Maria bojuje po našem boku (papež František) - archiv citátů

28.12.2016 (Foto: IMA)

Nedokážu snášet zbožné řeči o Bohu

Nedokážu snášet zbožné řeči o Bohu

Jedna žena řekla matce Makríně:
„Už nedokážu vystát všechny ty zbožné řeči o Bohu.
Vždyť ani nevíme, kdo Bůh je, a tak proč o něm stále mluvíme,
jako bychom to věděli?“

„Ano, někdy je to trochu únavné, že?“ odpověděla matka Makrína.
„Ale jsme jenom lidé a musíme mluvit o věcech,
na kterých nám nejvíc záleží, i když nevíme, co tím opravdu myslíme.
Slova jsou jenom stíny skutečnosti, kterou hledáme,
ale musíme je používat, protože to jsou také znamení,
ukazující na to, co je mimo náš dosah.“

„Ale já nechci vidět stíny nebo znamení,“
řekla ta mladá žena.
„Chci vidět Boha!“

„Má milá,“
řekla matka Makrína,
„ovšem aby se to stalo,
musíš přestat mluvit
a musíš čekat.“

 

Se svolením zpracováno podle knihy: 
Irma Zaleski, Moudrost kradu u svatých,
kterou vydalo KNA. Redakčně upraveno. 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 26. 3.

1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; Žalm 23; Ef 5,8-14
Jan 9,1-41

V úryvku evangelia se do konfrontace dostává hned několik skupin lidí. Nejen uzdravený slepec a farizeové, ale i slepcovi rodiče. Jakoby „zdravý rozum“ velel, že obyčejný chlapík chodící po ulici nemůže být Božím synem. Jenže tento typ zdravého rozumu v této chvíli neobstojí. Lidé, se kterými uzdravený vede dialog, jsou představitelé víry! Oni první měli rozpoznat Mesiáše. Jak to, že zcela selhávají? Jak to, že mesiáš oslovuje žebráky, chudé a nikoli elitu? Protože Mesiáše pozná jen ten, kdo ho hledá, očekává, kdo touží se s ním setkat… Kdo ho prosí za uzdravení. Jak legračně vyznívá otázka farizeů (tedy těch, kteří dávají najevo, že usilují o dokonalost): „Jsme snad i my slepí?“ v níž předpokládají jasnou odpověď. Nyní je třeba hledat, jaké skutečné místo v příběhu zaujímáme my. Kterou z postav jsme my? Jsme to totiž často my sami, kdo spolu s farizeji považujeme svůj postoj za tak jasně daný, že neumožňuje vstup skutečného Božího pohledu!