To, co jsme vykonali, navždy a navěky zůstane s námi. - archiv citátů

4.8.2014, Miloš Doležal (Foto: Pohlednice z Arnolce z roku 1915. Vlevo kaple sv. Vendelína, vpravo rodný dům Josefa Toufara)

První světová válka a Josef Toufar...

První světová válka a Josef Toufar...

 

Vyhlášku  o všeobecné mobilizaci s oslovením „Mým národům“, jíž císař František Josef I. vyhlásil válku Srbsku, nechal  časně ráno 1. srpna 1914 starosta obce Arnolce vybubnovat, vyvěsit a seznámit s ní obyvatele obce.  Sedmdesát tři mužů od 18 do 50 let se shromáždilo na arnolecké návsi, kde se odehrávaly srdceryvné scény loučení.  Muži byli odvezeni koňskými povozy do Jihlavy, Luk a Velkého Meziříčí.

 Josefovi Toufarovi bylo v té době 12 let. Otci Josefa Toufara i nejstaršímu z jeho synů Vladimírovi se mobilizace vyhnula a mohli zůstat doma.  Čas to však byl pro všechny hospodáře na Vysočině sužující. Byly nařízeny nucené pravidelné dodávky obilí, brambor, sena, slámy a dobytka pro armádu (tzv. rekvizice zásob). A s  nemenším  nátlakem  byly zavedeny vynucené válečné půjčky. Podle výše finančního obnosu byla posuzována loajalita obce i občanů. O to více jsou do hospodaření zapojeni bratři Toufarové, včetně dvanáctiletého Josefa. 

Podobně jako u většiny jeho arnoleckých vrstevníků je i Toufarova školní docházka ve válečných letech nepravidelná.  Život školáků je vytržen z dosavadního řádu a podřizuje se válečným změnám. Z Arnolce byli navíc postupně povoláni na frontu tři učitelé. Školní vyučování ustupuje do pozadí a dává se do služeb humanitárním akcím pro armádu. Žákyně místo vyučování pletou ponožky pro vojáky na frontu, žáci vyrábějí papírové vložky do bot, sbírají listy jahodníku a ostružiníku. Děti obcházejí jednotlivá stavení a organizují finanční sbírky pro armádu nebo vlasteneckou sbírku kovů – schraňují   po domech měď, mosaz, bronz a cín. Několikrát do roka učitel musel plnit funkci rekvizičního komisaře a místo učení obchází domy a sepisuje stav zásob obilí a dobytka. V té době žáci několik týdnů nechodí vůbec do školy. Žák Josef Toufar ukončil 14.7.1916 obecnou školu.  Válečná situace ani domácí podmínky Josefovi další studium nedovolují, a tak zůstává v Arnolci a pracuje doma a pomáhá v otcově hostinci.

Rok 1918 je stále ještě válečným časem a farář Novotný do farní kroniky zapisuje: „Tíseň je již všeobecná. Rekvizice obilí, brambor konané v minulém prosinci nevynesly mnoho, aby ulehčily zásobování měst, a naopak mnohého hospodáře poškodily. /… / Náboženský duch ve farnosti ještě v celku je válkou nedotčen. Jinde již se jeví více zle následky války, omrzelost, netrpělivost, lhostejnost ke všemu, i k náboženství. Vojíni se vracejí domů na dovolenou a říkají: 'Kdyby byl Pán Bůh, nemohl by se již na to dívati.' Vojíni již hrozně trpí hladem a vší trýzní.“

Zprávu o konci války a vzniku samostatného československého státu přinesli 28. října 1918 večer vojáci z Jihlavy, kteří měli na čapkách místo císařského odznaku trikoloru. Vyčítali obecním zastupitelům, proč se hned nekonají oslavy.  Příčina byla prostá. Toho času ve farnosti mnoho lidí onemocnělo chřipkou, a tak se obecní slavnost konala až 24. listopadu.

Z Arnolce na frontách první světové války zahynulo třináct vojáků, z nichž jeden zemřel po návratu v Arnolci a druhý v Brně. Zhořský duchovní Cyriak Novotný popsal bezprostřední společenskou atmosféru nového národa kriticky: „Rok 1919 začal tak, jak skončil rok 1918 – samou oslavou a radostí nad nabytou svobodou naší republiky. Jenže ta oslava je tuze přemrštěná, jen tělesná, žádný účinek není ve prospěch lidu a národa.  Kdo trochu myslí a uvažuje, vidí, že národ český je lehkomyslný a není zralý pro tak náhlou svobodu, jaké říkají  'americká'. U nás slovo republika a svoboda vyznělo v ten smysl, že si může každý dělat, co chce, že nemusí pracovat, že může vše dle své vůle. Ale církev a křesťanské náboženství mluví o pravé svobodě a svobodu hájí, vrhli se brzy, ba hned, lidé zlomyslní na církev a náboženství. Nejen že svalili mariánský sloup v Praze, káceli kříže, uráželi kněze a laiky, ale přímo běsní proti Bohu a všemu nadpřirozenému.“

Související texty k tématu:

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 21.7.

Ex 11,10 – 12,14; Mt 12,1-8

Komentář k Mt 12,1-8: Pokud budu doprovázet Ježíše (a on se mnou chce být stále), nemusím se úzkostlivě bát, že přestoupím příkazy. Jeho přítomnost mě ospravedlní před druhými i před sebou samým.

Zdroj: Nedělní liturgie

Mediálně spolupracujeme:

CSM 2017 Olomouc / Celostátní setkání mládeže 15. - 20. 8. 2017

Festival United 24.8. - 26.8. 2017 Vsetín

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20.7.2017) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z...

Sv. Eliáš (20.7.)

(18.7.2017) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16.7.2017) z kláštera Compiègne u Paříže

Prosba o Vaši pomoc

(12.7.2017) Svou krví můžete zachránit život. Hledá se akutně dárce kostní dřeně pro 16 letého Jakuba z Brna.

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12.7.2017) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10.7.2017) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(3.7.2017) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3.7.2017) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)