zákonu, přijal novou kulturu, »obyčeje pohanů«, které skoncovaly se vším: s kulturou, náboženstvím a Božím Zákonem. Všechno znovu, tato modernost – zdůraznil papež - je opravdovou ideologickou kolonizací, která chce vnutit izraelskému lidu uniformní obyčeje, jež ukládají jednat určitým způsobem a ne jiným, takže ruší svobodu. Někteří to přijali, protože to považovali za dobrou věc, chtěli být jako druzí, zřekli se tradic a začali žít jinak.

V lidu se však zrodí odpor a někteří, jako právě ctihodný Eleazar, brání pravé obyčeje izraelského lidu – řekl dále papež s odkazem na dnešní čtení z druhé knihy Makabejské, která podává příběhy těchto hrdinských mučedníků. „Toto pronásledování se zrodilo z ideologické kolonizace, která vždycky pustoší, všechno činí stejným a není schopná tolerovat rozdíly. Vyrůstá z »hříšného kořene«, který zmiňuje první kniha Makabejská, totiž od Antiocha Epifana, který násilím zaváděl v Božím lidu nové, pohanské a světácké obyčeje.“

„Toto jsou kulturní kolonizace, které vedou také k pronásledování věřících. Pro příklady netřeba chodit příliš daleko. Pomysleme na genocidy, které byly v minulém století výrazem nové kultury. Řeklo se: »Všichni budou stejní, a ti, kdo nemají čistou krev, ven«. Všichni stejní, není místo pro rozdíly, není místo pro druhé, není místo pro Boha. To je ten »hříšný výhonek« (1 Mak 1,10). Uprostřed těchto kulturních kolonizací, rodícími se ze zvráceného ideologického kořene, se stává kořenem sám Eleazar.“

Eleazar vskutku umírá s myšlenkou na mladé lidi, kterým zanechává šlechetný příklad, dává život z lásky k Bohu a Zákonu a stává se »památkou ctnosti« ( 2 Mak 6,31). Ve srovnání s oním hřísným kořenem, který produkuje ideologickou a kulturní kolonizaci, se objevuje nový kořen, který dává život budoucnosti. „Z Antiochova kralování vzešla novota. Ne všechny novoty jsou špatné, vždyť evangelium je také novotou, avšak je nutné umět rozlišovat“ – pokračoval papež.

„Je třeba rozlišovat novoty. Je tato novota od Pána, pochází z Ducha svatého, roste z Božího kořene, anebo je to novota pocházející z hříšného kořene? Co bylo dříve hříchem, totiž zabíjení dětí, je dnes možné, není to takový problém – to je zvrácená novota. Dříve byly rozdíly jasně dané Bohem, respektovalo se stvoření, avšak dnes jsme trochu modernější... rozdíly už takové nejsou... a vzniká jakási směsice.“

Boží novota – pokračoval papež – nikdy nevyjednává, nýbrž umožňuje růst a dívá se do budoucna.

„Ideologické a kulturní kolonizace si hledí pouze přítomnosti, popírají minulost a nehledí na budoucnost. Žijí okamžikem, nikoli v čase, a proto nám nemohou nic slíbit. A tímto postojem, který dělá všechny stejnými a ruší rozdíly, se páchá ohavný hřích rouhání proti Bohu stvořiteli. Každá kulturní a ideologická kolonizace hřeší proti Bohu Stvořiteli, protože chce měnit tvorstvo, které učinil On. Proti tomuto počínání, které se během dějin mnohokrát vyskytlo, je jenom jediný lék, totiž svědectví neboli mučednictví.“

Eleazar vskutku vydal svědectví života a myslel na odkaz, který zanechává svým příkladem. Říká: »Já žiji takto. Vedu dialog s těmi, kdo smýšlejí jinak, ale moje svědectví je takovéto, podle Božího Zákona«. Eleazar neuvažuje o penězích nebo nějaké jiné pozůstalosti, nýbrž myslí na příklad svého svědectví, který bude pro mladé lidi příslibem rozkvětu. Stává se kořenem, aby dal život druhým. A jeho příklad – končil papež dnešní kázání v Domě sv. Marty – ať pomáhá i nám ve chvílích určitého zmatku tváří v tvář kulturním a duchovním kolonizacím, které nám jsou podávány.“ 
 


Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
(mig)
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Pondělí 16.7.

Iz 1,10-17; Mt 10,34 – 11,1

Komentář k Iz 1,10-17: Není i moje zbožnost někdy podobně křečovitá? Uvědomuji si, že hlavní a jedinou oběť přinesl Ježíš? Nesnažím se vlastní silou „dobýt nebe“, a neodvádím tak svou pozornost od potřebných?

Zdroj: Nedělní liturgie

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2018) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2018) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2018) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Katolická charismatická konference 2018

(4. 7. 2018) Začátek prázdnin je v Brně již neodmyslitelně spojen se začátkem charismatické konference, která se letos uskuteční od...

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2018) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3. 7. 2018) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)