Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

Navigace: Tematické texty P Postní dobaBiblické texty 4. neděle postní, cyklus A (z Lectio Divina)

4. neděle postní, cyklus A (z Lectio Divina)

Lectio

První čtení: 1. kniha Samuelova 16,1b.6-7.10-13a

Hospodin řekl Samuelovi: "Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny." Když (Samuel) přišel a spatřil Eliaba, řekl si: "Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však řekl Samuelovi: "Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin však vidí do srdce." Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: "Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho." A zeptal se: "Jsou to již všichni chlapci?" Jesse odpověděl: "Ještě je nejmladší, ten pase stáda." Samuel tedy řekl Jesseovi: "Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde." Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho; to je on." Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.


Když byl David pomazán na krále, přechází královská důstojnost na kmen Judův, čímž se naplňují slova praotce Jakuba, který před svou smrtí hovořil o tom, co Bůh zamýšlí s jednotlivými kmeny (Gn 49,8-12). Také prorok Samuel se musí učit dívat se na svět Božíma očima. Hospodin "si vyhlédl" (jak se vyjadřuje verš 1b) mezi Jesseovými syny krále podle své vůle a nyní posílá svého proroka, aby jej pomazal. Podle čeho má ale mezi Jesseovými syny, kteří jsou mu postupně představeni, poznat, kterého z nich si Bůh vyvolil? Samuel "vidí" kvality prvorozeného syna, tak podobné kvalitám Saulovým, avšak Hospodin si vybral podle jiných kritérií: Bůh se "dívá" jiným způsobem, než se "dívá" člověk (v. 7), nezůstává jen u vnějšího vzhledu, ale zkoumá srdce člověka.

Když se Samuel vžije do tohoto Božího pohledu, zavrhuje všechny urostlé Jesseovy syny (v. 8-10) a bez váhání souhlasí s Božím záměrem posvětit na krále nejmladšího syna, kterého jeho otec vůbec nebral v potaz (v. 12). Na tohoto "maličkého" proto sestoupí a trvale s ním zůstane Duch Hospodinův, který jen občas sestoupil na soudce a nyní se definitivně vzdálil od Saula (v. 14), když pro svou pyšnou neposlušnost ztratil tento král Boží přízeň.





Druhé čtení: List Efesanům 5,8-14

(Bratři!) Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž (záleží) ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a (v životě podle) pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je (veřejně) odsuzujte. Vždyť (člověku) je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všechno totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká (v Písmu): "Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí."


Klíčovým slovem tohoto úryvku je výraz "světlo", jednoznačně se odvolávající na křest - svátost osvícení. Křtem se křesťané stávají "syny světla" a jsou spojeni s Kristem, "světlem světa". Pokud člověk skutečně odpovídá na Boží milost, vychází z této hluboké proměny nový život, jehož skutky jsou ovocem pomazání shůry, libé vůně Kristova jména, která se šíří po celé zemi (v. 8b-10). Ze světla vychází vše, co je spravedlivé, pravdivé a dobré. Apoštol zde výslovně jmenuje tři základní hodnoty, které zásadně ovlivňují život společenství: lásku naplněnou vlídností, úctu k právům druhých lidí a upřímnost ve slovech i v jednání.

Každý, kdo jedná jako opravdový křesťan, se stává paprskem světla, které pronáší soud nad temnotami a zároveň je proniká a proměňuje. Život každého Kristova učedníka má misijní náboj: Bůh nás probudil ze spánku smrti (takový je život před křtem), abychom svým životem probouzeli svědomí druhých lidí a jejich neplodné jednání se mohlo naplnit dobrem.





Evangelium: Jan 9,1-41

Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo zhřešil: on sám nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?" Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa." Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: "Jdi se umýt v rybníku Siloe" - to slovo znamená "Poslaný". Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, který tu sedával a žebral?" Jedni tvrdili: "Je to on." Jiní říkali: "Není, ale je mu podobný." On řekl: "Jsem to já." Ptali se ho tedy: "Jak to, že teď vidíš?" On odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: 'Jdi k Siloe a umyj se!' Šel jsem tedy, umyl se a vidím." Ptali se ho: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím." Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: "Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím." Někteří farizeové říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní ale namítali: "Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení!" A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: "Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok." Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: "Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?" Jeho rodiče odpověděli: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe!" To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: "Je dospělý, zeptejte se jeho." Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: "Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník." On odpověděl: "Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím." Zeptali se ho tedy: "Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?" Odpověděl jim: "Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?" Osopili se na něj: "Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je." Ten člověk jim odpověděl: "To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je - a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal." Řekli mu: "V hříších ses celý narodil - a ty nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane!" a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: "Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli." Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme.' Proto váš hřích trvá."


Vyprávění o zázračném uzdravení člověka, který byl od narození slepý, čerpá svou plnou teologickou (kerygmatickou, velikonoční a křestní) sílu v kontextu svátku Stánků (Jan 7-10), do něhož je tato událost začleněna. Ježíš předstupuje před židy jako "světlo světa" (8,12) a vyvolává mezi nimi ostrou polemiku. K zázraku došlo v bezprostřední blízkosti chrámu z Ježíšovy vlastní iniciativy. Slepec jej o nic nežádal. Ježíš si ho sám vyhlédl a spočinul na něm svým zrakem. Slepec mlčí, i když se ujímají slova Ježíšovi učedníci. Rozhovor se týká významné otázky: jaký smysl má utrpení? Tehdejší židovská mentalita spojovala utrpení s hříchem, Ježíš však jasně prohlašuje: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče." Slepota (utrpení) poukazuje spíše na přirozenou situaci člověka. Všichni jsme od narození slepí, všichni jsme "nemocní" a naše nemoc je tak závažná, že ani nemáme sílu obrátit se na toho, který jediný nás může uzdravit.

