Vzdělaní jako celostná formace
Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
V druhé časti projevu na setkání s akademickým světem papež mírně ale zřetelně kritizuje některé jevy v současné praxi univerzitního života. V podstatě kritizuje jednostranně preferovanou účelovost výzkumu i vzdělání, jev, který je dnes u nás diskutován, ale který se týká větší části Evropy. Benedikt vychází od starých Řeků a vyřkne větu, která je na jedné straně zcela jasná, na druhé stranně je značně cizí světu bodovaných vědeckých publikací, grantů a sporů o peníze, což je vše dnes jakousi houštinou, kterou se prodírají akademičtí funkcionáři na vysokých školách a jejíž důsledky se týkají nás všech:
Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
V druhé časti projevu na setkání s akademickým světem papež mírně ale zřetelně kritizuje některé jevy v současné praxi univerzitního života. V podstatě kritizuje jednostranně preferovanou účelovost výzkumu i vzdělání, jev, který je dnes u nás diskutován, ale který se týká větší části Evropy. Benedikt vychází od starých Řeků a vyřkne větu, která je na jedné straně zcela jasná, na druhé stranně je značně cizí světu bodovaných vědeckých publikací, grantů a sporů o peníze, což je vše dnes jakousi houštinou, kterou se prodírají akademičtí funkcionáři na vysokých školách a jejíž důsledky se týkají nás všech:
Od časů Platonových vzdělání není pouhým hromaděním vědomostí nebo dovedností, ale je chápáno jako „paideia“, lidská formace v bohatství intelektuální tradice směřující k ctnostnému životu. A dále papež říká: Je třeba znovu objevit myšlenku uceleného vzdělání, založeného na souladu poznání zakotveného v pravdě. Pomůže nám to postavit se v současné společnosti tolik evidentní tendenci tříštit poznání. Mohutný rozvoj v informační a technologické oblasti s sebou nese pokušení oddělit rozum od hledání pravdy.
Rozum je schopností, která umožňuje hledání pravdy, ale sám o sobě toto hledání nezaručí. Proto důraz na orientaci člověka k pravdě:
Rozum, je-li však zbaven základní lidské orientace k pravdě, začíná ztrácet směr, chřadne, a to buď pod záminkou skromnosti , uspokojený tím, co je pouze částečné nebo provizorní, a nebo pod záminkou jistoty, s níž trvají na kapitulaci před požadavky pravdy ti, kdo přisuzují stejnou hodnotu bez rozdílu prakticky všemu.
Z toho pro papeže vyplývá relativismus, ve kterém vidí ohrožení autonomie vědeckých institucí. Výrazně pak upozorňuje na nové nebezpečí, které se týká naší země, ovšem nejen jí a které není mnohdy na první pohled rozpoznatelné:
Zatímco doba vměšování politického totalitářství pominula, nejsme často svědky toho, jak jsou používání rozumu a akademické bádání po celém světě - více či méně jemně - nuceny sklonit se pod tlakem ideologických zájmových skupin a podřídit se vábení krátkodobých prospěchářských nebo pragmatických cílů?
A pokračuje sice otázkou, která je ale vážným a zcela odůvodněným varováním před zplaněním vzdělání a vědecké práce:
Co se stane, oddělí-li se naše kultura od svých životodárných kořenů v úzkosti, aby si zachovala radikální sekularismus? Naše společnosti se nestanou rozumnějšími ani tolerantnějšími ani přizpůsobivějšími, ale spíš křehčími a uzavřenějšími a se stále větší námahou budou rozlišovat, co je pravdivé, vznešené a dobré.
Jakkoliv se mohou tato papežova slova jevit jako úctyhodné poselství, které je ale řečeno z jiného světa, jde o velmi závažnou diagnózu, spojenou s varováním, kde se ovšem terapie jeví jako velmi náročná, až nemožná. Přesto má smysl v těchto papežových úvahách pokračovat a proměnit je spíš v postupně realizované dobré, byť třeba drobné činy, než v „bojový pokřik“, který vzbudí někde pozornost, ale nic nevytvoří.
***
Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
Autor textu Doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D je docentem na Katedře pastorálních oborů a právních věd na Katolické teologické fakultě UK v Praze.
- titulek: redakce pastorace.cz -
Rozum je schopností, která umožňuje hledání pravdy, ale sám o sobě toto hledání nezaručí. Proto důraz na orientaci člověka k pravdě:
Rozum, je-li však zbaven základní lidské orientace k pravdě, začíná ztrácet směr, chřadne, a to buď pod záminkou skromnosti , uspokojený tím, co je pouze částečné nebo provizorní, a nebo pod záminkou jistoty, s níž trvají na kapitulaci před požadavky pravdy ti, kdo přisuzují stejnou hodnotu bez rozdílu prakticky všemu.
Z toho pro papeže vyplývá relativismus, ve kterém vidí ohrožení autonomie vědeckých institucí. Výrazně pak upozorňuje na nové nebezpečí, které se týká naší země, ovšem nejen jí a které není mnohdy na první pohled rozpoznatelné:
Zatímco doba vměšování politického totalitářství pominula, nejsme často svědky toho, jak jsou používání rozumu a akademické bádání po celém světě - více či méně jemně - nuceny sklonit se pod tlakem ideologických zájmových skupin a podřídit se vábení krátkodobých prospěchářských nebo pragmatických cílů?
A pokračuje sice otázkou, která je ale vážným a zcela odůvodněným varováním před zplaněním vzdělání a vědecké práce:
Co se stane, oddělí-li se naše kultura od svých životodárných kořenů v úzkosti, aby si zachovala radikální sekularismus? Naše společnosti se nestanou rozumnějšími ani tolerantnějšími ani přizpůsobivějšími, ale spíš křehčími a uzavřenějšími a se stále větší námahou budou rozlišovat, co je pravdivé, vznešené a dobré.
Jakkoliv se mohou tato papežova slova jevit jako úctyhodné poselství, které je ale řečeno z jiného světa, jde o velmi závažnou diagnózu, spojenou s varováním, kde se ovšem terapie jeví jako velmi náročná, až nemožná. Přesto má smysl v těchto papežových úvahách pokračovat a proměnit je spíš v postupně realizované dobré, byť třeba drobné činy, než v „bojový pokřik“, který vzbudí někde pozornost, ale nic nevytvoří.
***
Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
Autor textu Doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D je docentem na Katedře pastorálních oborů a právních věd na Katolické teologické fakultě UK v Praze.
- titulek: redakce pastorace.cz -
