Deset zlatých pravidel katechety

  1. Katecheta zná každé dítě jménem.  Tím, že se katecheta naučí jméno každého dítěte už od prvních setkání, dává najevo, že je každý v jeho očích důležitý a že o každého má zájem. „Já jsem Hospodin, který Tě volá jménem“ (Iz 45,3).
  2. Snaží se setkat s rodiči dětí. Poznání rodinného kontextu, ve kterém každé z dětí žije, umožňuje pochopit některé zvláštnosti jejich chování a pomáhá se vyvarovat chyb v případě delikátních situací.
  3. Pomáhá každému, aby se cítil příjemně. Přivítá děti vřelými slovy, pronese něco milého, zeptá se na něco: „Tak, Františku, co tvoje rýma – už je to lepší?“
  4. Dává důvěru. Svěřuje dětem zodpovědnost za různé aktivity a dává jim důvěru: „Petře, postarej se o přehrávač a dej tam cédéčko s úvodní písničkou.“ „Kdo by mohl přinést nějakou sladkost k Damiánovým narozeninám?“
  5. Hodnotí schopnosti. Chválí toho, kdo se choval dobře, děkuje tomu, kdo něco udělal pro skupinu: „Musíme poděkovat Jirkovi a Aničce, kteří na dnešek připravili tuto krásnou modlitbu!“ Nenechává číst toho, kdo zadrhává v řeči, ale místo toho ho pochválí, protože namaloval krásný obrázek.   
  6. Povzbuzuje děti k tomu, aby se zapojily. Dělá to tak, aby se děti nespokojily jen s opakováním toho, co slyší, ale vyzývá je k tomu, aby během práce s textem vyjádřily své dojmy a zkušenosti. „Chtěla jsi něco říci?“; „Souhlasíš s tím, Marku?“
  7. Neříká nahlas své soudy. Nemá osobní připomínky ke způsobu, jakým děti vyjadřují své dojmy a svou víru. Snaží se laskavě reagovat na to, co od dětí slyší. „Chápu velmi dobře, že je pro tebe obtížné věřit, že Ježíš vstal z mrtvých.“
  8. Respektuje soukromí dětí. Umí být diskrétní a záměrně nechce po dětech, aby se mu svěřovaly. „Dám vám teď jednu takovou osobnější otázku. Každý se nad ní může zamyslet sám. Svou odpověď ale nemusíte říci tady mezi námi.“ 
  9. Pozitivně hodnotí jejich „kulturu“. Může například jedno odpoledne strávit u televize, podívat se na oblíbený pořad dětí a pak s nimi o něm mluvit. „Snažím se dívat pravidelně na oblíbené pořady dětí,“ potvrzuje Eliška, protože ony jsou rády, když o tom, s někým dospělým mohou mluvit – vytváří to atmosféru jakéhosi spiklenectví (sounáležitosti)“.
  10. Dodrží slovo. Když katecheta slíbí, že něco udělá, musí své slovo dodržet. „Pro děti je důležité, že je někdo bere vážně,“ říká katecheta Albert. „Mají živý smysl pro spravedlnost a nespravedlnost; nemají rády, když se nedodržují sliby.“

 

Desatero katechety

  1. Ve své farní komunitě buď všemi způsoby, které dané potřeby vyžadují, ve službě výchovy k víře.
  2. Buď přívětivý vůči všem, rodičům i dětem, aby se ve tvém úsměvu na rtech každý setkal s dobrotou boží, která nás činí šťastnými.
  3. Každý den se modli za děti a jejich rodiny, aby Duch svatý osvítil tebe i je na cestě života.
  4. Komunikuj a spolupracuj s farářem a s ostatními katechety a často se s nimi setkávej.
  5. Čti a rozjímej Boží slovo, abys přizpůsobil svůj život Kristu a abys mohl jeho samého věrně předávat druhým podle okolností, ve kterých se nacházíš.
  6. Nepřebírej styl nudného nebo přísného učitele či učitelky, nenazývej náboženství „hodinou“, ale spíše setkáním nebo zkušeností křesťanského života.    
  7. Nezanedbávej svou rodinu tím, že budeš zůstávat příliš dlouho ve farnosti; spíše se ji snaž zapojit do své služby.
  8. Buď připraven použít Slovo, mluvit se všemi, sdílet se o radosti a naděje, potěšit toho, kdo to potřebuje.
  9. Neměj jiné touhy, než ty, které si Ježíš přál pro druhé: aby měli život v plnosti, aby žili v radosti, aby byli dokonalí v jednotě.  
  10. Účastni se eucharistie vždy, když můžeš, osobně prožívej svátost smíření a každý večer pros Ducha svatého, aby podepřel tvé povolání.