O umučení Předchůdce Páně podává zprávu evangelium Matoušovo (14,3-12) a Markovo (6, 17-29).  Josef Flavius píše, že se to stalo v tvrzi Machaerus, kde měl Herodes Antipas královský palác. Podle staré tradice přenesli Janovi učedníci jeho mrtvé tělo do samařského města Sebaste a uložili ho na místě, kde byla v 1. polovině 4. století zbudována bazilika. Zdá se, že památka Předchůdce Páně, slavená v Jeruzalémě už v 5. století kromě slavnosti Narození také dnešního dne, byla výročím posvěcení této baziliky. Během 6. a 7. století se rozšířilo slavení této památky na Východě i na Západě s názvem Umučení nebo Stětí sv. Jana Křtitele.

Předchůdce Kristův
narozením i smrtí

Svatý Předchůdce narození, kázání i smrti Páně ukázal při svém zápase sílu hodnou toho, aby na něj hledělo nebe. Platí o něm, co říká Písmo: I když se lidem zdálo, že je trestán, jeho naděje byla plná nesmrtelnosti. Právem slavíme den, který je pro nás posvěcen Janovým utrpením, ozdoben zářícím purpurem jeho krve. Právem uctíváme s duchovní radostí Janovu památku, neboť on své svědectví, které vydal Pánu, zpečetil mučednickou smrtí.

Nelze pochybovat, že svatý Jan trpěl ve vězení a v okovech pro našeho Vykupitele. Jemu předem vydával svědectví a za něj položil také svůj život. Pronásledovatel sice od něho nežádal zapření Krista, ale zamlčení pravdy; to však znamená, že zemřel kvůli Kristu. Vždyť přece Kristus říká: Já jsem pravda. A proto zajisté prolil svou krev kvůli Kristu, když ji prolil kvůli pravdě. A jako svým narozením, kázáním a tím, že křtil, vydával Jan předem svědectví tomu, který se měl narodit, kázat a křtít, tak i svým utrpením Jan o něm předem naznačil, že má také trpět.

Takový a tak veliký muž uzavřel tedy svůj pozemský život, po dlouhém utrpení v okovech, prolitím krve. Toho, který hlásal svobodu nebeského pokoje, spoutali bezbožníci do okovů. Do temného vězení byl uvržen ten, který přišel, aby vydal svědectví o světle, a o němž samo světlo, jímž je Kristus, vydalo svědectví, že byl lampou hořící a zářící. A svou vlastní krví byl pokřtěn ten, jemuž bylo dáno pokřtít Vykupitele světa, uslyšet hlas Otcův, který se ozval Kristu z nebe, a uvidět milost Ducha svatého sestupujícího na něj. Ale takovým lidem, jako byl on, nebylo těžké, naopak, bylo to pro ně lehké a žádoucí trpět časná muka pro pravdu; neboť on věděl, že to bude odměněno věčnými radostmi.

Mučedníci si přáli přijmout smrt, která tak jako tak nevyhnutelně hrozila, pro vyznání Kristova jména s palmou věčného života. Správně říká apoštol: Vám se přece dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. Považuje to za Kristův dar, že vyvolení mohou pro něj trpět, a rovněž říká: Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.

Z homilií svatého Bedy Ctihodného, kněze (Hom. 23: CCL 122, 354.356-357)

Výjimečné postavení Jana Křtitele v liturgickém roce

V liturgickém roce se svatý Jan Křtitel těší zcela výjimečnému postavení. Spolu s Pannou Marií a Ježíšem Kristem je jediným svatým, u kterého církev slaví nejen den jeho úmrtí, ale také den jeho pozemského narození. V liturgickém kalendáři se proto nacházejí dva hlavní svátky spojené s jeho osobou:

1/ Slavnost Narození svatého Jana Křtitele (24. června)

Datum bylo určeno na základě Lukášova evangelia, podle něhož byl pravděpodobně Jan o 6 měsíců starší než Ježíš Kristus. Svátek tak připadá přesně půl roku před Vánoce (25. prosince). Biblické zmínky:

  • Předpověď Janova narození: Lk 1,5–25 (Zjevení anděla Gabriela knězi Zachariášovi v chrámu).
  • Narození a obřízka Jana Křtitele: Lk 1,57–66 (Alžběta rodí syna, Zachariáš píše na tabulku jméno „Jan“ a vrací se mu řeč).
  • Zachariášovo proroctví (Benedictus): Lk 1,67–80 (Chvalozpěv otce Zachariáše o Janově poslání připravit cestu Pánu).
  • Používá se bílá liturgická barva (symbol radosti a čistoty). V předvečer (23. června) se může slavit vlastní vigilie.

2/ Památka Stětí (umučení) svatého Jana Křtitele (29. srpna)

Tento den připomíná Janovu mučednickou smrt, kdy ho nechal král Herodes na popud Herodiady setnout. Používá se červená liturgická barva, která symbolizuje krev mučedníků. Biblické zmínky:

  • Marek: Mk 6,14–29 (Podrobnější popis hostiny, tance Herodiadiny dcery a Janovy popravy ve vězení).
  • Matouš: Mt 14,1–12 (Stručnější paralelní verze téhož příběhu).
  • Lukáš v Lk 9,7–9 pouze stručně zmiňuje Herodův strach, že Ježíš je vzkříšený Jan, kterého nechal stít, ale samotnou scénu popravy nepopisuje.

Mimo své vlastní dva svátky se svatý Jan Křtitel v liturgických čteních nejvýrazněji a nejintenzivněji připomíná v době adventní a při svátku Křtu Páně.