To, co jsme vykonali, zůstane s námi navždy a navěky... - archiv citátů

29.1.2009, Joachim Meisner

Uvedení Páně do chrámu (kardinál Joachim Meisner)

Zdravá christologie je vždy viditelná i v realistické mariologii. Příchod Boha - Člověka v Ježíši Kristu se ukazuje v Marii - Bohorodičce. Proto je svátek Uvedení Páně do chrámu (Hromnice) i mariánským svátkem. Zcela právem nese tento svátek ještě druhý název - Očišťování Panny Marie. Kdo chce být a zůstat křesťanem, musí se dívat na Marii. Veškeré její jednání bylo od zvěstování stále namířeno ke Kristu. Přivedla ho do pozemského bytí, doprovázela ho a následovala ho.
Maria je předobrazem povolání k dílu, které Bůh očekává od člověka. Její ohnutá kolena při andělově zvěstování a její vztažené ruce při obětování Páně v chrámu jsou prastarým gestem člověka, který se dává Bohu, a tím je svobodný.

Maria je s námi spřízněna, protože se za nás u Krista přimlouvá. Při očišťování jej přináší do chrámu, ukazuje jej lidem a vydává jej lidem - Simeonovi a Anně. Všechny její činy směřují ke Kristu. Proto se křesťané již po staletí právem modlí: "Ježíše, požehnaný plod života svého, nám po tomto putování ukaž..."

Maria stojí na začátku Ježíšovy pozemské existence. Je prvním člověkem, který mu připravuje cestu. Skrytě, bez nároků, bez zdůrazňování svého jména ho provází vstupem do života. Čím jsou její činy tišší, tím se Jeho slovo stává srozumitelnější.

Maria se naučila jako první, že Kristus jako věčné Slovo Otce přebývá v mlčení a prodlévání. Proto Maria mlčky uchovávala a opatrovala ve svém srdci všechno, co se dozvěděla z tohoto Slova. Na počátku bylo Slovo, ne plané řeči, a na konci nebude prázdné žvanění, ale zase Slovo.

Díky Mariině kontemplaci nebyla její činnost prázdná, ale stala se jednáním s plnou duchovní mocí a silou. Její slovo i její činnost jsou tedy významným ukazatelem pro všechny následovníky jejího Syna. Maria nám ukazuje nejdůležitější křesťanské základní pravidlo: "Slovo, které ti pomůže, si nemůžeš říci sám."

Maria se vyptává anděla na jeho neuvěřitelné poselství: "Jak se to může stát?" (Lk 1,34). Odpověď zní: "Sestoupí na tebe Duch svatý!" (Lk 1,35). Slovo, které Marii pomáhá, přichází od anděla. Podle této zkušenosti říká později při svatbě služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí" (Jan 2,5). Ani služebníci si sami nemohou říci slovo, které jim pomůže. Je jim řečeno Marií. A Maria vydává Slovo Otce, které se stalo člověkem, rukám starého Simeona a prorokyně Anny. Oni si jej nemohou vzít sami, je jim darováno z Mariiných rukou, nemohou si sami říci, co je jim řečeno od Boha Otce. S Pánem ve svých rukou komentuje Simeon toto Mariino gesto: "Světlo, jež bude zjevením pohanům" (Lk 2,32).

Maria je stejně jako Jan Křtitel předchůdcem Krista na jeho cestě k světu. Maria si je vědoma své prozatímnosti. Na velkých Kristových ikonách
ve východních církvích asistují Kristu vždy Maria a Jan Křtitel. Kristus sám je Slovo, Maria a Jan jsou jen hlásky. Oba nechávají zaznít Slovo svým způsobem. Aby Kristovo slovo neumlklo, jdeme k Marii. Abychom nezůstali němí tam, kde má být slyšet Kristovo slovo, jdeme k Marii. Nezapomínejme: "Slovo, které ti pomůže, si nemůžeš říci sám." A slovo, které pomůže naší společnosti, si nemůže říci společnost sama. Jako Maria jsme i my požádáni, abychom nezůstali němí tam, kde je zapotřebí pomáhajícího slova.

Maria provází Ježíše pozemským životem. Po celý život je s ním, vedle něho a pro něho. Dívá se na Ježíše Krista. Maria je jeho první poutnicí, která s ním jde světem. Není to bezstarostná procházka zemí blahobytu, ale odvážné putování slzavým údolím. Neboť její syn přišel, aby hledal a spasil, co je ztraceno. Proto s ním jde do nuzného příbytku v Betlémě, do chrámu v Jeruzalémě, proto s ním jde jako pomocnice a služebnice do Kány do společnosti, kde je nedostatek.
Mariina cesta vedle Pána je školou.

Již záhy se na cestě k Ježíšovi přidávají jiné ženy a muži, aby mu sloužili. Pán je nechává spolupůsobit na hledání a spáse toho, co je ztraceno. I my jsme s ním spřízněni tím, že nás používá spolu s Marií při hledání a spáse toho, co je zraněno. Proto nám všem svěřil Ježíš do zodpovědnosti tolik bližních. S nimi provázíme Pána světem jako Maria.

