Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

28.12.2016 (Foto: IMA)

Nedokážu snášet zbožné řeči o Bohu

Nedokážu snášet zbožné řeči o Bohu

Jedna žena řekla matce Makríně:
„Už nedokážu vystát všechny ty zbožné řeči o Bohu.
Vždyť ani nevíme, kdo Bůh je, a tak proč o něm stále mluvíme,
jako bychom to věděli?“

„Ano, někdy je to trochu únavné, že?“ odpověděla matka Makrína.
„Ale jsme jenom lidé a musíme mluvit o věcech,
na kterých nám nejvíc záleží, i když nevíme, co tím opravdu myslíme.
Slova jsou jenom stíny skutečnosti, kterou hledáme,
ale musíme je používat, protože to jsou také znamení,
ukazující na to, co je mimo náš dosah.“

„Ale já nechci vidět stíny nebo znamení,“
řekla ta mladá žena.
„Chci vidět Boha!“

„Má milá,“
řekla matka Makrína,
„ovšem aby se to stalo,
musíš přestat mluvit
a musíš čekat.“

 

Se svolením zpracováno podle knihy: 
Irma Zaleski, Moudrost kradu u svatých,
kterou vydalo KNA. Redakčně upraveno. 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 25. 6.

Jer 20,10-13; Žalm 69; Řím 5,12-15
Mt 10,26-33

Nebojte se! Všimněme si, že Ježíš ví o obavě učedníků a snaží se jí předcházet. Ač se cítí být oproti světu malými, ztracenými, neznalými, není to pro Boha problém. Mnohem podstatnější je poznat, že jsou v Božích očích vzácní! Bůh o nich ví a počítá s nimi. A přeci Pán požaduje, aby sami vynaložili úsilí pro obhajobu a hlásání víry. Uprostřed těchto zkoušek víry se náš vztah s Bohem prověřuje a také prohlubuje. Bez osobní zkušenosti s Boží záchranou je těžké postavit svůj život na Hospodinu a hlásání evangelia už vůbec není věrohodné. Každý dospělý křesťan by tak měl umět sestavit vlastní žalm či vyznání, v němž by děkoval Bohu za situace, kdy ho Pán zachránil.

Zdroj: Nedělní liturgie