Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

9.11.2015 00:00

Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Poté měl vidění, v němž se mu Kristus zjevil oděný do toho kusu pláště, kterým podaroval chudáka v Amiens.

Svatý Martin - oblíbená postava

Pokud by se obliba světce měřila počtem obcí, farností, kaplí a oltářů mu zasvěcených, zaujímal by Martin z Tours (316 ?–397) jedno z předních míst. Jeden výzkum z nedávné doby ve Francii ukázal, že 485 obcí a 3 667 farností nese jeho jméno, a není pochyb, že kdybychom vzali v potaz celou Evropu, tento seznam by se nesmírně prodloužil. Itálie by do takového seznamu velmi přispěla, neboť jen v milánské diecézi, jak dokládá ve své knize Liber notitiae sanctorum Mediolani milánský historik a kněz Goffredo da Bussero, na konci 13. století existovalo 132 kostelů a 15 oltářů zasvěcených svatému Martinovi. Tato obliba a úcta je také hojně vyjádřena v ikonografii, kde bývá světec zobrazován jako biskup či v oděvu římského vojáka. Zobrazení svatého Martina lze nalézt po celé západní Evropě, což také svědčí o rozšíření jeho kultu.

Svatý Martin: oblíbený důstojník římské jízdní stráže

Svatý Martin se narodil roku 316, nebo 317 v panonské Sabarii (dnešní Szombathely v Maďarsku). Své dětství prožil v Pavii (dříve Ticinum) patrně proto, že jeho otec tribun tam byl se svou posádkou přemístěn. V Pavii zrál jeho smysl pro náboženství a zdá se, že jeho duch byl na jedné straně přitahován ke společenství věřících, avšak na druhé také k samotě a poustevnictví. Byla to jakási předzvěst jeho pozdějšího skutečného povolání biskupa a mnicha. Přes odpor rodičů byl ve dvanácti letech přijat jako čekatel křtu do katechumenátu, ale až po šesti letech mohl přijmout křest. Navíc byl v patnácti letech přinucen narukovat. Stal se důstojníkem jízdní stráže a brzy si získal oblibu a úctu u vojáků díky svým ctnostem, laskavosti a skromnosti. Prokázal také asketického ducha.

Svatý Martin se dělí o svůj plášť 

Známou se stala příhoda ze zimy roku 334. Tehdy se Martin před branami města Amiens rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Poté měl vidění, v němž se mu Kristus zjevil oděný do toho kusu pláště, kterým podaroval chudáka v Amiens. Pro Martina to bylo znamení, aby přestal být císařským vojákem a stal se vojákem Kristovým. Než se tak stalo, uběhla spousta let. Martin opustil vojenskou službu až roku 356. 

Z římského vojáka mnich a aktivní biskup

Tím okamžikem pro něj začalo nové dobrodružství. Na tuto cestu vstoupil pod vedením významné osobnosti biskupa Hilaria z Poitiers. Martin nicméně zůstal ve městě jen krátce a pak se vrátil do Panonie. Tam obrátil ke křesťanství svoji matku a zažil první střety v boji s ariány. Když byl z města vyhnán, vrátil se do Itálie a kolem roku 358 se usadil v blízkosti Milána a žil jako mnich. Arián Auxentius ho vypudil i z Milána a Martin se odebral na ostrov Gallinaria v Ligurii. Později (roku 360) se usadil v poustevně Ligugé blízko Poitiers; toto místo se brzy stalo střediskem monastického hnutí v celé Galii. Později založil klášter v Marmoutier, nedaleko Tours. Roku 371 byl na žádost lidu zvolen biskupem Tours. Za krátký čas se život tohoto biskupa-mnicha, nebo spíše mnicha, který se propůjčil pastorační aktivitě, naplnil nejrozmanitějšími činnostmi. Skutky lásky, zázračná uzdravení, exorcismy, evangelizace venkova, obrana pravého učení proti bludům a pověrám, to vše ho zaměstnávalo bez oddechu. Brzy se Martin setkal s překážkami a pokořováním, ale vytrvale, trpělivě a moudře sledoval své záměry. Ve své biskupské službě dával stále příklad života modlitby, pokání a askeze. Odhaloval každou touhu po moci a privilegiích, tak jak se sluší na toho, kdo hledá pouze Boha. Jeho síla tkvěla v podstatě právě v umění skloubit dohromady apoštolskou činnost a kontemplativní život, aby se tyto dvě složky navzájem obohacovaly. To vše přineslo své plody, pohanství ustoupilo. Obyčejní lidé i vysoce postavené osobnosti se obraceli a množily se kláštery a farnosti.

Životopis Vita sancti Martini

Svatý Martin zemřel dne 11. listopadu roku 397 v Candes. O několik měsíců později napsal Sulpicius Severus, advokát v Bordeaux, jeho životopis Vita sancti Martini. Tento spis zůstal primárním pramenem poznání života tohoto světce. Tato Vita byla doplněna o tři Epistulae (397–398), které popisují zejména smrt a pohřeb svatého Martina, a dále o Dialogy (404), hagiografický soubor, jež lze považovat za druhý životopis, rozsáhlejší než ten původní. Sulpicius Severus byl oddaným Martinovým žákem a životopiscem. Právě jemu vděčí tento světec za svou popularitu. Přestože  životopis svatého Martina obsahuje vyprávění o zázracích a je psán vzletným tónem, typickým pro svoji dobu, nesmírně přispěl k přiblížení postavy tohoto světce a též k nadšení, s jakým se k jeho hrobce v Tours vydávali poutníci nejen z Francie, ale též z Itálie a Španělska. Když franský král Chlodvík přijal křesťanství a za svoje vítězství nad Vizigóty v jižní Galii roku 507 vzdal dík svatému Martinovi, dostaly poutě nový impulz. Ještě o několik století později byly velmi rozšířené.

Se svolením zpracováno podle knihy: Svatí na každý den,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

Tisk   |   Poslat odkaz známému
Témata: Osobnosti, světci, svatí  |  historie, dějiny  |  Víra  |  Skutky, činy (skutek lásky; dobrý skutek, dobročinnost)  |  Církev

[nahoru]

NAVRCHOLU.cz



Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 2000 - 2016 Pastorace.cz