Nesmíme se nikdy mstít za utrpěnou urážku, byť by byla sebevíce ponižující. - archiv citátů

22.1.2015 (Foto: IMA)

Emoce na nás mají vliv. Je to tak správně. Ale je třeba je usměrnit

Emoce na nás mají vliv. Je to tak správně. Ale je třeba je usměrnit
Jednou jsme v letadle mezi Prahou a Římem potkaly kněze ostravsko-opavské diecéze Lukáše Engelmanna, v tu dobu posluchače Institutu psychologie na Gregoriánské univerzitě v Římě. Kladl nám na srdce, ať vydáme knihu Všemocné emoce. Do dvou let skutečně vyšla, i s jeho odbornou pomocí. Zeptaly jsme se ho:
 

Proč jste vydání této knihy v češtině podporoval? 

Na vydání knihy „Všemocné emoce?“ jsem rád spolupracoval. Jde totiž o velice důležité téma. Myslím si, že někteří lidé dávají ve svém životě na emoce příliš velký důraz. Nechají se jimi ovládat, ba dokonce pohltit. Naopak, někteří lidé vnímají emoce jako něco nepatřičného. Něco, co si nezaslouží naši pozornost. Důvodem mohou být i určité životní situace, které byly opravdu bolestivé. Proto se člověk nevědomky brání tím, že prostě raději nebude prožívat emoce žádné. Přesto mají emoce v našem životě důležitou roli. Dělají život jaksi „barevnější“. I když jsou některé barvy i tmavé... Ano, přiznejme si, že emoce na nás mají určitý vliv. A je to tak správně, jen je třeba tento vliv usměrnit. Proto i trochu nezvyklý název knihy. 

Pro koho je určena kniha? 

Kniha je určena opravdu pro všechny, kteří mají odvahu zabývat se sami sebou a svým vnitřním světem, ke kterému emoce neodmyslitelně patří. Zabýváme se v životě kde čím, tak proč ne vlastními emocemi? Něco si o emocích přečíst, může být první vlaštovkou na dlouhé cestě zpracovávání si svého prožívání.  

Je vhodná i pro lidi, kteří mají pocit, že své emoce zvládají?

Kniha se snaží hovořit o emocích systematicky a hlavně nabízí určitá řešení, jak emoce zvládat. Protože emoce jsou součásti života každé lidské bytosti, doporučoval bych knihu každému. Obzvláště ovšem těm, kteří pracují s lidmi či je nějak vedou. Někdy narazíme totiž na člověka, který své emoce totálně vytěsnil a chová se jako „robot“. Jindy se setkáme s prudkou emotivní reakci někoho blízkého, který si se sebou neví rady. A tady můžeme takovému člověku dát nějaký podnět k přemýšlení. 

Jak se má svět víry a modlitby ke světu psychiky a emocí? Vypovídá to něco o naší „dospělosti duchovní“, když nás naše emoce ovládají? 

Jak již bylo řečeno, emoce ovlivňují vše, co prožíváme. Ovlivňují tedy i náš vztah k Bohu a potažmo i naši modlitbu. I naše modlitba může být emotivně chladná, nebo naopak plná různých emotivních výbuchů ve vztahu k Bohu, sobě i lidem. Jaký život - taková modlitba. A naopak. 

Víte o nějakých svatých, kteří také museli zapracovat na svých emocích? Mohli by nám být nyní mocnými přímluvce při zvládání těch našich emocí… 

Tak to je těžká otázka. Každý svatý asi musel zapracovat na tom, aby celou svou bytost, tedy i své emoce, dal do služeb Bohu. Napadá mě třeba sv. Augustin a jeho život před obrácením. Jeho kniha „Vyznání“ vypovídá o jeho obrovské schopnosti introspekce. Píše: „Pozdě jsem si tě zamiloval, Lásko tak dávná...“ Jeho přijetí Boha tedy nemělo základ na chladné rozumové kalkulaci. Nebo apoštol Pavel a jeho někdy bouřlivé emotivní prožívání, které je znatelné z jeho listů a které posloužilo k tak velikému dílu na vinici Páně. 

Nějaké slovo na závěr pro (potenciální) čtenáře této knihy?

Neváhejte a začtěte se, abyste poznali, jakou mají (a zároveň nemají) emoce moc... Emoce jsou Božím darem a pokud jsou žity správně, mohou obohatit váš život i život vašich blízkých...

 

P. Mgr. Lukáš Engelmann se narodil se v roce 1980 do nevěřící rodiny. Své dětství prožil v Hrabyni. Když došlo na lámání chleba, musel si svou víru, ke které si postupně našel cestu, uhájit. To se mu také podařilo a stal se pak jedním z bohoslovců teologické fakulty. Po vystudování a vysvěcení na jáhna, začal svou službou v Místku, kde také později po kněžském svěcení zůstal a působil jako kaplan pro mládež. Po návratu ze studií psychologie v Římě je duchovním správcem ve farnosti Ostrava – Třebovice.

Za sestry Paulínky se ptala s. Andrea
Redakčně upraveno (pastorace.cz)

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Úterý 27.6.

Gn 13,2.5-18; Mt 7,6.12-14

Komentář k Gn 13,2.5-18: Abrám řeší velkoryse konflikt: nechává Lota, aby si sám vybral, třeba i úrodnější krajinu. Když i já ustoupím druhému, Bůh mi dá víc…

Zdroj: Nedělní liturgie