Nenávist a hořkost z generace na generaci

Existují věci, které jsou jednoduše neodpustitelné? Jako křesťan jsem přesvědčen, že neexistuje nic, co by se nedalo odpustit. Tedy nic, co bylo spácháno vůči mně. Nemohu odpustit vrahovi jménem osoby, kterou zabil. Ale mohu pachateli odpustit bolest a ztrátu, kterou vražda blízkého člověka způsobila mně. Neexistuje nic tak neodpustitelného, abychom v sobě živili nenávist a pocity křivdy, místo abychom hledali uzdravující milost odpuštění.

Co vzejde z toho, když lpíme na neodpuštění? Rána se nikdy nezacelí, nenávist a hořkost budou z generace na generaci otravovat životy lidí, kteří se v době, kdy došlo k původním zločinům, ještě ani nenarodili. Takovýto smutný vzorec jednání je zjevný po celém světě.

Neodpuštění otravuje životy

Neodpuštění otravuje životy těch, kdo nejsou schopni odpustit. Zůstávají vězni minulých zranění a bolesti. Odpuštění tyto rány hojí a osvobozuje ducha. Odpuštění je mocnou cestou k uzdravení a osvobození oběti. Odpuštění je uzdravením pro odpouštějícího.

Odpuštění není snadné. Čím hlubší zranění, tím těžší odpuštění. Někdy prostě nedokážeme odpustit, přestože víme, že tak jako Bůh odpustil lidem, tak bychom měli odpouštět i my. Neospravedlňujme své neodpuštění, nepředstírejme, že je to správné. Ani si nevyčítejme, že zatím nemůžeme odpustit: jsme jenom lidé. Raději prosme Ducha Svatého, aby vstoupil do našeho srdce plného neodpuštění a dal nám sílu odpustit. Modleme se: „Přijď, Duchu Svatý.“

Kdo nenávidí, žije ve tmě
a neví, kam jde,
protože jeho oči pro samou tmu nevidí...
(srov. Bible 1 Jan 2,11)

Budeš-li uchovávat v paměti viny,
Hospodine, kdo obstojí?
Ale u tebe je odpuštění,
abychom ti mohli v úctě sloužit.
(srov. Bible Žl 129)