Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

8.10.2012, IMA, MB

Blahořečením to nekončí. Modleme se za Evropu

Blahořečením to nekončí. Modleme se za Evropu

V sobotu 13. října 2012 v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha proběhne beatifikace (blahořečení) čtrnácti pražských mučedníků - františkánů. Tito bratři v roce 1604 přišli do zdevastovaného konventu v centru Prahy, aby jej postupně osídlili a opravili. Pozoruhodné je, že se komunita skládala z bratří různých národností Evropy, byli zde čtyři Italové, Španěl, Francouz, Belgičan, Holanďan, Němci a Češi. V roce 1611 byla tato komunita zmasakrována během rabování po tzv. vpádu pasovských.

Událost jejich blahořečení je jistě také Boží odpovědí na níže uvedenou modlitbu, jejímiž slovy se současní bratři františkáni snažili umocnit oficiální žádost o blahořečení svých umučených spolubratrů, a tím pokračovat v jejich misijním díle.

Modlitba k procesu blahořečení

Vytvoření této modlitby byl jeden z prvních kroků Menších bratrů františkánů, kterým zahájili obnovení procesu blahořečení Čtrnácti pražských mučedníků po roce 1989. Původní modlitba zněla takto:

Všemohoucí věčný Bože, ty jsi povolal z různých evropských národů své služebníky Menší bratry k apoštolské službě do pražského kláštera. Svým životem a smrtí vydali svědectví pravé víře. Prosíme tě, aby Evropa, odchovaná křesťanstvím, vytvářela svornou rodinu, v níž se respektují práva lidské osoby. A dopřej nám též, aby Svatý stolec zapsal jména těchto čtrnácti umučených řeholníků do seznamu blahoslavených. Ke chvále Kristově.
Amen.

Blahořečením to nekončí

Byli vyslyšeni, a papež Benedikt XVI podepsal letos na jaře dekret jejich blahořečení. Tím však by kapitola o lásce a smrti za nás obětované rozhodně neměla končit.O tom, jak, a za jakých okolností k této události došlo (15. února 1611) bylo napsáno mnoho historických studii, odborných dokumentů a publikací, ale vlastní záměr a touha misionářů-františkánů z různých evropských národností nikde zdůrazněny nejsou.

V této modlitbě je několika prostými slovy vyjádřeno hlavní misijní poslání Pražských mučedníků, které chtěli v Praze, v srdci Evropy, prosazovat. Jejich zmarněná touha změnit neutěšený stav ve vztazích lidí zde žijících, by se měla stát podnětem k pokračování v modlitbě i v prosbách, a tím přispět k naplnění změny, o kterou Pražští mučedníci usilovali.

Pozvání k modlitbě 

Pokračovat v jejich odkazu modlitbou a prosbami za takovou věc může každý. Je až zarážející, jak jsou slova modlitby aktuální výzvou pro současnost. Je jasné, že mimo poslední prosbu v modlitbě nebylo zatím dosaženo vyslyšení, ani podstatných změn, o které Pražští mučedníci-misionáři tenkrát usilovali. Oslava blahořeční těchto statečných a ušlechtilých mužů se bude konat 13. října. Přáním nás všech by bylo, aby tento akt přinesl podobné společenské změny, jaké přineslo svatořečení Anežky Přemyslovny České v roce 1989.

Modleme se tedy dál společně těmito slovy a prosme, „aby Evropa, odchovaná křesťanstvím, vytvářela svornou rodinu, v níž se respektují práva lidské osoby“. Máme přece stále dost možností a způsobů, jak vydávat svědectví, každý svými skutky směřujícími k tomu, aby mučednická smrt Čtrnácti pražských františkánů, včetně jejich odkazu, nebyla zbytečná ani opomenuta.

Pokud chcete, přidejte do svých přímluv i tuto modlitbu a šiřte ji dál:

Všemohoucí věčný Bože,
ty jsi povolal z různých evropských národů
své služebníky Menší bratry
k apoštolské službě do pražského kláštera.
Svým životem a smrtí vydali svědectví pravé víře.
Prosíme tě, aby Evropa, odchovaná křesťanstvím,
vytvářela svornou rodinu,
v níž se respektují práva lidské osoby.
Ke chvále Kristově.
Amen.

Více informací o Čtrnácti pražských mučednících naleznete zde.

Jako přípravu na blahořečení lze také využít novénu,
kterou vydalo nakladatelství Paulínky.

Podrobný program samotného blahořečení naleznete zde.

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 23.6. slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Dt 7,6-11; 1 Jan 4,7-16; Mt 11,25-30

Komentář k Mt 11,25-30: Přetvoření našich srdcí, aby se staly podobnými Ježíšově tichosti a pokoře, je jistě bolestný proces a úkol na celý život. Ale je to přání Boha již od chvíle stvoření: „učiňme člověka ke svému obrazu“!

Zdroj: Nedělní liturgie