Na útoky démona lze odpovídat pouze Božími skutky, totiž odpuštěním, láskou a úctou. - archiv citátů

14.6.2011, Enzo Bianchi

Dva póly křesťanské modlitby: pláč a chvála

Rozsah křesťanské modlitby je určen dvěma póly: pláčem a chválou. Říci něco o chvále je velmi obtížné. Křesťanská tradice nám ji podává jako velmi vznešenou, těžce dosažitelnou formu modlitby projevující se svou čistotou, nezištností a nezasloužeností. Domnívám se, že její nesrovnatelná váha, s níž jakoby převyšuje jakoukoliv jinou modlitbu, jistě nepatří její nezištnosti, kterou je třeba chápat výlučně v rámci dialogického a vztahového pohybu modlitby.
 
Chvála a prosba jsou obsaženy jedna v druhé, ve své vzájemné polaritě se jedna s druhou doplňují a vytvářejí modlitbu, která svou vyváženost najde tehdy, je-li chápána jako vztah. Modlitbu nemůžeme chápat jen jako požadavek (výlučnost prosby), ani jen jako vemlouvavost (výlučnost chvály), ale v reálném (ne jen ideálním) propojení v dějinách, v životním příběhu člověka, který se s Bohem setkává. Bůh je v dějinách přítomen a svou láskou působí zázraky vyvolávající odezvu formou chvály, nebo se ukryje do tajemství utrpení, smrti a úzkosti, které vyvolávají hluboké otázky, nářek a prosbu. V mezilidských vztazích chvála vyjadřuje přijetí a pozitivní hodnocení druhého; vlastně patří do jazyka zamilovaných. Dalo by se říci, že chvála v modlitbě je odpovědí jedné lásky na lásku druhou: na Boží lásku, kterou nachází a poznává v událostech, člověk odpovídá chválou, v níž uznává Druhého ve velikosti jeho činů a darů. Chvála míří vždy přímo k Bohu, nikoliv k jeho darům: modlitba chval je zaměřená na Boha. V ní člověk vyslovuje amen, potvrzuje svým „ano“ Boha a jeho jednání: je to „ano“ celkové a bezpodmínečné. Taková je chvála samotného Ježíše: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo“ (Mt 11,25-26). V křesťanově chvále se tento pohyb opakuje, přičemž v Ježíšovi nachází svůj katalyzátor: „Všechna Boží zaslíbení v něm našla svoje ‘ano’. Proto skrze něho voláme ‘amen’ k Boží slávě“ (2 Kor 1,20). Liturgie, v níž se učíme křesťanské modlitbě, během velikonoční doby vytrvale opakuje zvolání „Aleluja“ („chvalte Hospodina“), čímž za veliký Boží dar označuje Syna samotného, jenž pro spásu lidí zemřel a byl vzkříšen. Na spásný čin trojjediného Boha, jenž se naplno zjevil ve velikonoční události, reaguje církev doxologií – chválou.

Je-li chvála chápána jako „amen“, v němž je Bůh vyznáván jako přítomný ve své jinakosti, pak rozumíme tomu, proč si jsou chvála a víra blízké: chvála oslavným způsobem vyjadřuje to, co víra vyznává. Ne náhodou v Písmu následuje chvála poté, co byl vírou odhalen a poznán Boží zásah v dějinách: vzpomeňme na Mojžíše, který vyznává, že Bůh vysvobodil syny Izraelovy z Egypta, a chválí Hospodina (srov. Ex 15). Spíše než nadřazovat chválu nad prosbu je třeba chápat chválu jako rámec, do něhož se prosba organicky začleňuje. Prosba chválu předpokládá a směřuje k ní: zakládá se na chvále, protože vyznává a vzývá Boží jméno, přičemž uznává, že se nemůže spoléhat než na Boha, který věřícího možná i opouští („Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Žl 22,2); nicméně směřuje ke chvále, protože doufá, že znovu spatří známou a přátelskou tvář Boží. V žalmech proto prosba často ústí do chvály (Žl 22; 31; 69 atd.); proto žalmista poté, co vyjádřil svou bolest z exilu a svůj pláč nad dálkou, která ho odděluje od Boha, zvolá: „Zase ho budu chválit“ (Žl 42,6.12; 43,5). Hledisko naděje či chvály, jež se projeví v budoucnu, je zvláště typické pro novozákonní doxologie ve Zjevení, které ústy chválících zástupů věřících hovoří o věčném životě: jednoznačně se tu jedná o věřící, kteří stojí v přítomnosti Boží nezkalené žádným stínem.

