Kocour na oltáři

21.10.2013

Kocour na oltáři
Foto: IMA

Dlel jsem onehdá v jednom menším českém městě, a jsa žízniv, poněvadž bylo horko, navštívil jsem jednu ze zdejších kaváren, bych se v ní občerstviti mohl. Kavárna to byla velmi příjemná, zařízená tzv. rustikálně, ale prvotním impulsem k tomu, že jsem zavítal právě sem, byl její název: jmenovala se „U Kocoura“, přičemž právě zde bylo naplněno ono proslulé „nomen omen“, neboli název kavárny korespondoval s tím, co bylo lze spatřiti uvnitř. A vskutku! V jednom z rohů se na vyvýšeném podstavci, jakémsi piedestalu, ne zcela nepodobném malému oltáříku, líně rozvaloval uprostřed všelijakých kočičích artefaktů krásný černý kocour.

Netřeba tedy  zdůrazňovat, že kavárna si získala od prvního okamžiku mé sympatie. I další vnitřní zařízení a výzdoba byly velmi příjemné, jak již bylo zmíněno, rustikální, což mimo jiné znamená, že na stěnách visely plechové cedule se starými, ještě předválečnými reklamami a na poličkách byly takřka předpotopní radiopřijímače, gramofony a též i kuchyňské nádobí našich prababiček.

A právě mezi tímto starým opotřebovaným nádobím visel na stěně hezký vyřezávaný kříž i s postavou ukřižovaného Krista. A poněvadž jsem po dvou Kofolách propadl poněkud rozjímavému rozpoložení, povzdechl jsem si: „Tak vidíš, Ježíši, kam jsi to dopracoval. Ty si tady visíš mezi takovým harampádím a támhle naproti postaví kočce málem oltář.“ Vzápětí mne ale napadlo: co když je to v pořádku, co když to tak má být? Samozřejmě netvrdím, že bychom kočkám měli stavět oltáře, nejsme přece staří Egypťané. Ale co když pohled na Ježíše na periferii, na okraji společnosti, je pouze jiným vnímáním téže slávy? Ano, náš Ježíš je, samozřejmě mimo jiné, Ježíšem Eucharistie, katedrál, zdobených svatostánků a zlatých monstrancí osázených drahokamy. Ale není tentýž Ježíš také Ježíšem chudoby a ponížení? Ježíšem každodenní tvrdé a vysilující práce? Vždyť Ježíš se nenarodil v záři palácových světel, ale ve chlévě. Nebyl rozmazleným feudálním filosofem se špičkovým vzděláním, ale obyčejným tesařem. Přijal naše lidství ne jako herec roli, ale zcela a úplně se s ním identifikoval. Doslova si je „vychutnal“ se vším všudy. Také pracoval s nástroji, které, kdyby dokázaly přežít ona dvě tisíciletí, by byly též takovým „harampádím“ tvořícím rustikální výzdobu dnešních kaváren.

Nemyslím si tedy, že kříž mezi nádobím, které, trochu pateticky řečeno, provází tvrdou a každodenní práci celých generací, ubírá Ježíšovi na důstojnosti. Spíš naopak. Činí ho pravdivějším a nám bližším a srozumitelnějším.

P. Jan Primus

Se svolením převzato ze „Zpráv od sv. Jakuba a sv. Prokopa“
zpravodaje farnosti v Praze Stodůlkách a Nových Butovic,
číslo 16/2013, 20. října  (článek: Rozjímání U Kocoura).

Tisk   |   Poslat článek známému
Témata: Ježíš  |  Inkarnace, vtělení  |  Vánoce  |  Chudoba  |  Kříž  |  Práce  |  Král Ježíš, království Boží  |  Bohatství, mamon, zajištění, majetek

[nahoru]

NAVRCHOLU.cz

Praktické odkazy

 

 

Náhodný tip

Z promluv papeže Benedikta ...
Drazí přátelé, Bůh nás miluje. To je velká pravda našeho života, která dává smysl...





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 2000 - 2016 Pastorace.cz