Celá biblická tradice vždy spojovala skutečnost povolání s Duchem Božím. Duch Boží způsobuje, že člověk prožívá a uvědomuje si své povolání jako zkušenost, která se ho osobně dotýká a stává se tak osobní hodnotou (Ez 1,3).
Tuto zkušenost je člověk schopen si uvědomit, vnímat ji.
Bible to vyjadřuje četnými metaforami: ruka, holubice (Mk 1,10/Lk 3,22), oblak (Mk 9,7), oheň (Sk 2,3; srov. Lk 3,26), voda (Jan 7,38; Zj 22,1), vítr (Sk 2,2) atd. nebo také více abstraktními pojmy jako gevurah (=Boží síla), která se objevuje spolu s šechinou (=Boží přebývání) (srov. Lk 1,26: Gabriel = Boží síla; Lk 1,35: Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní).

Funkce Ducha při povolání má své kořeny ve SZ. Charizmatickou přítomnost Ducha je možno vidět především v činnosti Boží ruky, která bere proroka Ámose (Am 7,15: Hospodin mě vzal od ovcí) nebo klade Boží slova do úst proroka Jeremiáše (Jer 1,9). Hospodinova ruka (200x ve SZ) je výraz vyjadřující mocný zásah Boží do dějin.



***

Ukázka z publikace: Protože Duch je naším životem podle Ducha také jednejme.

Text celé publikace, kterou vydalo Pastorační středisko, naleznete zde.


***

Další texty k tématu naleznete zde