Modlitba mi pomáhá odhalit jedinečnou Boží lásku ke mně. - archiv citátů

18.8.2014, Norbert Baumert (Foto: IMA)

Vidíš, jak jsi neschopný...

Vidíš, jak jsi neschopný...
Kolik těch, kdo následují Krista, je souženo minulou nebo přítomnou vinou? Stále znovu se tím trápí, a když se přistihnou u nějaké chyby, napadne je myšlenka: "Vidíš, jak jsi neschopný", "je to s tebou marné" nebo "z tebe nikdy nic nebude"! Takové myšlenky nic nevyjasňují ani nebudují, proto nejsou od Boha.
 
Větší nebezpečí leží tedy nikoliv v chybě, které jsme se dopustili, nýbrž ve způsobu, jak se tím zpětně necháváme soužit. V tom vězí pokušení vlastních výčitek, výčitek svědomí a skleslosti a za tím konečně vězí nedůvěra vůči Bohu.

Čistá lítost naproti tomu sice ví o chybě, jíž se člověk dopustil, ale nenechá se tím zdeprimovat, nýbrž prosí Boha s důvěrou o odpuštění a také toto odpuštění přijímá. Zde leží pozitivní úkol po poznané vině: v okamžiku přiznat Bohu, že jsem hříšník, a uznat, že skrze něho znovu žiji. Toto je pravá lítost, jež je opakem strachu a výčitek svědomí. Musíme si proto ujasnit, z jakého podnětu poznání viny pochází. "Nikdo nás nesmí obvinit kromě Ducha svatého."
 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 26.5.

Sk 18,9-18; Jan 16,20-23a

Komentář k Sk 18,9-18: Z Pánových slov v nočním vidění je zřejmé ztotožnění se s křesťany. Patřím ve svém městě, ve své obci k „jeho lidem“? Může se o mě Kristus opravdu opřít?