Nesmíme se nikdy mstít za utrpěnou urážku, byť by byla sebevíce ponižující. - archiv citátů

29.9.2014, Terezie z Lisieux (sv. Terezie od Dítěte Ježíše)

Nespoléhám na své zásluhy (sv. Terezie z Lisieux)

Nespoléhám na své zásluhy (sv. Terezie z Lisieux)

 

Svatá Terezie od Dítěte Ježíše otevřela zcela novou, malou cestu: cestu svatosti.
A církev tuto cestu kanonizovala.
Podívejme se na jedno místo z Autobiografických spisů,
abychom objevili povolání, které se vztahuje i na nás.
V prvním úryvku se Terezie vrací ke svému dětství a píše:

„Myslela jsem, že jsem se narodila pro slávu. Pán Bůh mi dal pochopit, že má sláva nebude zjevná očím smrtelníka, ale bude spočívat v tom, že se stanu velkou světicí!“

Kdo není v pokušení si myslet, že nás právě tato slova od Terezie naprosto odlišují! Zrozeni pro slávu? Většina lidí se cítí být zrozena spíše pro průměrnou slušnost, nevýraznost, všední inkognito – ne-li pro neúspěch.

K tomu však Terezie vysvětluje: „Tato touha by se mohla zdát velmi smělá, když uvážím, jak jsem byla slabá a nedokonalá a jaká jsem ještě i teď po sedmi letech prožitých v řeholi. Přesto stále cítím tutéž odvážnou důvěru, že se stanu velkou světicí, poněvadž nespoléhám na své zásluhy, vždyť žádné nemám, ale doufám v toho, který je Ctnost i Svatost sama. On jediný se spokojí s mým slabým úsilím, pozdvihne mě až k sobě, zahrne mě svými nekonečnými zásluhami a udělá mě svatou“ (Autobiografické spisy).

V nadpřirozeném řádu má každý pokřtěný svou vlastní milost, která je nepřenosná – není nic osobnějšího. Jeho jméno je zapsáno v nebi, je jedinečnou Boží ideou. Jeho vlastní svatost znamená uskutečnění této božské ideje, je to věrnost svému jménu, jeho křestní plnost.

Všechna tato práce je naše velmi niterné tajemství, jež se uskutečňuje v nejzazších hlubinách našeho já, kam svým pohledem pronikne pouze Bůh. „Co je důležité, je očím neviditelné…“

Terezie se stala svatou proto, že ji nic nezastavilo ani v odvážné důvěře, že Bůh, který ji chce mít svatou, z ní svatou udělá, pokud se mu nebude vzpírat. Ani v jistotě, že Bůh po ní nebude chtít nic jiného, než co mu bude moci dát. Z toho také vyplývá, že naše přispění ke svatosti je zcela nedostatečné. A přesto nezbytné. Jediným tvůrcem naší svatosti zůstává Bůh. Protože je sám Svatý, může jako jediný činit svaté, ale neučiní je bez jejich přičinění.

Zpracováno podle knihy:
Pierre-Marie od Kříže, Modlitba chudého,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Úterý 27.6.

Gn 13,2.5-18; Mt 7,6.12-14

Komentář k Gn 13,2.5-18: Abrám řeší velkoryse konflikt: nechává Lota, aby si sám vybral, třeba i úrodnější krajinu. Když i já ustoupím druhému, Bůh mi dá víc…

Zdroj: Nedělní liturgie