Maria bojuje po našem boku (papež František) - archiv citátů

8.4.2014 00:00

Doporučujeme k přečtení: Sociální práce a teologie

Inspirace a podněty sociální práce pro teologii.

Nakladatel ke knize uvádí: Práce Michala Opatrného, docenta na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, se zaměřuje na otázku, zda a jak může sociální práce obohatit křesťanskou, konkrétně katolickou teologii. Východiskem je teologie 2. vatikánského koncilu, konkrétně pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, která stanovila základní směr dialogu církve se světem, otevřenosti učit se a přijímat pomoc od oblastí a profesí považovaných tradiční teologií za světské. Důležité místo má také koncilní pojem znamení času, zdůrazňující zasazenost církve a jejího zvěstování do konkrétního historického a sociálního kontextu. Pozornost je věnována soudobé diskusi zejména v odborné německojazyčné literatuře, stejně jako stavu současné české katolické praktické teologie. Kniha M. Opatrného je příspěvkem k teologii charitativní práce, jejíž význam z hlediska církve i společnosti stále narůstá.

Sociální práce a teologie /  Inspirace a podněty sociální práce pro teologiiMichal Opatrný, Sociální práce a teologie. 
Inspirace a podněty sociální práce pro teologii. 

Praha: Vyšehrad, 2014, 328 stran cena cca 248 Kč. 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 26. 3.

1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; Žalm 23; Ef 5,8-14
Jan 9,1-41

V úryvku evangelia se do konfrontace dostává hned několik skupin lidí. Nejen uzdravený slepec a farizeové, ale i slepcovi rodiče. Jakoby „zdravý rozum“ velel, že obyčejný chlapík chodící po ulici nemůže být Božím synem. Jenže tento typ zdravého rozumu v této chvíli neobstojí. Lidé, se kterými uzdravený vede dialog, jsou představitelé víry! Oni první měli rozpoznat Mesiáše. Jak to, že zcela selhávají? Jak to, že mesiáš oslovuje žebráky, chudé a nikoli elitu? Protože Mesiáše pozná jen ten, kdo ho hledá, očekává, kdo touží se s ním setkat… Kdo ho prosí za uzdravení. Jak legračně vyznívá otázka farizeů (tedy těch, kteří dávají najevo, že usilují o dokonalost): „Jsme snad i my slepí?“ v níž předpokládají jasnou odpověď. Nyní je třeba hledat, jaké skutečné místo v příběhu zaujímáme my. Kterou z postav jsme my? Jsme to totiž často my sami, kdo spolu s farizeji považujeme svůj postoj za tak jasně daný, že neumožňuje vstup skutečného Božího pohledu!