Pán se rozhodl, že kvůli nám sám předem půjde naší cestou  - archív citátů

Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus B)
5. neděle velikonoční B / Jako z Marsu?

1. čtení Sk 9,26-31

26Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem. 27Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. 28Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. 29Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. 30Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu. 31V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.


Nově obrácený Pavel byl v církvi zpočátku izolovaný, protože „se ho všichni báli“ (v. 26). Proto začal usilovat o navázání kontaktu s jeruzalémskou obcí. To se podařilo prostřednictvím Barnabáše, a tak byl přijat jako bratr a hlasatel. Jednota v prvotní církvi byla možná jen díky respektování a uznání různých obdarování a povolání (srv. 1 Kor 12,18-21). U Pavla se výrazným způsobem projevoval dar neohroženého zvěstování „v Ježíšově jménu“ (tj. hlásání o Ježíši, a to v jeho moci). Vedle těchto podrobností z Pavlova života nám svatopisec předkládá i stručnou souhrnnou zprávu o situaci církve: „s úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého“. Jak Pavel, tak i ostatní křesťané žili v různých podobách Ježíšovo slovo: „tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky“ (Jan 15,8).





Mezizpěv Žl 21

Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění.
Nebo:
Aleluja.

Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. - Chudí se najedí do sytosti, - kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: - „Navěky ať žije vaše srdce!“ *

Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí - všechny končiny země, - před ním se skloní - všechna lidská pokolení. - Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, - před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach. *

I má duše bude pro něho žít, - mé potomstvo bude mu sloužit. - Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, - lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost; - „To udělal Hospodin!“ *





2. čtení 1 Jan 3,18-24

18Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! 19Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, 20když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. 21Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha 22a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. 23A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.


Milovat znamená otevřít srdce potřebám bližních. Z takového postoje pak plyne i konkrétní pomoc (v. 18 – „doopravdy“ je oslabený překlad pojmu „v Pravdě“, tj. „v Kristu“). Tyto skutky lásky Bůh vidí i tehdy, když „nám srdce něco vyčítá“ (v. 19n). On zná „všechno“, zná tedy nejen naše slabosti, ale i skutky lásky - nebo jinak: on ví, že přes naše selhávání (nemyslí se tedy závažná provinění) v nás „zůstává“ základní postoj účinné lásky (srov. Jan 21,17b!). A své znejistělé srdce rozbouřené výčitkami můžeme ujistit (ne „uklidnit“), že Bůh ví o našem postoji lásky v Pravdě („v Kristu“, v duchu jeho nezištného sebedarování – v. 16). Nemluví se tedy o smazání hříchů (uklidnění výčitek), ale o posílení vědomí přináležitosti ke Kristu („jsme z Pravdy“), a to i přes určitá selhání.

Verše 23-24 jsou závěrem delšího předchozího celku (3,11-24), který spojuje oba aspekty Kristova „přikázání“ či „poselství“: víru (srov. 1,5) a lásku (srov. 3,11). Kdo zachovává přikázání, zůstává v Bohu, v Duchu (v. 24).





Zpěv před evangeliem

Aleluja. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás, praví Pán; kdo zůstává ve mně, ten nese mnoho ovoce. Aleluja.





Evangelium Jan 15,1-8

Ježíš řekl svým učedníkům: 1„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. 3Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. 4Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. 5Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. 6Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. 7Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. 8Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“

Obraz vinného kmene nesoucího ovoce (srov. SZ pozadí Jer 2,21; Iz 5,1-7; Ez 17; Oz 10,1) je třeba brát jako celek (životodárná jednota s kmenem jako podmínka přinášení ovoce). Všechny jednotlivosti jsou tomuto celku podřízeny. Tím ovocem jsou skutky jakožto přirozený projev nového života v Kristu. „Být čistý“ neznamená jen „být očištěn od hříchů“, ale (v linii metafory o vinném kmeni) být vytržen ze smrti/temnoty do životodárného společenství s Ježíšem: skrze Kristovo slovo je člověk „očištěn“, uschopněn nést ovoce (v. 2). Následující výzva „zůstaňte ve mně“ pak znamená „zůstaňte v tomto mém slově“ (jak potvrzuje v. 7).





K hlubšímu porozumění textu

1 Tato obrazná řeč je podobná té, kterou nalezneme v 10. kapitole Janova evangelia o dobrém pastýři (evangelium minulé neděle). V obou se setkáváme se slavnostním vyznáním „já jsem“ (+ označení), v obou jde o hluboké spojení učedníka s Ježíšem. Ježíš je oním pravým vinným kmenem: přívlastkem „pravý“ se podtrhuje kvalitativní výjimečnost a jedinečnost.

