Navigace: Tematické texty R RodinaDelší texty Ze vzájemné lásky (Louis Evely)

Ze vzájemné lásky (Louis Evely)

Máme-li aspoň poněkud pochopit, co je to Duch Boží, uvědomme si, co je v rodině nejjemnějšího a nejživějšího. Je to rodinný duch. Rodina bez ducha není pravá rodina. Ale ve všech rodinách, kde tento rodinný duch existuje, je onen duch něčím skutečnějším a živějším než jednotlivý člen rodiny. Ti jsou jím poznamenáni, jím vykováni, a ať jsou individuální rozdíly mezi členy rodiny jakékoliv, cítíme jeho přítomnost všude, kde je třeba jen jediný člen této rodiny. Stačí, abychom jednoho člena takové rodiny někde potkali, a jistě si řekneme: „To je jeden z nich.“ Duch (spiritus) rodiny, jehož existenci jsme poznali, je nedefinovatelný. „Nikdo neví odkud vane“, v čem záleží, ale je tak skutečný, že všichni, kdo se s ním seznámili, pozorují ho při tisíci příležitostech, kdy ostatní nevidí nic.

Tento duch často převyšuje svojí hodnotou a intenzitou individualitu lidí, kteří jsou jeho nositeli. Ti všichni jsou povzneseni, obohaceni, charakterizováni tím, že patří k této rodině.

A jaký je tento duch? Je to duch lásky, utvářený radostnou, vynalézavou a tvůrčí láskou, která sestupuje od rodičů k dětem ve všech formách iniciativy, usměrňování, velkomyslnosti a podnětů. A naopak je vytvářen z lásky, která vystupuje od dětí k rodičům ve formě úcty, důvěry, obdivu, hrdosti, radosti. Tato výměna se přirozeně stupňuje. Čím více lásky sestupuje od rodičů k dětem, tím víc lásky k rodičům se probouzí v dětech. Čím víc děti milují rodiče, tím víc rodiče milují děti. Je to nepřetržitý koloběh, růst bez konce, který nám umožňuje pochopit, že dosažením určité hranice se tento duch stává osobou, bytostí rozdílnou od osob, z jejichž popudu vznikla.

Ze vzájemné lásky většího počtu lidí vytryskla nová skutečnost. Shrnuje je a převyšuje, shromažďuje je a vyhání, sdružuje je a posiluje jejich vlastní osobnosti. Díky ostatním je každý víc sám sebou, dostává se mu přírůstku osobní existence.

A to je nejlepší představa, kterou je možno si učinit o Božím Duchu. On je láska a výměna mezi Otcem a Synem. Otec se obrací k Synovi a Syn k Otci, a s tak mohutnou silou a radostí, že z toho tryská další osoba.

(Louis Evely: Krédo, Grantis, Ústí n. Orlicí 1997, 147-48)


Témata: Rodina

Čtení z dnešního dne: Pátek 23.2.

Ez 18,21-28; Mt 5,20-26

Komentář k Mt 5,20-26: Často nás jde k oltáři tak málo… Není to právě tím, že se nedovedeme s druhými smířit, a tak raději zůsteneme doma?

Zdroj: Nedělní liturgie

Proti jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(23. 2. 2018) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost – a sice...

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2018) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

(21. 2. 2018) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a...

Katecheze o rodinách pro rodiny

Katecheze o rodinách pro rodiny
(20. 2. 2018) Papež František nabízí šest katechezí s mottem: "Mluvme o rodině! Buďme rodinou!"

Přijímací řízení KTF - do konce února

Přijímací řízení KTF - do konce února
(20. 2. 2018) Přemýšlíte, kam se vydat po střední škole? Rádi byste rozšířili obzory možností studia svých dětí? Anebo Vaši potomci...

Když děti nepřicházejí

Když děti nepřicházejí
(20. 2. 2018) Nové číslo časopisu Rodinný život nese téma opředené mnoha otazníky, jež se ovšem dotýká stále většího počtu...