35.a Světlo víry v Ježíše svítí na cestu také těm, kdo hledají Boha, a přispívá tím, co je vlastní křesťanství, do dialogu se stoupenci jiných náboženských vyznání. List Židům mluví o svědectví spravedlivých, kteří už před smlouvou s Abrahámem hledali vírou Boha.

Je třeba vidět význam Pána Ježíše i těch, kdo v něho věří dost široce. Křesťané  se nemají podobat sektě zasvěcenců, kteří si své poklady střeží pouze pro sebe. Vyzařování víry v Krista má smysl pro mnohé, ani nedohlédneme přesně pro koho všeho. Toto vyzařování ale nevychází z nás jakožto zdroje, ale z Ježíše, kterého jsme přijali. Zatímco my jsme schopni podrobně vnímat jen omezený okruh světa kolem nás, musíme vědět, že Ježíš, ve kterého jsme uvěřili je tu pro všechny a má o všechny zájem. Nesmíme Ježíše uzavírat jen do našeho malého osobního světa.

  • Jsem schopen se s úctou dívat na vyznavače jiných náboženství?
  • Jsem ochoten věřit, že i k těm, kdo vyrostli v jiné kultuře a jiném náboženství, má Ježíš svou cestu?

 

35.b Můžeme tak pochopit, že pouť náboženského člověka vede skrze vyznání Boha, který se o něho stará a kterého není nemožné najít. Jakou jinou odměnu by mohl Bůh nabídnout těm, kdo jej hledají, ne-li nechat se nalézt? Jakou jinou odměnu by mohl Bůh nabídnout těm, kteří jej hledají, ne-li setkání?

Hledání a nalézání Boha není jen věcí těch, kdo se poprvé k víře blíží. V dalších a dalších obdobích života potřebuje i věřící křesťan pomocí své víry Boha hledat, nacházet, objevovat a více mu rozumět. Víra se tak děje více v setkáních člověka s Bohem než v jakémsi „vlastnění“ jednou získaných poznatků o Bohu.

  • Je Bůh, ve kterého věřím, v mém chápání opravdu „Bůh živý“? Není jen sochou, nehybným pomníkem?
  • Mohu si vybavit nějaké mé osobní „setkání s Bohem“, které oživilo mou víru?

 

35.c Náboženský člověk se snaží rozpoznávat Boží znamení v každodenních zkušenostech svého života, v ročních obdobích, v plodnosti země a v celém kosmickém dění. Bůh je záře a může být nalezen těmi, kteří jej hledají s upřímným srdcem.

Některé nekřesťanské náboženské systémy tvrdí, že vše, co nás obklopuje, je vlastně Bůh. Víra vyvoleného národa ve Starém zákoně a následně křesťané to vidí jinak. Ne, že „vše je Bůh“, ale že vše může nějakým způsobem vypovídat o Bohu. Tvůrce se „otiskuje“ do svého díla. Řečeno básnickými slovy žalmu:“Nebesa vypravují o slávě Boží a obloha zvěstuje díla jeho rukou“ (Žl 19). Nejde ale jen o stvořený svět. Také v životních událostech, v našich osobních dějinách i v tom, co se děje okolo nás, může zachytit záři Boží. To samozřejmě neznamená, že  vše, co se děje i to, co děláme sami dobrého a zlého připisujeme přímému Božímu působení.

  • Co z přírody je pro mne  významnou výpovědí o Bohu?
  • Jsem schopen se v poznávání světa a dějin zastavit a zamyslet tak, abych byl schopen nějak v nich vnímat „Boží záři“?