V Ježíšově době i dnes se mnoho lidí vymaňuje z jeho doprovodu. Tak tomu bylo po Ježíšově řeči o eucharistii: "Od té doby ho mnoho jeho učedníků opustilo a Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" (srov. Jan 6,66 n.). Stejně tehdy jako dnes opouštějí lidé své putování s Ježíšem. O Jidášovi je psáno: "Vyšel ven, aby ho zradil. Venku ale byla tma." (srov. Jan 13,30). Jidáš byl jeden ze Dvanácti. Vystoupit, oddělit se, jít pryč - to jsou klíčová slova i naší církevní přítomnosti.

Opuštěný Ježíš není přeludem přehnané zbožnosti, ale velmi vážnou realitou. Maria šla s Ježíšem cestou necestou. Ve věrném následování doprovází Maria církev svého Mistra všemi staletími ke všem národům. Dějiny ukazují, že Pán musel opustit ta místa, kde se ho vzdali jeho průvodci. Celé kvetoucí provincie v Africe a v Asii byly v 8. a 9. století pro církev ztraceny. "Spolu jsme šli, spolu jsme byli ukřižováni," řekneme. To znamená, že kdo jde s Ježíšem, toho Pán bere s sebou i na Golgotu i do své velikonoční nádhery. Maria, poutnice po jeho cestě, se stala nejbolestnější a zároveň nejblaženější matkou.

Maria bere s sebou při svém doprovázení Pána vždy další lidi: Josefa, Alžbětu, Zachariáše, Simeona, Annu, apoštoly, příbuzné a přátele. Maria nechce obdivovatele, nýbrž spolupoutníky, průvodce Ježíše.

Maria následuje Ježíše v jeho životě. Toto následování Ježíše je cestou od víry k pozorování, ale také od pozorování k víře. Maria slyší o příchodu Ježíše z moci Ducha svatého. Alžběta jí říká: "Blahoslavená jsi, Maria, neboť jsi uvěřila." Potom se Slovo stalo tělem: Maria to vidí, cítí, nese, slyší to Slovo. Přichází od víry k pozorování, ale Slovo se odděluje od matky a spojuje se s Otcem v nebi. To se zviditelňuje při cestě Marie, Josefa a dvanáctiletého syna do chrámu. Maria a Josef se vydávají na svou pouť spolu s Ježíšem. Jsou pohromadě. Při návratu se Ježíš opožďuje. Po třídenním hledání přichází Maria s Josefem k synovi. Už není vedle nich, ale před nimi. Je společným cílem jejich cesty.

Slovo se odpoutává od Marie. Rozhodující není pouto krve, ale Ducha svatého. "Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?" Pro Marii není důležitá biologická příbuznost s Ježíšem, ale její spojení s ním ve víře.
"Blahoslavená jsi, Maria, neboť jsi uvěřila." Mariino následování Krista je cesta od pozorování k víře, od jejího Syna k Synu živého Boha, od domu v Nazaretě k církvi Kristově. Proto Pán na kříži obrací Mariin pohled od sebe na svého milovaného učedníka Jana a učedníkův pohled na Marii: "Hle, to je tvá matka." Pán vytváří nové spojení, nový svazek: církev. O Letnicích jí vdechne svého svatého Ducha, stejně jako Marii zastínil svatým Duchem v Nazaretě.

Maria svoluje stát se z matky Ježíše Matkou Boží a matkou církve. Jako my jdeme svou cestou ve víře, jde Maria touto cestou věrně před námi. O svátku Uvedení Páně nás Maria zve jako ukazatel cesty, jako průvodce, jako vůdce na cestě ke Kristu, světlu pro pohany.



Ukázka z knihy kardinála Joachima Meisnera: Meditace o Panně Marii.
Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství, s jehož svolením ukázku zveřejňujeme.


***

Další texty k tématu naleznete zde, v hesle Ježíš
a zde, v hesle Maria

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Úterý 25.7. svátek sv. Jakuba

2 Kor 4,7-15; Mt 20,20-28

Komentář k Mt 20,20-28: Nepodobají se naše přání oné žádosti matky synů Zebedeových? Není naše představa o Bohu zjednodušená?

Zdroj: Nedělní liturgie

Mediálně spolupracujeme:

CSM 2017 Olomouc / Celostátní setkání mládeže 15. - 20. 8. 2017

Festival United 24.8. - 26.8. 2017 Vsetín

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20.7.2017) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z...

Sv. Eliáš (20.7.)

(18.7.2017) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16.7.2017) z kláštera Compiègne u Paříže

Prosba o Vaši pomoc

(12.7.2017) Svou krví můžete zachránit život. Hledá se akutně dárce kostní dřeně pro 16 letého Jakuba z Brna.

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12.7.2017) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10.7.2017) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(3.7.2017) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3.7.2017) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)