I Otec je vtažen do této obrazné řeči. Navzdory tomu, že hlavní myšlenkou úryvku je „zůstat v Ježíši“ (4-7), Otec nehraje žádnou vedlejší roli. Jeho činnost vede k přinášení ovoce, a to je cílem (v. 8). Právě u tohoto posledního verše (v. 8) je Otec zmíněn ještě jednou: v bohatém přinášení ovoce je Otec oslaven.

2 Dvěma způsoby Otec dosahuje bohatšího výnosu: v zimě odřezává suché větve a na jaře odstraňuje neužitečné výhonky na větvích. Tento prvek obrazné řeči, protože není pak dále vysvětlován, nemusíme detailněji „vykládat“.

3 „Být čistý“ neznamená jen „být očištěn od hříchů“, ale (v linii metafory o vinném kmeni) být vytržen ze smrti/temnoty do životodárného společenství s Ježíšem: skrze Kristovo slovo je člověk „očištěn“, uschopněn nést ovoce (v. 2). Jeho slovo není jen „informací“, ale duch a život (6,63): proto má moc převést ze smrti do života, ze stavu bez-Boha (v temnotě smrti) k životu ve společenství s Kristem. Tento proces „přenesení“ do Božího životního prostoru se biblicky nazývá „posvěcení“ (a v tomto duchu máme chápat 17,17: „Posvěť je pravdou, tvé slovo je pravda“ – máme tu stejnou myšlenku posvěcení/očištění jako v našem verši: slovo přivádí ke společenství s Bohem!). Následující výzva „zůstaňte ve mně“ pak znamená „zůstaňte v tomto mém slově“ (jak potvrzuje v. 7).

4 Přinesení ovoce není možné „samosebou“ nebo z vlastní síly, ale jen díky zůstávání v Kristu. Učedníci nedostávají „morální pokyn“ (neste ovoce), ale jsou odkázaní na „základ“ plodného působení: spojení s Kristem.

Obraz vinného kmene je nyní objasněn pomocí „imanentní formule“: vy ve mně a já ve vás. Tato formule se vyskytovala už v eucharistické řeči (6,56). Opět není třeba příliš upřesnit, v čem spočívá „ovoce“ – důraz leží na obecné myšlence „nést ovoce“. Jistě se tím však myslí „ovoce účinné lásky“ (jak potvrzují blízké verše 12.17). A specifickým projevem lásky je získávat nové učedníky pro Krista.

5 Obsahově tento verš nepřináší nic nového, ale spolu s veršem 6 činí výzvu „zůstat v Kristu“ naléhavější, hlouběji zakotvenou. Apel „zůstat v Kristu“ je o to naléhavější proto, že „beze mě nemůžete činit nic“. To je zásadní věta pro sebeporozumění křesťana při veškerém úsilí a snažení.

6 Plastické líčení následků sebeodsouzení toho učedníka, který opouští Krista. Suchá ratolest bude vyhozena ven, podobně jako „vládce světa“ (12,31). Oheň je součástí obrazné řeči a jako takový nemá být chápán jako „pekelný oheň“.

7 Není přislíbeno vyslyšení jakékoli modlitby – ale právě té, která vychází ze zůstávání v Ježíši, v jeho slovech. To je totiž modlitba, která prýští ze samotného Syna, a proto je neomylně vyslyšená. Jistota vyslyšení je jedním ze znaků „svobodné důvěry“, kterou učedník chová k Otci.

8 Oslavení Otce skrze modlitbu znamená, že vyslyšením Otec ukáže svou moc, a tím se zjeví, projeví svou slávu (a tak o-slaví).

V tomto krátkém úryvku se z několika úhlů popisuje „nesení ovoce“: Otec činí vše, aby bylo hojnější ovoce (v. 2), učedníci spojeni s Kristem přinášejí bohaté ovoce (v. 5) a Otec slyší modlitby učedníků, aby oni přinášeli mnoho ovoce.





Společné rysy čtení a evangelia

Od této neděle evangelium bude méně kristologické než doposud (nemluví se o zjevení Vzkříšeného, případně o „dobrém pastýři“). Pohled bude spíš zaměřen na konkrétní projevy nového života v Kristu (čili bude se odpovídat na otázku, „jak žije nový člověk“ obnovený velikonočním tajemstvím). Ve stejném duchu je také druhé čtení, zatímco první čtení se klasicky obírá životem nového společenství v Kristu, církví.





K úvaze

Na první poslech toto evangelium padá jako meteorit odněkud z nebe. Nakolik je nám jasná jeho základní myšlenka, natolik vyvstává tolik otazníků: Zůstat v Kristu? Co to znamená? Jak to žít? Jak to souvisí s mým životem?

