Navigace: Tematické texty V VelikonoceTexty na nástěnky - Velikonoce Průvodce po jednotlivých dnech Velikonoc (r. 2001)

Průvodce po jednotlivých dnech Velikonoc (r. 2001)

Ve wordu je text ke stažení zde


VELIKONOCE - OSLAVA VÍTĚZSTVÍ

Pán se rozhodl, že kvůli nám sám předem půjde naší cestou. Zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa, abychom i my s důvěrou očekávali, že se dostaneme tam, kam nás předešel on sám...
(Svatý Augustin)
 

Slavením velikonočního tajemství se křesťané spojují v důvěrném společenství s Kristem a vydávají se s ním cestou kříže ke vzkříšení a životu s Bohem.
 



VELIKONOCE -  ŠANCE PRO KAŽDÉHO

Jít ve stopách Ježíšových je naším povoláním. Je to jediná cesta, která vede skrze smrt k životu.
(Joachim kardinál Meisner)
Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života, praví Ježíš. (Jan 8,12)



VELIKONOCE  DEN PO DNI

KVĚTNÁ NEDĚLE

Oslava Svatého týdne začíná na Květnou neděli průvodem, který symbolicky naznačuje, že následujeme Pána na jeho cestě utrpení a účastníme se jeho kříže, abychom dostali také podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě. Tuto myšlenku vyzdvihuje zvláště žehnací modlitba nad ratolestmi: „...požehnej také nás, ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem.“
Květná neděle spojuje Kristův královský triumf a oslavu jeho utrpení vjedno. Obojí je ve velikonočním tajemství vzájemně propojeno...

ZELENÝ ČTVRTEK

Tématem večerní liturgie jsou dvě události: Ježíšova večeře, při níž ustanovuje tajemství eucharistie a myje apoštolům nohy; Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí...
Kristus nás posiluje svým tělem a svou láskou. V této síle se pak můžeme vydávat na cestu do zaslíbené země. Na cestu, která vede i přes poušť utrpení a smrti, ale též skrze bránu vzkříšení. Cílem této cesty je „země“, ze které nebudeme vyhnáni, totiž „nové nebe a nová země“ nebeského království.


VELKÝ PÁTEK

Podle prastaré tradice se dnes neslaví eucharistická oběť, ale obřady na památku utrpení Páně. Ty mají tří části: Bohoslužbu slova (ve které se čtou pašije) zakončenou přímluvami za celý svět; uctívání kříže; přijímání.
Velký pátek je postním dnem - postem od masa a újmy v jídle.
Proklet je každý, kdo visí na dřevě (srov. Gal 3,13). Ježíšův spásný čin spočívá v tom, že všechen následek hříchu dopadl na něj, místo na nás. Vzal naše prokletí na sebe. Na kříži protrpěl to, co způsobuje hřích - ztrátu Boha. Toto největší utrpení vytrpěl až do dna. „Bože můj, Bože můj“ - zvolal na kříži - „proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,6).


BÍLÁ SOBOTA

Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se dnes zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření.
Bílá sobota je příležitostí prožít u Kristova hrobu skutečnost smrti, beznaděje a prázdnoty. Tedy všeho toho, v čem bychom byli díky hříchu uvězněni, nebýt Ježíšova vítězství, slaveného o velikonoční noci.


VELIKONOČNÍ NOC

Velikonoční vigilie je oslavou svaté noci, kdy Pán vstal z mrtvých, kdy rozlomil pouta smrti a jako vítěz vystoupil z hrobu, aby i nám otevřel cestu k životu.
Oslava Veliké noci vyjadřuje mnohými symboly a texty tento velikonoční „přechod“ (pesach) ze zajetí utrpení a smrti do života svobody a plnosti.
O celém velikonočním tajemství, vsazeném do plánu spásy, vypráví velkou lyrickou básní velikonoční chvalozpěv Exsultet. V mistrné zkratce vidí vzkříšení v souvislosti se Starým zákonem i se životem současného křesťana.

KŘESTNÍ OBŘADY

Podstatným prvkem liturgie velikonoční noci je křestní slavnost. Tajemství křtu vyvěrá přímo z velikonoční události. Skrze něj máme účast na Kristově utrpení, smrti a vzkříšení. Proto se přednostně slaví a obnovuje právě o velikonocích.
Křest v řečtině znamená ponořovat. Křest v Krista Ježíše znamená osobní, pevné spojení s Ježíšem. Je to navázání osobního pouta s Ježíšem a s církví, které pro člověka znamená záchranu, péči a vysvobození z neodvratné moci zla.
„Křtem jsme s ním byli pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus - byli vzkříšeni z mrtvých slavnou mocí svého Otce a vstoupili tak na cestu nového života“ (srov. Řím 6,4).

VELIKONOČNÍ NEDĚLE

Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu“, neboli „prvního dne po sobotě“ (která byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému „lámání chleba“ a tento den nazvali „dnem Páně“. Každá neděle v roce je tedy „oslavou velikonoc“ - zpřítomněním Kristova vykupitelského činu, ze kterého můžeme čerpat posilu pro naši vlastní cestu zmrtvýchvstání.