Jestliže je chvála sjednocením dimenze víry, lásky a naděje ve formě modlitby, není těžké pochopit, že představuje podobu života, k níž je křesťan povolán: jsme určeni k tomu, abychom byli „ke chvále Boží slávy“ (Ef 1,14). Chvála se chce stát životem věřícího: protože milujeme Boha celým srdcem a bližního jako sebe samé, chceme též chválit celým srdcem, totiž žít a umírat v Boží přítomnosti. Křesťanská tradice příznačně představuje mučedníka jako příklad až do konce žité chvály, téměř jako zosobněné „amen“. Chvála je v rámci modlitby uchopena a vyjádřena v její zásadní, pregnantní podobě. Využívá k tomu nejrůznějších výrazů, ať osobně, nebo v kontextu celého společenství. Od zpěvu až k sotva slyšitelnému šepotu, od hlučného jásání až po vnitřní jásot, od slov k mlčení: „Pro tebe je i mlčení slávou, Bože“ (srov. výklad žalmu 65,2). V mlčení se chvála stává přítomností cor ad cor [od srdce k srdci], přítomností Milujícího a milovaného.
 
Se svolením převzato z knihy Klíčové pojmy křesťanské spirituality,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Další texty k tématu modlitba naleznete zde


 

Související texty k tématu:

Modlitba, modlitby
Kdo se modlí, nemarní čas (Benedikt XVI.)
Býváme nervózní, když se ztišíme k modlitbě… (Vojtěch Kodet) 
Jak jsem zpovědníka žádal o zproštění od modlitby (Elias Vella) 
Modlitba - soubor tematických textů
Texty na nástěnky
Základní modlitby
- Na webu vira.cz: modlitba, modlitba; rozjímání, meditace
- web o modlitbě, seznam modliteb www.modlitba.cz

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 24.8. svátek sv. Bartoloměje

Zj 21,9b-14; Jan 1,45-51

Komentář k Jan 1,45-51: Co může z Nazareta vzejít dobrého, ptají se i dnes mnozí s pohledem na instituci církve. Kdybychom byli přímí a nebylo v nás lsti, svět by byl také překvapen!

Zdroj: Nedělní liturgie

Mediálně spolupracujeme:

Festival United 24.8. - 26.8. 2017 Vsetín

sv. Bartoloměj (svátek 24.8.)

(23.8.2017) „Čím nás může tento takřka anonymní světec inspirovat?

21.8.1968 Komunismus = ´bratrství´s kulometem u hlavy

(19.8.2017) 21.8.1968 vtrhly komunistické armády do tehdejšího Československa... Komunistické ideje mohou být líbivé a...

Svatý Maxmilián Maria Kolbe (svátek 14.8.)

(13.8.2017) "Nenávist není tvůrčí síla, jenom láska je tvůrčí síla..." (odkaz na kna.cz)

15.8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

(13.8.2017) K čemu nám slouží tento svátek?

Abbé Pierre - výročí narození (* 5. 8.1912 + 22. 1.2007)

(4.8.2017) Francie je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí...

Proměnění Páně (6.8.)

(4.8.2017) Událost Proměnění Páně obrací náš pohled k Božímu světlu, abychom se tak vymanili z temnot života…

Jan Maria Vianney (svátek 4.8.)

(2.8.2017) “Má-li člověk Ducha svatého, jak sladké jsou všechna námahy tohoto světa“, říká svatý Jan Maria...

Sv. Ignác z Loyoly (svátek 31.7.)

(29.7.2017) Zakladatel Jezuitů. Ignác chtěl být původně rytířem a vstoupit do služeb kastilského krále Karla V. Nakonec...