Především – mnoho problémů s tímto textem bude mít zřejmě ten, pro koho je Kristus jen „jakýsi Marťan“, který se nárazově objevuje v našich životech při nedělní liturgii. Meteorit „z jiného konce vesmíru“. A bohužel Kristus nám občas připadá jako někdo „z Marsu“, z jiného světa – kdo uvažuje a mluví úplně jinak než my (nemluví o obchodování, o inflaci…). Pokud jsme takového Krista objevili (jakoby „z Marsu“), pak jsme na dobré cestě, abychom se dostali dál …

Pro někoho jiného Kristus je sice „někdo jiný než já“ (s odlišným jazykem a myšlením), ale není to už „jakýsi cizí Marťan“. Je to člověk s jménem, který za mě dal život. A na kterého jsem vsadil nejen nějaké „zbožné okamžiky“ (kdy jsem v něj uvěřil), ale svoji budoucnost, svoje vztahy, priority. A On není „kdesi ve vesmíru“, mimo můj život – ale v mém životě, protože jsem ho přijal (vždyť je zmrtvýchvstalý, živý!). A mohl jsem ho přijmout, protože On není pro můj život nebezpečný – vždyť se dal za mě! A jeho slovo se pro mě stalo prioritou, ukazatelem na cestě. I přesto, že tomu často nerozumím.

Pokud jsem si mohl „pustit k srdci a k svému životu“ tohoto Krista, pak chápu dnešní evangelium. Rozhodnutí přijmout Ježíše a jeho slovo nemá zůstat jen „v minulosti“ (v den obrácení, křtu, řeholních slibů …). V tom Kristu, který se mi jednou provždy dal, mám i zůstat – s ním prožívat své životní peripetie, nezvládané problémy, nicneříkající práci nebo vztahy.

Anebo i Kristus se mi stal „nicneříkajícím“? Marťanem kdesi daleko?


K aplikaci
1. Pokud by se ti nějaký hledající člověk zeptal, kdo je pro tebe Kristus, co bys odpověděl?
Jakou základní zvěst o Kristu bys takovému člověku sdělil?
2. „Víra v Syna a vzájemná láska“ – občas se to nazývá „stručná formulace křesťanství“. Vyber si jednu část tohoto dvojsloví (víru, anebo lásku) a hledej v Janově listu (od začátku), co se o tom píše. A konfrontuj to se svými postoji.
3. Co to znamená „zůstávat v Kristu“, když prožíváš různé tlaky v rodině, nepříjemnosti v práci …
Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 28. 3., Zelený čtvrtek

1. čtení - Ex 12,1-8.11-14; Žl 116; Evangelium - Jan 13,1-15

Komentář k Jan 13,1-15: Mytí nohou je obrazem Ježíšovy lásky a znakem služebnosti církve. Bez ohledu na to, zda jde o ženy či muže. Chci naplňovat vizi církve, která slouží všem? Zde nejde jen o rituál…

Zdroj: Nedělní liturgie

Terezie z Avily - výročí narození

(27. 3. 2024) Svatá Terezie od Ježíše, "Terezie z Ávily" (28. 3. 1515 Ávila – 4. 10. 1582 Alba de Tormes) Nic ať tě…

Velikonoční triduum den po dni (papež František)

Velikonoční triduum den po dni (papež František)
(26. 3. 2024) I v současné pandemii je Kristův kříž jako maják a znamení naděje, která neklame. (z webu velikonoce.vira.cz)

Prožijte Velikonoce s dětmi krok za krokem

Prožijte Velikonoce s dětmi krok za krokem
(25. 3. 2024) Nabízíme několik jednoduchých podkladů, jak projít s dětmi od Květné neděle až ke vzkříšení.

Zelený čtvrtek

(25. 3. 2024) Význam a obsah Zeleného čtvrtku. Proč je zelený?

Časně ráno 25. března 1951 v zajateckém táboře v Severní Korei

(25. 3. 2024) Časně ráno 25. března 1951, na Hod Boží velikonoční, vylekal Emil Kapaun všechny ostatní zajatce. Přemluvil totiž čínské…

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)
(23. 3. 2024) kvůli tomu, že ukrývali pronásledované židy. 

Zvěstování Páně (25.3.)

(22. 3. 2024) Žádný učený z nebe nespadl a z nebe nespadl ani Bůh. Bůh si zvolil svou cestu do světa prostřednictvím člověka, který se…


Konference Jak slyšet Boží hlas s Petem Greigem 
22. – 23. 3. 2024 v Praze.