Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

5.9.2011, Vojtěch Kodet

Býváme nervózní, když se ztišíme k modlitbě…

Zdá se nám, že nemáme čas na nic,
rozhodně ne ten, který bychom právě potřebovali.
 
Býváme nervózní, kdykoliv se ztišíme k modlitbě,
protože máme pocit, že by bylo třeba dělat cokoli jiného.
 
Ale nakonec se nám čas drobí pod rukama:
děláme pořád něco, ale nemáme pocit, že by náš čas byl naplněný…
 
Ježíš, který byl na roztrhání,
kolikrát neměl čas ani se najíst nebo se v klidu vyspat,
si klidně odcházel na celé hodiny, aby byl sám s Otcem v modlitbě.
A nelitoval toho času, ačkoli mohl kázat nebo uzdravovat či vymítat démony.
Nelitoval času stráveného modlitbou.

Zpracováno podle knihy
Vojtěcha Kodeta: Učednictví,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 25. 6.

Jer 20,10-13; Žalm 69; Řím 5,12-15
Mt 10,26-33

Nebojte se! Všimněme si, že Ježíš ví o obavě učedníků a snaží se jí předcházet. Ač se cítí být oproti světu malými, ztracenými, neznalými, není to pro Boha problém. Mnohem podstatnější je poznat, že jsou v Božích očích vzácní! Bůh o nich ví a počítá s nimi. A přeci Pán požaduje, aby sami vynaložili úsilí pro obhajobu a hlásání víry. Uprostřed těchto zkoušek víry se náš vztah s Bohem prověřuje a také prohlubuje. Bez osobní zkušenosti s Boží záchranou je těžké postavit svůj život na Hospodinu a hlásání evangelia už vůbec není věrohodné. Každý dospělý křesťan by tak měl umět sestavit vlastní žalm či vyznání, v němž by děkoval Bohu za situace, kdy ho Pán zachránil.

Zdroj: Nedělní liturgie