22. 2. 2011

Jan Nepomuk Neumann v zrcadle české biografické produkce

[Neumannovy životopisy] sledují tradiční pravidla žánru hagiografie. Deklarovaným účelem takovýchto textů je dokumentovat, prokázat a propagovat svatost portrétované osoby. Vyhledávají tudíž, popisují a komentují v životě dotyčného to, co se shoduje s ideálem svatosti, jak ji vnímá římskokatolická církev.
Základní struktura vychází i u novodobých hagiografických textů, mutatis mutandis, ze struktury středověké, ba vlastně už raněkřesťanské legendistiky ?vita, passio, translatio et miracula? ? život, smrt, pohřeb a zázraky. Neznamená to, že individuální rysy té které osobnosti a konkrétní události z jejího života jsou potlačovány či dezinterpretovány. Jsou však často podřizovány apriornímu výkladovému modelu. Ten je určen jednak nadčasově platnou představou o katolickém světci ? a jednak její aktualizací podle potřeb a mentality příslušné doby, místa a/nebo komunity. Právě vztah mezi univerzálním, dobovým a individuálním vytváří potenciál pro dynamiku hagiografického žánru.

Všechny životopisy líčí Neumannův život ve stejných základních bodech: narození a dětství v Prachaticích v tradicionálně zbožné rodině; od dětství pociťovaná touha po kněžství; gymnaziální studia v Českých Budějovicích a váhání mezi teologií a medicínou; definitivní obrat k teologii a příslušná studia v Praze; nadšení pro misionářský ideál, vyvolané četbou dopisů amerického misionáře slovinského původu Friedricha Baragy, uveřejňovaných ve zprávách rakouského Leopoldova spolku na podporu misií; nemožnost dosáhnout svěcení v domovské diecézi, kde nebylo volných míst pro kněze; rozhodnutí odejít do Ameriky; opuštění rodičů bez rozloučení, s až dodatečným vysvětlujícím dopisem; komplikovaná cesta přes Evropu a Atlantik do New Yorku; setkání s newyorským biskupem a okamžité vysvěcení na kněze; namáhavá pastorace jak v průmyslových městech, tak v málo obydlených a špatně dostupných končinách Ameriky, mimo jiné u Niagarských vodopádů; uvykání na minoritní postavení katolíků ve většinově protestantské americké společnosti; nutnost vyrovnávat napětí mezi etnickými komunitami uvnitř amerického katolicismu; vstup do kongregace redemptoristů; jmenování biskupem ve Philadelphii; budování katolického školství; uvádění dalších ženských řeholních kongregací do Ameriky; zavádění dalších pobožností, zejména čtyřicetihodinové eucharistické adorace, do praxe amerických katolíků; cesta do Evropy na vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie v Římě; při té příležitosti návrat do staré vlasti, vrcholící v Budějovicích setkáním s biskupem J. V. Jirsíkem a triumfálním přijetím v rodných Prachaticích; návrat do Ameriky; náhlá smrt coby důsledek dlouhodobého přetížení a vyčerpání; slavný pohřeb; okamžitě se vzmáhající úcta a zprávy o zázracích, obvykle o lékařsky nevysvětlitelných uzdraveních, přičítaných jeho přímluvě. Liší se jen míra detailnosti, s níž jsou tyto jednotlivé body líčeny.

Životopisy od Kováře až k Piťhovi opakují nejen stejnou základní strukturu, ale i stejný či velmi podobný soubor drobných historek z Neumannova života a pointovaných výroků jeho či o něm, v naprosté většině pocházejících již od Neumannova prvního životopisce (a rodinného příslušníka) Bergera. Někdy jsou tyto epizody a citáty míněny jako dojemné, jindy jako humorné. Vždy však mají potvrzovat Neumannovu svatost: historka o kabátu Neumannova otce, dětsky neuměle přešitém jednou z dcer, coby příklad přísnosti i moudrosti vládnoucí v rodině; výrok jinocha Neumanna, ?že děvčata mu připadají jako krásně vázané knihy, v nichž se nikdy nenaučil číst;? záznam Neumannovy disputace s protestanty o (ne)spolehlivosti biblických překladů; Neumannova reakce na zprávu o možném jmenování biskupem ?Vyřiďte dobrému bratrovi, pokud se ještě úplně nezbláznil, ať se pěkně modlí za zdraví svého rozumu, aby se doopravdy nezbláznil;? nadšení irské stařeny, s níž Neumann promluví v jejím jazyce, ?máme irského biskupa;? scéna při Neumannově návratu do Prachatic, kdy nadšený otec vezme syna biskupa do náručí a doslova ho vnese do jeho rodného domu atd.

