Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

17.9.2016, papež František (Jorge Mario Bergoglio) (Foto: ima)

Papež František: ´Kdo opravdu trpí, není sterilní případ, modleme se za něj srdcem!´

Papež František: ´Kdo opravdu trpí, není sterilní případ, modleme se za něj srdcem!´

Netěší mě, když se o utrpení nemluví lidsky

Saduceové mluvili o ženě z Markova evangelia (Mk 12,18–27) jako o sterilním laboratorním případu, bez emocí. Byla to pro ně otázka morálky. Když uvažujeme o lidech, kteří trpí, pojímáme je čistě ideově jako mravní případy a vyslovujeme se pak k té či oné kauze? Anebo o nich smýšlíme srdcem a celým svým tělem? Netěší mě, když se o takovýchto situacích nemluví lidsky, ale příliš akademickým způsobem. Někdy se užívají i statistiky…

Mělo by nás zneklidňovat, že někdo trpí

V církvi je v obdobných situacích mnoho lidí. … Modleme se za tyto lidi. Musí vstoupit do našich srdcí, jejich situace nás musí zneklidňovat: „Můj bratr trpí, moje sestra trpí.“ To je tajemství společenství svatých – modlit se k Pánu a říct: „Pane, pohleď na toho člověka, pláče a trpí.“ Modlete se, dovolte mi to říci, tělem. Kéž se modlí naše tělo, ne ideje. Modleme se srdcem.

Se svolením zpracováno podle knihy:
365 dní s papežem Františkem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

 

Video s vysvětlením erbu papeže Františka (anglicky)

 

Záznam z inaugurační mše papeže Františka 19. 3. 2013 (2,5 hod):

 

 

Mk 12,18–27

18

Přišli k němu i saduceové, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho:

19

„Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: 'Zemře-li někomu bratr a zanechá po sobě manželku, ale žádné dítě, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.'

20

Bylo sedm bratrů. První se oženil, a zemřel bez potomka.

21

Jeho manželku si vzal druhý, ale i on zemřel bez potomka. Stejně tak třetí.

22

A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Poslední ze všech zemřela i ta žena.

23

Kterému z nich bude náležet při vzkříšení, až vstanou? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!“

24

Ježíš jim řekl: „Jste na omylu, protože neznáte Písmo ani Boží moc.

25

Až (lidé) vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi.

26

A co se týká mrtvých, že budou vzkříšeni, nečetli jste v Mojžíšově knize (na tom místě, kde je řeč o hořícím) keři, jak mu Bůh řekl: 'Já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův?'

27

On není Bohem mrtvých, ale živých! Velmi se mýlíte!“

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.