Proto se ujímá iniciativy sám Lékař. Jeho činy se odvolávají na to, co vykonal Bůh při stvoření (srov. bláto, kterými Ježíš potírá oči slepého: v. 6). Aby mohl člověk spatřit světlo, musí se stát novým stvořením. Ježíš potom dává slepci příkaz a on - na rozdíl od prvního Adama - poslouchá. Nezná sice Ježíše, ale jeho poslušnost je výrazem pevné víry a dokonalé odevzdanosti. Slepec nás učí moudrosti pocházející shůry: svými slovy i klaněním umí vzdát pravou chválu Bohu.





Meditatio

Naši pouť postní dobou dnes ozařuje zvláštní světlo. Zve nás, abychom se hlouběji setkali s Pánem Ježíšem. Slepec z evangelia přešel z temnoty do světla víry v Ježíše - v toho, který k němu mluví a který stojí před ním. Uvěřit, že nám někdo vrátil zrak, není až tak těžké. Ale uznat, že situaci, v níž se nacházíme, způsobilo něco, co neznáme - k tomu už potřebujeme určitou víru. Avšak osobně se setkat s tím, který změnil náš život, vytrhl nás z temnot slepoty a převedl nás do jasu svého dne, k tomu je třeba hluboké víry. Právě o tuto víru máme neustále usilovat. Nesmíme se spokojit s vírou, že jsme dobří křesťané: celým svým životem máme vydávat svědectví o onom setkání, které nás nerozlučně spojilo s Ježíšem Kristem, pravým zdrojem našeho života. Ježíš od nás nechce, abychom věřili nějakému abstraktnímu učení, ale zve nás, abychom "k němu zcela a bezpodmínečně přilnuli". Ptá se nás: "Chceš se se mnou setkat? Chceš pro mě žít?"

Každý den a každou hodinu stojí Pán před námi a mluví k nám. Je-li on mým světlem, mohu v jeho jasu správně vidět a na mém životě se mohou projevit veliké skutky, které Bůh vykonal pro svou slávu.





Oratio

Pane Ježíši, zářivé světlo Otcovy slávy, jsme zde u tvých nohou jako slepci, kteří si ani neuvědomují, že jsou nemocní. Shlédni na nás, Synu Davidův, jako jsi shlédl na své učedníky, když je na hoře Tábor přemohl spánek. Vzbuď nás, Pane Ježíši, pravé slunce, které nikdy nezapadá, a osviť nás, abychom se radovali. Uzdrav nás, Pane Ježíši, lehounkým dotykem Božího prstu a svým Slovem, které otevírá oči i srdce člověka pravému světlu. Pošli nás, Pane Ježíši, k věčným vodám koupele nového života. Dej nám, Pane Ježíši, svou Matku, která pro nás jako zlatý džbán nabírá z tvého srdce, jež se pro nás nechalo probodnout na kříži, jako z věčného pramene živou vodu. Ježíši, buď naší silou ve zkouškách víry, které se nevyhýbají nikomu a nevyhnuly se ani tobě, našemu Pánu. Zjev se nám, Pane Ježíši, věčné světlo nikdy nekončícího dne, a vlož na naše rty výkřik uzdraveného slepce: "Věřím, Pane!"





Contemplatio

Náš Pán řekl: "Já jsem světlo světa" (…). "Opusť své světlo, které je ve srovnání s mým světlem temnotou a které se staví proti mně. Já jsem pravé Světlo. Místo tvých temnot ti chci dát své věčné světlo, aby se tvé světlo podobalo mému. Spolu se svým světlem ti dám své bytí, svůj život, svou blaženost i svou radost" (…).

Povšimněme si, jakým způsobem a jakou cestou lze dojít k pravému světlu. Ze strany člověka to znamená opravdové zřeknutí se sebe samého a čistý, hluboký a výlučný úmysl milovat Boha i všechno, co je mu vlastní: toužit jedině po Boží cti a slávě, všechny věci bezprostředně vztahovat k Bohu, ať už pocházejí odkudkoliv, a bez vytáček a průtahů je k němu opět přivádět. To je pravá a přímá cesta. On je pravé Světlo, které osvěcuje každého člověka na tomto světě. Toto světlo září v temnotách, ale temnoty je nepřijaly. Nikdo toto světlo nepřijímá, jedině ti, kdo jsou chudí v duchu a oproštěni od vlastní vůle. Nejdražší synové, dělejte vše, co je ve vašich duchovních i tělesných silách, aby ve vás toto světlo zářilo a abyste je mohli poznat. Proste Boží přátele o pomoc. Přimkněte se k těm, kdo přilnuli k Bohu, aby k němu přivedli i vás.

Kéž je to starostí nás všech. K tomu nám pomáhej náš milý Bůh. Amen (Jan Tauler, Kázání na Janovo evangelium v pondělí před Květnou nedělí, v: Il fondo dell'anima, Casale Monf., 1997,102-108, passim).





Actio

Dnes si často opakuj a žij toto Boží slovo: "U tebe je pramen života, v tvé záři vidíme světlo" (Žl 36[35],10).




Se svolením převzato z knihy "LECTIO DIVINA na každý den v roce", kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.


Témata: Postní doba

Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 11.

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm 128; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...