VELIKONOČNÍ DOBA

Slavení velikonoc pokračuje dalších padesát dní až do neděle Seslání Ducha svatého, jakožto jeden sváteční den, jako „velký den Páně“.
Milost velikonoc se neomezuje na jediný den. Jejich jasný paprsek nezapadá, ale vždycky je připraven osvítit toho, kdo po něm touží... Tento svátek nás provází těžkostmi, na něž ve světě narážíme; a Bůh nám nabízí radost ze spasení, která z tohoto svátku vyzařuje. (podle sv. Atanáše)

Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach. Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl apoštolům a ženám: „Nebojte se!“. Tato slova potřebujeme na sklonku druhého tisíciletí možná více, než kdy jindy.
(Jan Pavel II.)
 

 

 

 

DOPIS APOŠTOLU PETROVI

Milý Petře,

když ti píšu, myslím znovu na onen večer, kdy stál Ježíš před soudem a byl pak odsouzen k smrti a ty ses na dvoře ohříval u ohně. Tam jsi ho zapřel.
Sázím se, že když jsi zradil Ježíše, pak přestože jsi byl tak blízko u ohně, aby ses zahřál v nočním chladu, mrazilo tě na celém těle a u srdce. Vždyť když někdo miluje, ale uvědomí si, že chybil, srdce mu zledovatí!
Proléval jsi slzy, když sis uvědomil, cos udělal, protože je pravda, co o tobě píše Heinz: „Petr nezapírá Ježíše z pouhé zbabělosti. Nikdy se neprojevil jako zbabělec. Nechybí mu charakter, ochabuje jeho víra.“
Ježíš přece věděl, že ho zapřeš, a přece ti chtěl jednoho dne odhalit tvé poslání a řekl ti: „Petře, na tobě zbuduji svou církev.“ Pro Ježíše, pro ostatní učedníky, pro křesťany všech dob jsi vždycky představoval víru, měl jsi vůdčího ducha. A přece jsi zradil Mistra. Proč? Snad proto, že Bůh, který neponechává nikdy nic náhodě, chtěl nám tvým prostřednictvím říct, že přes naše slabosti nás miluje nekonečnou láskou.
Milý Petře, když uvažuji o tom, co se ti přihodilo, myslím na naši křehkost, na naši malověrnost, na naši omezenou lásku k Bohu, na naše sobecké zájmy.
Naše víra, často zárodečná, nás mnohdy vede k tomu, abychom si vytvořili „boha“ k svému užívání a konzumování nebo morálku přizpůsobitelnou každé situaci. Jsme jako ty, Petře, když zapíráme Ježíše v malých nebo velkých životních zkouškách, při kterých by zralá víra vnukala naopak naprostou důvěru v Boha, jistotu, že za onou otřesnou nebo dramatickou událostí chce nám dát Bůh znamení milosrdenství.
Milý Petře, tvá zrada mi také připomněla a trochu oživila, co cítil Ježíš při tvém zapření. Také toto utrpení mělo být zřejmě součástí jeho pašijí.
Biblická moudrost nás napomíná: „Přítel je poctivý, i když tě zraňuje, nepřítel tě klame, i když tě líbá ... Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr.“ Jaké hluboké zklamání, jakou hořkost a sklíčenost v sobě pociťujeme, když shledáme, že jsme byli zrazeni, obelstěni někým, s kým nás pojilo hluboké přátelství!
Ale Ježíš tě neodsoudil, dokonce tě měl i nadále rád. Když máme někoho rádi, milý Petře, nedovedeme přát zlo tomu, kdo nám je působí. Jakmile máme nenávistné pocity vůči někomu, koho milujeme a kdo nám ublížil, je to známka, že naše láska nebyla pravá, že to nebylo upřímné přátelství.
Je doba, kdy se mají dokázat city mezi osobami, láska, úcta, náklonnost. Sirachovec říká: „Přítel tě miluje za každé okolnosti, je to bratr v den protivenství.“
Milý Petře, také nám se stává jako tobě, že milujeme přítele, a přece ho zapřeme. Ale důležité je, abychom uměli uznat své křehkosti a snažili se je odstranit. Díky za tvé slzy lítosti a za pokání! Poučil jsi mě, že naděje nikdy nepřestává, že se hodí vždy a pro všechny. Bezpečná naděje z vědomí, že Někdo nás bez ohledu na naše viny miluje. Francesco

(Z knížky „Otevřené dopisy“ od Franceska Armentiho,
vydalo Karmelitánské nakladatelství; převzato se svolením)



 



Velikonoce - oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista

Velikonoce
 - samostatná velikonoční stránka 
Velikonoce (jen) na webu pastorace.cz zde

Čtení z dnešního dne: Pátek 23.2.

Ez 18,21-28; Mt 5,20-26

Komentář k Mt 5,20-26: Často nás jde k oltáři tak málo… Není to právě tím, že se nedovedeme s druhými smířit, a tak raději zůsteneme doma?

Zdroj: Nedělní liturgie

Proti jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(23. 2. 2018) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost – a sice...

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2018) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

(21. 2. 2018) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a...

Katecheze o rodinách pro rodiny

Katecheze o rodinách pro rodiny
(20. 2. 2018) Papež František nabízí šest katechezí s mottem: "Mluvme o rodině! Buďme rodinou!"

Přijímací řízení KTF - do konce února

Přijímací řízení KTF - do konce února
(20. 2. 2018) Přemýšlíte, kam se vydat po střední škole? Rádi byste rozšířili obzory možností studia svých dětí? Anebo Vaši potomci...

Když děti nepřicházejí

Když děti nepřicházejí
(20. 2. 2018) Nové číslo časopisu Rodinný život nese téma opředené mnoha otazníky, jež se ovšem dotýká stále většího počtu...