Neumannovým životopisům tedy věru neschází na konkrétních faktech a detailech. Jeho individuální příběh je však současně budován podle univerzálního hagiografického schématu, které tu bylo dávno před ním ? podle modelu ?života svatého biskupa? budovatele?. Zbožné dětství, usilovná studia, prchání před biskupskou hodností a jinými poctami, potýkání s jinověrci, zakládání kostelů a škol, opora v biskupově řeholním společenství, sebeobětavá láska k svěřenému stádci a nakonec smrt z přepracování ? to je model, který lze mutatis mutandis nalézt u svatých biskupů od křesťanského starověku po novou dobu, od Ambrože, Martina či Jana Zlatoústého přes Karla Boromejského či Františka Saleského až po postavy, jejichž kanonizační proces je teprve v raných stádiích, jako kupříkladu A. C. Stojan. Jak ?velké? události z Neumannovy životní dráhy, tak ?malé? historky a citáty mají tudíž jasnou funkci: Naplnit starý univerzální model novým individuálním biografickým materiálem a tím potvrdit, že ?toto je ono.? Že onen starý univerzální model se realizuje v tomto novém individuu ? a tím potvrzuje svou univerzální platnost. A že tato individuální bytost jménem Jan Nepomuk Neumann je typem své osobnosti a směřováním svého životního příběhu stejná jako jiní svatí biskupové křesťanských dějin ? a tím potvrzuje, že patří mezi ně, že skutečně je svatým biskupem.

Martin C. Putna, ?Jan Nepomuk Neumann v zrcadle české biografické produkce: Římskokatolická religiozita 19. století a vývoj její reflexe,? Studia theologica 12, č. 4 [42] (2010): 64-82.

www.studiatheologica.eu

Čtení z dnešního dne: Neděle 21. 1.

Jon 3,1-5.10 ; Žalm 25; 1 Kor 7,29-31
Mk 1,14-20

Velmi podobný text povolání jsme slyšeli minulou neděli, jen ho vyprávěl sv. Jan. Lze tedy srovnávat pohled dvou autorů. Co je společné? U sv. Jana je vidět více aktivita učedníků, Marek zdůrazňuje, že Ježíš oslovil následovníky jako první. V realitě života je to velmi podobně. Nelze jasně odlišit, jak moc to byl nejprve Pán a do jaké míry hledání učedníka. Ale jasné je, že následovník je ochoten hledat Boha a za Kristem jít. A Bůh toto hledání nenechá bez reakce.

Zdroj: Nedělní liturgie

21.1.2014 zemřel P. Karel Fořt - ´Otec Karel z RFE´

(21. 1. 2018) Dlouholetý oblíbený redaktor náboženského vysílání Radia Svobodná Evropa.

Kulturní i přírodní bohatství Amazonie leží papeži na srdci

Kulturní i přírodní bohatství Amazonie leží papeži na srdci
(18. 1. 2018) Papež František směřuje světovou pozornost k záchraně unikátních světových ekosystémů i kulturám domorodých národů,...

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(14. 1. 2018) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem...

Etty Hillesum - výročí narození (15. 1. 1914)

(13. 1. 2018) Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v židovské rodině...

15.1.2008 zemřel jeden z českých předních biblistů Profesor Jan Heller

(12. 1. 2018) Když se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude dál? Někdo ulpí na tom, co uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však dáno...

Marie Elekta od Ježíše (1605?1663), svátek 11.1.

(10. 1. 2018) V roce 1656 se konečně přes různé překážky podařilo realizovat založení pražského Karmelu. Zakladatelkou byla matka...