Ze zkušenosti víme, že advent a Vánoce mnohdy dopadnou jinak, než bychom chtěli. Jak tedy advent prožít „užitečně“ a v pokoji? Několik praktických postřehů…
Advent nevyvolává jen pěkné pocity
Mnozí z nás mají advent spojený se zvláštním pocitem, s těšením. Nejen na „Ježíška“, ale taky na vše hezké, co bylo (a je) v našich domovech spojené s prožíváním Vánoc. Ale může tomu být i opačně. Za desítky let své kněžské služby jsem se mnohokrát setkal s tím, že lidé mají s Vánocemi spojeny velmi negativní pocity, zvláště kvůli tomu, co prožívali doma. Nemají proto Vánoce vůbec rádi.
Advent má naštěstí duchovní přesah
Mezi námi všemi je veliký rozdíl v tom, co vše chceme v době přípravy na Vánoce stihnout a jakou máme vlastní představu o tom, bez čeho by advent a Vánoce „nebylo ono“. Adventní doba ale naštěstí není pouze časem předvánočního shonu, i když i to nějak do tohoto období patří. Advent má svůj silný duchovní obsah a přesah a my můžeme navzdory všem starostem, které na nás v tomto období doléhají, tento čas prožít velmi plodně. Ale jak?
Bůh se rozhodl přijít mezi nás
Latinské slovo „adventus“ v překladu znamená příchod. A není to příchod jen tak někoho, je to příchod samého Božího Syna Ježíše Krista, který se rozhodl přijít – a stále přicházet - mezi nás, stát se jedním z nás, aby byl s námi, aby mohl proměňovat náš život a aby nás zachránil.
Advent je dobou vyčkávání, očekávání a přípravy na toto setká(vá)ní. Není to tedy čekání na něco, ale na Někoho. Na Někoho, kdo má moc náš život proměnit. Středem tohoto období je tedy Ježíš, který přichází ke každému z nás. Setkávat se s ním můžeme v modlitbě, při bohoslužbě, v Bibli – Božím slově, ale i skrze druhé lidi kolem nás a skrze běžné události. Chce přicházet do každé rodiny, do všech vztahů, do srdce každého z nás. Chce svojí přítomností proměňovat všechno.
Přichází, aby nás potěšil, aby přinesl slovo osvobození a útěchy, aby nás obdaroval svou přítomností, svou láskou a pokojem. Advent je tedy obdobím, kdy se máme učit čekat a vyhlížet, připravovat se na setkání a mít pro Něj srdce citlivé a otevřené.
Advent a Vánoce mnohdy dopadnou jinak, než bychom chtěli
Všichni bychom si přáli, abychom o svátcích nebyli přetažení, uštvaní, abychom zavčas připravili dárky pro druhé, měli na sebe čas a prožili něco pěkného s těmi, které máme rádi. Máme však zkušenost, že je to často jinak, než bychom chtěli. Někdy proto, že v atmosféře vypětí se vše pokazí nějakým nedorozuměním nebo dokonce konfliktem. Jindy je místo pokojné adventní a vánoční pohody u nás dusno jen proto, že máme každý jiná očekávání, jinou představu, nebo si nedovedeme zorganizovat čas a rozplánovat síly.
Vyjasněme si s blízkými co ne/chceme
Pokud prožíváme advent a Vánoce v rodině nebo v nějakém společenství, je třeba nejprve vyslovit svou představu a současně mít ochotu ji opustit a dát prostor svobody také pro druhé a jejich očekávání, najít společné řešení. V některých rodinách se celý advent uklízí, a přitom to už dávno všem vadí, jen si o tom mezi sebou neřeknou a nepřehodnotí to. Jinde se musí napéct desítky druhů cukroví, protože jinak by to přece nebyly Vánoce, a přitom už na Štěpána je nikdo jíst nechce. K tomu vánoční besídky ve školách dětí, koncerty, případně večírky v práci... Shánění dárků představuje pro mnohé také téměř neřešitelný problém. Podle sdělovacích prostředků dá prý hodně lidí letos raději přednost tomu, že si darují k Vánocům peníze. Představil jsem si, jak v rodině každý každému dá pod stromeček v obálce určitý obnos - a tak vlastně každý zas bude mít tolik, kolik investoval…
Praktické náměty na prožití adventu
Stálo by tedy za to se zamyslet společně nad tím, co je pro nás nejdůležitější a čemu dáme přednost, chceme-li toto období prožít plodně, a co pro to uděláme.
- Můžeme například některé dny zajít na adventní rorátní mši, kde můžeme Pánu svěřovat nejen sebe, ale všechny své drahé. Určitě nás to vnitřně posune a otevře pro vnímání toho podstatného.
- Nebo společně prožitá chvíle modlitby u rozsvíceného adventního věnce je příležitostí zastavit se a objevit kouzlo společné modlitby. Už jeho vyhotovení se může stát společným dílem.
- V jedné farnosti se například velmi osvědčilo tzv. „Putování Svaté rodiny“. Jde o starý zvyk, kdy se nabídnou jednotlivé rodiny ve farnosti, které jsou během adventu ochotny na jeden den „ubytovat Svatou rodinu“. Ikona Svaté rodiny tak putuje od rodiny k rodině, přičemž při předání ikony se vždy obě rodiny u ikony společně pomodlí. Putování začíná na 1. neděli adventní a končí večer před Štědrým dnem. Pokud je společenství malé, může toto uskutečnit až v předvánočním týdnu od 17.12.
- Je dobré se také domluvit na přípravě vlastních svátků, aby veškerá příprava neležela jen na někom z rodiny. Pro většinu maminek je předvánoční období jeden velký kolotoč. Ony většinou vymýšlejí a nakupují dárky nejen pro děti, ale i pro širší rodinu, pečou cukroví a uklízejí a nakonec i chystají štědrovečerní večeři. Většina ostatních členů domácnosti tyto věci neřeší a automaticky vše nechává na maminkách. Někdy se stačí jen zeptat, s čím můžeme pomoci. Protože pečení, úklid i chystání může být společnou aktivitou a posloužit k prožití krásných společných chvil, na které přes rok nemáme v dnešní uspěchané době čas. Dětský adventní kalendář může u dospělých dostat jinou podobu. Například jedni snoubenci si na každý den připravili jeden pro druhého citát z Bible pro společné rozjímání.
A jak s dárky, aby nebyly jen „nepříjemnou povinností“?
Co se týká dárků, dobře víme, že největší dary máme v sobě navzájem. Jde vlastně jen o to najít způsob, jak to vyjádřit, aby byl dárek projevem skutečné pozornosti a lásky. Že nezáleží na velikosti a nákladnosti, to víme, ale když se přímo vysloví, kolik budeme letos do dárků investovat, dá to větší prostor svobodě. Učit děti kupovat dárky dospělým moc nemusíme, to se jednou snad naučí vedle nás. Když se nám ale děti podaří povzbudit, aby něco samy vytvořily, namalovaly, vyjádří tím svůj vztah lépe než nějakým kupovaným darem.
Adventní čas může být hezkým a požehnaným obdobím pro každého z nás. Nenechme zatvrdnout svá srdce! Tak bude Bůh moci skrze nás přicházet k druhým, vše proměňovat a přinášet radost. Přejme si, aby naše srdce byla místem, kde se obrazně Pán Ježíš může narodit, aby tak každý mohl pocítit, že je milovaným dítětem Božím.
Se svolením zpracováno podle textů Vojtěcha Kodeta
z webu www.vojtechkodet.cz
