Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

9.11.2015 00:00

Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Poté měl vidění, v němž se mu Kristus zjevil oděný do toho kusu pláště, kterým podaroval chudáka v Amiens.

Svatý Martin - oblíbená postava

Pokud by se obliba světce měřila počtem obcí, farností, kaplí a oltářů mu zasvěcených, zaujímal by Martin z Tours (316 ?–397) jedno z předních míst. Jeden výzkum z nedávné doby ve Francii ukázal, že 485 obcí a 3 667 farností nese jeho jméno, a není pochyb, že kdybychom vzali v potaz celou Evropu, tento seznam by se nesmírně prodloužil. Itálie by do takového seznamu velmi přispěla, neboť jen v milánské diecézi, jak dokládá ve své knize Liber notitiae sanctorum Mediolani milánský historik a kněz Goffredo da Bussero, na konci 13. století existovalo 132 kostelů a 15 oltářů zasvěcených svatému Martinovi. Tato obliba a úcta je také hojně vyjádřena v ikonografii, kde bývá světec zobrazován jako biskup či v oděvu římského vojáka. Zobrazení svatého Martina lze nalézt po celé západní Evropě, což také svědčí o rozšíření jeho kultu.

Svatý Martin: oblíbený důstojník římské jízdní stráže

Svatý Martin se narodil roku 316, nebo 317 v panonské Sabarii (dnešní Szombathely v Maďarsku). Své dětství prožil v Pavii (dříve Ticinum) patrně proto, že jeho otec tribun tam byl se svou posádkou přemístěn. V Pavii zrál jeho smysl pro náboženství a zdá se, že jeho duch byl na jedné straně přitahován ke společenství věřících, avšak na druhé také k samotě a poustevnictví. Byla to jakási předzvěst jeho pozdějšího skutečného povolání biskupa a mnicha. Přes odpor rodičů byl ve dvanácti letech přijat jako čekatel křtu do katechumenátu, ale až po šesti letech mohl přijmout křest. Navíc byl v patnácti letech přinucen narukovat. Stal se důstojníkem jízdní stráže a brzy si získal oblibu a úctu u vojáků díky svým ctnostem, laskavosti a skromnosti. Prokázal také asketického ducha.

Svatý Martin se dělí o svůj plášť 

Známou se stala příhoda ze zimy roku 334. Tehdy se Martin před branami města Amiens rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Poté měl vidění, v němž se mu Kristus zjevil oděný do toho kusu pláště, kterým podaroval chudáka v Amiens. Pro Martina to bylo znamení, aby přestal být císařským vojákem a stal se vojákem Kristovým. Než se tak stalo, uběhla spousta let. Martin opustil vojenskou službu až roku 356. 

Z římského vojáka mnich a aktivní biskup

Tím okamžikem pro něj začalo nové dobrodružství. Na tuto cestu vstoupil pod vedením významné osobnosti biskupa Hilaria z Poitiers. Martin nicméně zůstal ve městě jen krátce a pak se vrátil do Panonie. Tam obrátil ke křesťanství svoji matku a zažil první střety v boji s ariány. Když byl z města vyhnán, vrátil se do Itálie a kolem roku 358 se usadil v blízkosti Milána a žil jako mnich. Arián Auxentius ho vypudil i z Milána a Martin se odebral na ostrov Gallinaria v Ligurii. Později (roku 360) se usadil v poustevně Ligugé blízko Poitiers; toto místo se brzy stalo střediskem monastického hnutí v celé Galii. Později založil klášter v Marmoutier, nedaleko Tours. Roku 371 byl na žádost lidu zvolen biskupem Tours. Za krátký čas se život tohoto biskupa-mnicha, nebo spíše mnicha, který se propůjčil pastorační aktivitě, naplnil nejrozmanitějšími činnostmi. Skutky lásky, zázračná uzdravení, exorcismy, evangelizace venkova, obrana pravého učení proti bludům a pověrám, to vše ho zaměstnávalo bez oddechu. Brzy se Martin setkal s překážkami a pokořováním, ale vytrvale, trpělivě a moudře sledoval své záměry. Ve své biskupské službě dával stále příklad života modlitby, pokání a askeze. Odhaloval každou touhu po moci a privilegiích, tak jak se sluší na toho, kdo hledá pouze Boha. Jeho síla tkvěla v podstatě právě v umění skloubit dohromady apoštolskou činnost a kontemplativní život, aby se tyto dvě složky navzájem obohacovaly. To vše přineslo své plody, pohanství ustoupilo. Obyčejní lidé i vysoce postavené osobnosti se obraceli a množily se kláštery a farnosti.

Životopis Vita sancti Martini

Svatý Martin zemřel dne 11. listopadu roku 397 v Candes. O několik měsíců později napsal Sulpicius Severus, advokát v Bordeaux, jeho životopis Vita sancti Martini. Tento spis zůstal primárním pramenem poznání života tohoto světce. Tato Vita byla doplněna o tři Epistulae (397–398), které popisují zejména smrt a pohřeb svatého Martina, a dále o Dialogy (404), hagiografický soubor, jež lze považovat za druhý životopis, rozsáhlejší než ten původní. Sulpicius Severus byl oddaným Martinovým žákem a životopiscem. Právě jemu vděčí tento světec za svou popularitu. Přestože  životopis svatého Martina obsahuje vyprávění o zázracích a je psán vzletným tónem, typickým pro svoji dobu, nesmírně přispěl k přiblížení postavy tohoto světce a též k nadšení, s jakým se k jeho hrobce v Tours vydávali poutníci nejen z Francie, ale též z Itálie a Španělska. Když franský král Chlodvík přijal křesťanství a za svoje vítězství nad Vizigóty v jižní Galii roku 507 vzdal dík svatému Martinovi, dostaly poutě nový impulz. Ještě o několik století později byly velmi rozšířené.

Se svolením zpracováno podle knihy: Svatí na každý den,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

Tisk   |   Poslat odkaz známému
Témata: Osobnosti, světci, svatí  |  historie, dějiny  |  Víra  |  Skutky, činy (skutek lásky; dobrý skutek, dobročinnost)  |  Církev

[nahoru]

NAVRCHOLU.cz

Praktické odkazy

 

 

Nejčtenější články za 30 dní

3.8.2016
Mnozí lidé vykonali velké věci, sami ale padli

7.8.2016
František nebo Dominik?

12.8.2016
Maria bojuje po našem boku

Náhodný tip

Modlitba argentinských nocí
Životem procházíme dnes tak, jako se v sobotu procházíme po zoologické zahradě.





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 2000 - 2016 Pastorace.cz