Je-li náš život bohoslužbou, k čemu ještě potřebujeme nějaké obřady, kněze a chrámy jako pohané? - Právě proto, že Kristus není jen vzor dokonalého lidství, jehož můžeme obdivovat a napodobovat ve způsobu života, nýbrž i živý a přítomný Bůh, kterého uctíváme a u něhož si vyprošujeme sílu. Kristus není jen cesta a pravda, ale i život (srov. Jan 14,6).
K tomu, abychom byli schopni jej následovat, bytostně potřebujeme sílu pramenící z liturgie. Lze to formulovat následujícím způsobem: nelze žít jako Kristus, nežijeme-li v Kristu. Bylo by nejen nedůsledné chtít napodobovat Krista a opomíjet možné společenství života s ním (jako je přinejmenším zvláštní jen obdivovat umělecká díla autora, s nímž můžeme být také v osobním kontaktu a my této možnosti nevyužijeme), ale znamenalo by to přímo znemožnění skutečného následování. Život jako liturgie je možný jen tam, kde je život z liturgie.

Platí však i opačné tvrzení: nelze žít v Kristu, nežijeme-li jako Kristus. Tento rozměr je velmi zdůrazňován už v samotném Písmu: stačí si zde připomenout výpovědi proroků, kteří se velmi rázně stavěli proti kultu odtrženého od života, proti bezduchému uctívání, jež nemá své prodloužení v důslednosti života. Příznačné jsou dva výroky, připomínané i Kristem: "Tento lid mě ctí rty, ale srdce jejich je daleko ode mne..." (Iz 29,13; srov. Mt 15,8-9 a par.) a "Milosrdenství chci, a ne oběť" (Oz 6,6; srov. Mt 9,13).


Ukázka z publikace Liturgie a duchovní život.

Celý text této publikace naleznete zde.


***

Další texty k tématu liturgie naleznete zde.

Další texty k tématu Ježíš naleznete zde.

Další texty k tématu Následování Krista naleznete zde.