Čas na osobní modlitbu a na práci

V mém životě nastalo období, kdy jsem neměl čas na osobní modlitbu. Byl jsem farářem na Maltě a měl jsem mnoho povinností a spoustu práce. Ale přesto jsem prožíval úzkost a pocity viny.

Vypravil jsem se tedy za svým duchovním vůdcem a otevřel jsem mu srdce. Řekl jsem mu: “Potřebuji osobní modlitbu, ale nenalézám na ni čas. Nevím, co mám dělat.” Ještě dnes si pamatuji na jeho úsměv, když se mě zeptal: “Proč?” “Protože mám mnoho práce”, odpověděl jsem. “Co vlastně děláš, jakým činnostem se věnuješ?”

Začal jsem jmenovat všechny aktivity, které jsem měl, ale během vyjmenovávání mě zastavil a řekl: “Vidím, můj bratře, že máš spoustu práce, a proto ti nestačí modlit se třicet minut, ale šedesát minut.”

Na tohle mě musel můj duchovní vůdce upozornit. V duchu jsem doufal, že mě povinnosti modlitby zprostí, ale místo úlevy mi doporučil, abych se modlil ne třicet, ale šedesát minut.

Potom pokračoval: “Pro koho pracuješ?” A já jsem velmi jasně řekl: “Pro Ježíše.” A on mi odpověděl: “Ježíš nepotřebuje tvoji práci, on potřebuje tebe.”

Se svolením zpracováno podle knihy:
 Elias Vella, Ježíš - lékař duše i těla,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno