Nikdy nezahyne národ, dokud bratr bude bratru odpouštět... - archív citátů

Grün Anselm | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus A)
6. neděle velikonoční /Anselm Grün/ Rozloučení a útěcha (Jan 14,18-20)

Ježíšovo rozloučení s učedníky by Ti chtělo připomenout mnohá loučení v Tvém životě. Každé rozloučení zároveň bolí, ale je i šancí na něco nového. Přemýšlej, s čím by ses dnes měl rozloučit. Co bys chtěl nechat za sebou, aby v Tobě rozkvetl nový život?

Vzkříšení a nanebevstoupení



V šestém velikonočním týdnu se slaví svátek Kristova nanebevstoupení. Každý den se čte evangelium z Ježíšova loučení. Pán utěšuje své učedníky, že je nenechá osamocené, ani když půjde na smrt nebo, jak to chápe liturgie, až vstoupí na nebesa: "Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám" (Jan 14,18). I když jde nyní k Otci, nezanechá nás jako sirotky. Není už sice s námi, jako byl s učedníky, hmatatelný, slyšitelný, viditelný, ale je s námi jiným způsobem. Potřebujeme však oči víry, abychom rozeznali jeho přítomnost v nás a u nás: "Ještě malou chvíli a svět mě už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás" (Jan 14,19n). Svět je slepý a Vzkříšeného nevidí, věřící však ano. Pozná jej podle toho, že žije - a to je pro mne důležitým kriteriem pro zkušenost Boha. Tam, kde žiji a kde ve mně rozkvétá život, tam vidím Vzkříšeného, a tak zakouším Boha. Vzkříšeného poznáváme v pohybu svého života, který povstává ze strnulosti, který rozkvétá z prázdnoty.

V životě, který i v nás zvítězil nad smrtí, poznáme, že Kristus je v Otci, my že jsme v Kristu a Kristus v nás. To je poselství útěchy, které nám zanechal Pán Ježíš při svém rozloučení. Nyní už nepůjde vedle nás, nýbrž bude v nás a my budeme v něm. Nanebevstoupení vytváří novou blízkost Krista k nám. Nemůžeme sice Krista navenek vidět a slyšet, ale je v nás samých, stal se naším nejniternějším základem. Tam ho můžeme plně slyšet v tichých impulsech našeho srdce. Uvidíme ho, když nahlédneme do svého nitra a v jádru své duše budeme vnímat hluboký vnitřní mír. Evagrius Ponticus, nejvýznamnější řeholní spisovatel 4. století, nazývá tento vnitřní prostor v nás, ve kterém v nás bydlí sám Kristus: "expozice míru". Nevidíme Krista v jeho vnější podobě, ale vidíme ho očima víry jako pokoj, jako souzvuk s námi samými, jako jednotné bytí. Tento pokoj je viditelný. Poznáme ho podle vyzařování z nějakého člověka, podle harmonie jeho pohybů, podle záře jeho obličeje, podle souladu jeho slov s jeho bytostí.

Ježíš chápe, proč jsou učedníci plni smutku, ale zaslíbil nám, že se náš zármutek promění v radost. Srovnává nás se ženou, která se obává porodu. "Ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk. I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme" (Jan 16,21n). Když jde Ježíš ve své smrti a ve svém nanebevstoupení k Otci, nastává i u nás a s námi zrození. Jsme rovněž zrozeni jako noví lidé. Jak tomu máme rozumět? Odkládáme svou starou identitu, v níž jsme se definovali podle světa, podle úspěchu a neúspěchu, podle uznání a přízně. Nyní je naše existence určena Kristovou přítomností v nás. V Kristu je v nás pravá radost, radost, kterou nám již nikdo nemůže vzít. Kristus se ztotožňoval nejen s láskou, ale i s radostí (srov. Jan 15,10n). V něm se setkáváme s pravou láskou a s pravou radostí, které jsou připraveny v jádru naší duše, ale dost často bez kontaktu s naším vědomím.

Ježíšovo rozloučení s učedníky by Ti chtělo připomenout mnohá loučení v Tvém životě. Musel ses rozloučit se svým dětstvím, mládím, s obdobím úspěchu, kdy jsi byl ve středu pozornosti, kdy jsi byl plný síly. Musel ses rozloučit s milými lidmi, s místy, kde jsi rád žil. Každé rozloučení zároveň bolí, ale je i šancí na něco nového. Přemýšlej, s čím by ses dnes měl rozloučit. Co bys chtěl nechat za sebou, aby v Tobě rozkvetl nový život? Když jdeš na procházku, představ si, jak s každým krokem za sebou zanecháváš lidi, místa, zvyky, zranění, zklamání, abys vědomě vstoupil do nové oblasti. Můžeš se rozloučit, protože víš o útěše, že nejdeš sám, nýbrž že Vzkříšený jde s Tebou a že je v Tobě.



Kapitola z knihy Anselm Grüna Tajemství velikonoční radosti
Vydalo Karmelitánské nakladatelství




 

Čtení z dnešního dne: Sobota 22.9.

1 Kor 15,35-37.42-49; Lk 8,4-15

Komentář k 1 Kor 15,35-37.42-49: Úžasné svědectví o našem budoucím životě! A zároveň návod k životu v plnosti. Kéž dokážu tuto naději předat těm, kdo ji potřebují!

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatý Václav - pracovní listy pro děti

(22. 9. 2018) Svatý Václav - omalovánka, komiks, pracovní listy a další na deti.vira.cz

Organizátoři festivalu UNITED zvou křesťanské umělce na první ročník konference ARTKO

Organizátoři festivalu UNITED zvou křesťanské umělce na první ročník konference ARTKO
(21. 9. 2018) „...a než ses tu vzal ty, tma. Prázdnota. Temno. Ale byl tu On a řekl: Budiž světlo. A to světlo jsi ty. Vyjdi z...

21.9. sv. Matouš

(20. 9. 2018) Dynamika Božího povolání a lidské odpovědi

20. září - památka korejských mučedníků

(19. 9. 2018) "... Už máme velmi blízko k rozhodujícímu zápasu, snažně vás prosím, žijte věrně z víry, abyste jednou vešli tam, kde se...

Jak se stavět k odpadlíkům od církve? (Svatí Kornélius a Cyprián, svátek 17.9.)

(16. 9. 2018) Když v roce 251 pominulo pronásledování křesťanů, mnozí z těch, kteří předtím ze strachu od víry odpadli, se chtěli do...

Teolog, který nebyl odtažený od každodenních a aktuálních problémů

(16. 9. 2018) Adolf Kajpr (5. 7. 1902, Hředle na Kladensku – 17. 9. 1959, komunistická věznice Leopoldov)