Bůh sleduje naše dobro a naše štěstí nikoliv chvilkové, ale trvalé, - archiv citátů

23.1.2017 00:00

František Saleský (svátek 24.1)

Učitel duchovního života pro všední život, Učitel církve, patron novinářů a spisovatelů.

Svatý František Saleský se narodil v Thorens v Horním Savojsku roku 1567 jako první ze třinácti dětí v tradičně katolické rodině. Svá studia zahájil u jezuitů v Paříži (College Clermont), následovala práva v Padově (doktorský titul získal v roce 1591). Po přijetí kněžského svěcení se čtyři roky (1594–1598) věnoval misiím v Chablais u Ženevského jezera a roku 1602 se stal biskupem ženevským. František Saleský neúnavně kázal a přitom se věnoval psaní asketických a mystických spisů (Filotea čili Úvod do zbožného života a Teotimus čili Pojednání o lásce k Bohu). V roce 1610 spolu s Janou Františkou de Chantal založil Řád Navštívení Panny Marie. Během dvaceti let svého biskupského apoštolátu uložil své myšlenky do řady spisů: celek jeho díla zahrnuje šestadvacet svazků. František Saleský zemřel v Lyonu v prosinci roku 1622. Roku 1661 ho blahořečil roku 1665 svatořečil papež Alexandr VII. Za učitele církve jej prohlásil v roce 1877 papež Pius IX. Roku 1923 ho za patrona novinářů prohlásil papež Pius XI.

(Heslo Svatý František Saleský
z knihy Slovník křesťanských mystiků,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství)

Svatý František Saleský - texty:

  • Pravá a upřímná zbožnost nic neničí, naopak... Každý má svůj vlastní způsob zbožnosti. Každý člověk se stává příjemnějším a dokonalejším ve svém povolání, je-li spojeno se zbožností. Je omylem chtít zbožný život vyloučit z družiny vojáků, z dílny řemeslníků, ze dvora knížat, z domácnosti manželů...
  • Sedm darů Ducha svatého  Duch svatý, jenž v nás přebývá, chce učinit naši duši poddajnou, poslušnou a podrobenou svému božskému vedení a nebeským vnuknutím. Jsou to zákony jeho lásky, v jejichž zachovávání spočívá nadpřirozená blaženost tohoto přítomného života.

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Úterý 28.3.

Ez 47,1-9.12; Jan 5,1-3a.5-16

Komentář k Jan 5,1-3a.5-16: Ježíš se dává do hovoru s tím, který ani nemá sílu přiblížit se k léčivé vodě. Kéž mě to „nakopne“ k větší ochotě. Nezazlívám však někdy představitelům církve přílišnou vstřícnost?