Naše křehkost není překážkou působení Boží milosti, naopak... - archív citátů

18. 11. 2009 , Aleš Opatrný

Kříže v italských školách. Ano, či ne?

Naším tiskem proběhla zpráva o rozsudku Evropského soudního dvora pro lidská práva, který vyhověl stížnosti a zakázal, aby v italských státních školách byly nadále umístěny kříže, jak tomu bylo doposud. Tento rozsudek Evropského soudního dvora (který není součástí úřadů a zařízení Evropské unie!) vzbudil samozřejmě v Itálii silné emotivní reakce.
Kromě emocí jsou ale namístě i právní názory a hlubší zamyšlení o smyslu kříže. Proto uvádíme níže úryvky z prohlášení rakouské biskupské konference, která se k této záležitosti vyjádřila (staženo ze serveru www.zenit.org) a úryvky z komentáře v časopise Christ in der Gegenwart (46/2009).



Rakouští biskupové ve svém prohlášení mimo jiné píší:

Evropský soudní dvůr pro lidská práva upřednostnil ve svém rozhodnutí ve dvojím ohledu určité aspekty náboženské svobody a to neprávem. Je to upřednostnění individuálního aspektu náboženské svobody vůči kolektivnímu a dále upřednostnění negativní dimenze této svobody vůči pozitivní. V důsledku vede tento jednostranný ohled soudního dvora k tomu, že individuální náboženská svoboda jednotlivce podkopává právo na kolektivní, veřejné vykonávání náboženství, což se zatím dělo jen totalitních režimech, které byly náboženství nepřátelské. Ale náboženská svoboda představuje v jádru lidské právo realizovat své náboženské přesvědčení osobně nebo společně, privátně jakož i veřejně. Toto pozitivní hledisko náboženské svobody musí být garantováno i v budoucnosti.

Je třeba také trvat na tom, že nábožensko-světonázorově neutrální stát není vázán k zastávání radikálního laicismu, který by představoval při svém striktním odmítnutí náboženství absolutní nárok. Nábožensko-světonázorová neutralita již dávno znamená prakticky ve všech evropských státech, že náboženství není vyřazeno z veřejného života, že není prohlášeno jen za soukromou záležitost.



Z redakčního komentáře časopisu Christ in der Gegenwart citujeme:

Vlastně bychom měli být jako křesťané Evropskému soudnímu dvoru pro lidská práva vděčni. Štrasburští soudci dosáhli svým rozsudkem proti křížům v italských státních školách toho, co se daří církvím čím dál méně: Aby totiž byl Kristův kříž viděn jako znamení, kterému se odpírá. Rozhořčení je veliké. Zatímco morálně a politicky znedůvěryhodněný premiér Berlusconi hledá záchranu tím, že se v této kauze drží biskupů a kardinálů, snaží se lidé církve zachraňovat věc nostalgickou apologetikou. Kříž přeci není tak hrozný, je to prostě obecný kulturní symbol Západu a italského národa! Tedy kříž spíše jako něco milého, co není třeba brát až tak vážně? Zde můžeme pozorovat podobnou církevní obrannou strategii, jako tomu bylo v podobném sporu, který řešil ústavní soud v Bavorsku.

Jenže snaha „přeřadit kříž do nižší třídy“ jako pouhý garant hodnot nebo folklorní předmět nefunguje. ..Kříž zobrazuje kontrasty, vede k rozlišení duchů, jak to píše apoštol Pavel ve svém prvém listě do Korintu: „…ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost“ (1Kor 1,23-24).

S křížem se pojí silný tlak proti pokusům tvrdé poselství o vykoupení ze smrti přeinterpretovat ve prospěch „religiozity štěstí a wellness“, zcela zaměřené jen na tento svět. Církev není žádnou továrnou na rituály, žijící z pouhé inscenace těchto rituálů, u nichž by se nikdo neptal na jejich obsah a pravdivost. Je omylem domnívat se, že člověk je jakýmsi „lapačem štěstí“. Štěstí v Kristu leží na jiné úrovni: není to egoistické sebeurčení, ale spíš sebezapření v lásce projevované bližnímu, ne šosácké sebenaplnění ale solidární sebeobětování pro trpící, chudé a jakkoliv utiskované. …

Na kříži vzkříšení se rozžíhá právem odpor. To pomáhá křesťanům samotným stále lépe chápat, že jejich víra je jiná, že jejich nejhlubší naděje nevzchází z pseudoreligiózních povrchních změkčení či zdánlivě zbožných „nátěrů“ dnešních dní.

( Vybral a přeložil P. A. Opatrný)

Čtení z dnešního dne: Úterý 16.1.

1 Sam 16,1-13; Mk 2,23-28

Komentář k Mk 2,23-28: Ježíš i mě povzbuzuje k odvaze! Není ovšem mé křesťanství svazováno strachem, abych „něco neporušil“?

Zdroj: Nedělní liturgie

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(14. 1. 2018) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem Letnic) a je...

Etty Hillesum - výročí narození (15. 1. 1914)

(13. 1. 2018) Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v židovské rodině...

15.1.2008 zemřel jeden z českých předních biblistů Profesor Jan Heller

(12. 1. 2018) Když se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude dál? Někdo ulpí na tom, co uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však dáno...

Marie Elekta od Ježíše (1605?1663), svátek 11.1.

(10. 1. 2018) V roce 1656 se konečně přes různé překážky podařilo realizovat založení pražského Karmelu. Zakladatelkou byla matka...

Svátek Křtu Páně

(9. 1. 2018) V neděli po slavnosti Zjevení Páně (6.1.) se slaví svátek Křtu Páně.

Jiří Reinsberg - výročí úmrtí (+ 6. 1. 2004)

(6. 1. 2018) 6. 1. 2004 zemřel výrazný, legendární a vyhledávaný farář u Panny Marie před Týnem na pražském Staroměstském náměstí a...