Papež František směřuje světovou pozornost k záchraně unikátních světových ekosystémů i kulturám domorodých národů, které jsou s nimi neodlučně spojeny.

Klima, přírodní rozmanitost a znečištění

Právě probíhající cesta papeže Františka do Chile a Peru má mimo jiné otevřít témata životního prostředí a práv původních obyvatel. Již v encyklice Laudato si´ papež na mnoha místech upozorňuje na nenapravitelné škody spojené s drancováním zvlášť hodnotných ekosystémů jakým je právě Amazonie a odpovědností nás křesťanů o tento společný domov pečovat. Jde nejen o tzv. zelené plíce světa, ovlivňující klima i v našich zemských šířkách, ale především za jedno z míst s nejbohatší přírodní rozmanitostí (biodiverzitou) na světě (viz čl. 38, Laudato si´). Ta však mizí každou minutou v nenávratnu a mnohé druhy navždy vymřou ještě před tím, než jsou probádány. Jednak se tím připravujeme o možnosti využití těchto neznámých rostlinných a živočišných druhů v budoucnu k léčbě některých nemocí či k výživě, jednak tím těmto druhům znemožňujeme vzdávat Bohu slávu svou existencí. K tomu nás však náš Stvořitel nepověřil. Naopak jsme dostali za úkol o svět pečovat.

Obohacování na úkor jiných

Eticky problematické je taktéž, když z důvodů zisků pro úzkou skupinu podnikatelů z bohatých zemí Severu jsou ze svých domovů vytlačovány domorodé národy, které zde po tisíciletí udržitelně hospodařily, v souladu s těmito ekosystémy, na nichž jsou naprosto závislé ekonomicky i kulturně. Ať už jde o těžbu nerostných surovin, vzácných dřevin, získávání zemědělské půdy pro živočišnou či rostlinou produkci, zisky putují v drtivé většině mimo toto území, ale nevyčíslitelné náklady spojené se znečištěním a úbytkem biodiverzity ponesou příští generace a populace, které se nemohou bránit tlaku nadnárodních korporací.

Domorodá etnika jako nejlepší správci území

Právě proto se chce František setkat se zástupci domorodých kmenů v Puerto Maldonado, v jihovýchodní části peruánské Amazonie. „Amazonská domorodá etnika si nepřejí, aby jim někdo vnucoval svůj životní styl. Chtějí žít v úctě k přírodě a živit se zemědělstvím jako jejich předci, stojí v listě, který papeži Františkovi před návštěvou Peru adresovala sdružení původních obyvatel deštného pralesa (Rete Muquie Iglesias y Minería). Od papeže očekávají, že odsoudí současné plenění životního prostředí v důsledku důlní činnosti a konzumistické ekonomické vzorce,“ píše Jana Gruberová pro Vatikánský rozhlas.

Degradace životního prostředí, ale i kulturních tradic

Mnohé formy intenzivního vykořisťování a devastace životního prostředí mohou vyčerpat nejenom prostředky místní obživy, ale také sociální zdroje, které umožňují takový způsob života, jenž dlouhou dobu udržoval kulturní identitu, smysl společné existence a společného života. Zánik nějaké kultury může být stejně vážný či ještě závažnější než vyhynutí rostlinného či živočišného druhu. V tomto smyslu je nutné věnovat zvláštní pozornost domorodým komunitám a jejich kulturním tradicím. Nejsou pouhou menšinou mezi ostatními, ale měly by se stát spíše hlavními mluvčími, zejména když se chystají velké projekty týkající se jejich prostoru. Pro ně totiž země není ekonomická hodnota, nýbrž dar od Boha a od předků, kteří v ní spočívají, posvátný prostor, v součinnosti s nímž živí svoji identitu a svoje hodnoty. Pokud zůstávají na svých teritoriích, právě oni se o ně starají nejlépe. Avšak v různých částech světa jsou nuceni opouštět svoji zem a uvolňovat ji pro důlní, země­dělské či chovatelské projekty, které si nevšímají devastace přírody a kultury. (Laudato si´čl. 145. a 146.)

-VR-

Více k encyklice Laudato si´.