Listy apoštola Pavla jsou aplikací evangelia na běžný život …

Evangelium není pouhou naukou, moudrostí, a už vůbec ne ideologií. I když je mnoha lidem vzdálené a ve srovnání s důmyslně podávanou lidskou moudrostí se zdá být až příliš jednoduché.

Po záchraně ovšem touží mnoho lidí. Záchrana před neštěstími, neúspěchy, zlobou či zlomyslností bližních je žádána mnohými. A pokud by „nic nestála“, byla by ještě žádanější. Potíž je v tom, že člověku je nejmilejší hledat záchranu na tomto světě a pro tento život. Vše ostatní se mnohým jeví jako zbytečné. Záchrana, kterou přináší evangelium, ovšem není záchranou od všech nepříjemností. Je to sice záchrana od zla, ale především od zla, které se zmocňuje lidského srdce. Takové zlo může život člověka znehodnocovat, ničit i zničit nejen v životě na zemi, ale v celé věčnosti. Aby člověk po takovéto záchraně sáhl, potřebuje vědět o své osobní nouzi, kterou působí zlo.

Evangelium ukazuje, že Bůh zná slabost člověka, že nad ní nemhouří oko, ale že ji léčí odpuštěním, pozvednutím z marastu hříchu, darem Ducha, tedy tím, co v křesťanství nazýváme vykoupením. A tato záchrana, jak tvrdí apoštol, není nabídnuta jen vyvolenému národu, ale i pohanům. Jinak řečeno – všem. 

Boží moc ale neslouží k podrobení druhých, k upevnění vlády nad ostatními lidmi ani k upoutání pozornosti nějakou senzací. Boží moc, vycházející z Ježíšova evangelia, je především mocí, která člověka osvobozuje od zla v jeho nitru. Je to moc, která odpouští a vede k proměně života.

Evangelium si ale nestačí jen pamatovat. Musí být přijato do srdce člověka a stávat se součástí jeho života. Život z Božího slova není nějakou jednou formou křesťanského života, ale je jeho formou základní.

 

„Když jsme k vám přinesli evangelium,
nebyla to pouhá slova,
naopak: bylo to provázeno
projevy moci a činností
Ducha svatého.“  (apoštol Pavel, 1 Sol 1,5)

  

 

Zpracováno podle knížky:
Apoštol Pavel s Alešem Opatrným,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.