Typický českomoravský katolík?

30.8.2013, Max Kašparů

Typický českomoravský katolík?
Foto: IMA

Já jsem věřící katolík,
nikoho jsem nezabil a neokrad...

„…já jsem přece věřící, jsem katolík, vím moc dobře, jak to bylo s tím Ježíškovým narozením vedle toho osla v maštali…, vím taky, že umřel a potom se jeho mrtvola nějak probrala, nebo co to tam bylo, to už si přesně nepamatuju…, ale jinak o něm vím všechno.

A taky to, že by se v pátek neměla jíst klobása, a když si ji dám, tak to musím za rok říct panu falářovi v té dřevěné boudičce, co tam stojí v kostele. Stejně tam nic jiného neříkám už celý roky, protože já jiný hříchy nemám. Nikoho jsem nezabil, nikoho jsem neokrad, tak co tam tomu chlapovi budu pořád povídat.

Jo, a naše mladý jsem převezl, protože jsem dal pokřtít jejich Pepíka, i když oni si to nepřáli. Dodneška o tom nevědí, pana faláře jsem poprosil, aby jim o tom, kdyby je náhodu někdy někde potkal, neříkal. Oni jsou sice taky hluboce věřící, to jo, loni byli na půlnoční, to my jsme u nás doma všichni katolíci…“

Víme všechno! Víme, že se v kostele před čtením z evangelia říká: „Sláva tobě, Pane!“ Po evangeliu se říká: „Chvála tobě, Kriste.“ Ale co bylo evangeliu, to si zrovna nepamatujeme…

Znám Ježíše Krista? Jsem pro cestu za ním nadšený? Nebo jsem typický českomoravský katolík?

Vědět o Ježíšovi, nebo ho znát?

V jedné chasidské povídce se mluví o rodičích, kteří poslali svého syna Izáka do rabínské školy. Pracovali, platili školné, a když se po roce vrátil syn domů na prázdniny, odehrál se mezi ním a otcem tento rozhovor:

Otec: „Tak co ses tam, synáčku, za celý rok naučil?“

„Naučil jsem se,“ odpověděl mladík, „že Hospodin, náš Bůh, je jediný Bůh.“

Pobouřený otec popadl za rameno jednoho ze svých příručích: „Izáku, víš ty, že Hospodin je jediný Bůh?“

„Samozřejmě,“ odpověděl podle očekávání prosťáček.

Syn však vzrušeně vykřikl: „Já vím, že on to slyšel, ale naučil se to?“

Přeloženo do srozumitelného jazyka – vědět neznamená umět. Bohužel spousta lidí žije v představě, že to, co nosí pod lebeční kostí, koluje také v jejich krvi. Jinak řečeno, že to, co mají srovnané v hlavě, mají srovnané i v životě. Rozdíl dvou pojmů vědět o Ježíšovi a znát ho, můžeme nalézt v jiném příběhu z evangelia.

Učedníci se ptají Ježíše: „Mistře, kde bydlíš?“ A Ježíš, místo toho, aby jim sdělil, že bydlí v Hebrejské ulici hned na rohu a kromě čísla popisného přidal ještě poštovní směrovací, jak bychom to při stejném dotazu po naší adrese udělali dnes my, odpovídá: „Pojďte a uvidíte.“ Šli tedy a zůstali u něho celý den. Kdyby kdokoli po takové výzvě přišel k Ježíšovi, mohl by o něm následně vydávat svědectví.

Pokud by se dozvěděl pouze jeho adresu, mohl by hovořit jenom o ní. Nic víc. Ale Ježíš neříká učedníkům: „Budete informovat o mém bydlišti, budete mými matrikovými stoupenci, budete členy mého fanklubu…“ Říká jim: „Budete mi svědky.“

Se svolením zpracováno podle knihy Maxe Kašparů
Po provaze ke Kristu, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde

 

Autor: Max Kašparů   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Témata: povrchnost  |  formalismus, formálnost  |  Svědectví  |  poznání  |  Následování Krista, učednictví, život z víry  |  katolicismus  |  Víra  |  farizeismus  |  Církev

[nahoru]

NAVRCHOLU.cz



Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 2000 - 2016 Pastorace.cz