Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

16.5.2014, Aleš Opatrný (Foto: IMA)

Kardinál Josef Beran jako pastoralista

Kardinál Josef Beran jako pastoralista

S pastorační rolí arcibiskupa Berana souvisí tři jeho životní etapy, z nichž dvě se prolínají:

- rektor semináře (1932 - 1942; 1945 - 1946)

- vyučující (asistent, docent, profesor) pastorální teologie (1929-1942; 1945-1946)

- biskup-pastýř (1946-1969)

 

Můžeme říci, že jeho životní dráha jakožto kněze a biskupa byla spíš prakticky - pastýřská než akademická, navzdory tomu, že akademickým pracovníkem na teologické fakultě byl. Vyplývá to také ze srovnání pastýřského působení  a bibliografie. 

Kromě praktické vychovatelské-pastorační práce, kterou byla jeho činnost jako rektora semináře, se kterou se zřejmě prolínalo i jeho působení jako vyučujícího pastorální teologie, můžeme za jeho hlavní činy označit:

-založení Arcidiecézního pastoračního ústředí v Praze

-pastýřské listy zejména v kritickém období 1946-1949;

-účast a projev na 2. vatikánském koncilu

-péče o krajany v období římského exilu.

 

Odborná Beranova bibliografie je poměrně chudá. Jsou to tři nevelké knížky a cyklostylovaná skripta z teologické fakulty:

Beran, Josef, Sugesce a zázraky Kristovy, Hradec Králové, 1919

Beran, Josef, Psychologie  a zpovědnice, Praha 1929

Beran, Josef, Mešní liturgie. Secundum rubricam ecclesiae Pragensia ve st. XV. A XVI.: příspěvek k vývoji liturgického práva partikulárního v Čechách, Praha 1931. 

Beran Josef, Kněžský celibát, Praha 1941   

 

Cyklostylovaná skripta, která bylo možno dohledat v CKK KTF UK, nemají vročení a není zřejmé, zda jde o torzo nebo o soubor všech dostupných titulů z Beranových přednášek

(Sign. Bs 1605). Mají tyto oddíly:

Liturgika všeobecná (35 stran)

Uvedení do zpovědní praxe (28 stran + 3 st. dodatku)

Liturgica II. (51 stran)

Theologia pastoralis (25 stran, téměř celý obsah zaujímá homiletika)

Ve svazku je také dvoudílný text „Církve ritu byzantského“, který zřejmě k Beranovým textům nepatří

 

Liturgika všeobecná (35 stran):

Zmiňuje se kladně o liturgickém hnutí, probírá potom jednotlivé elementy liturgie: liturgický rok, liturgické akce, liturgické předměty a to popisně. Teologie zde v podstatě není, spíš jsou občas připojeny praktické poznámky a vybídnutí.

 

Uvedení do zpovědní praxe (28 stran + 3 str.dodatku)

Probírá klasické čtyři části svátosti pokání, dále se zabývá osobou zpovědníka a jeho povinnostmi. Nakonec je připojen seznam reservovaných hříchů. Téměř celý text je psán latinsky. Charakter textu je převážně právní a kasuistický, což vzhledem k předkoncilnímu období, kdy byl text vytvořen, nepřekvapuje.

 

Liturgica II. (51 stran)

Pojednává o modlitbách, oficiu, různých mešních ritech a o mši v latinském ritu, jejich elementech. Výklad se snaží o stručné podání historických proměn či souvislostí. Poslední částí je pojednání o svátostech, které je neobyčejně stručné (6 stran). 

 

Theologia pastoralis (25 stran)

Prvních osm stránek je věnováno osobě a úkolům kněze-pastýře, zbytek je homiletika.

Rozlišuje a komentuje různé druhy kázání při různých příležitostech. Důraz spíš na „výkon  „ kazatele než zabývání se očekáváním a situací posluchačů.

 

V knížce Psychologie a zpovědnice reaguje Beran na rozvoj a počínající popularitu psychologie, vzhledem k době napsání pak reaguje zejména na práce Sigmunda Freuda. Vůči řadě jeho tvrzení se vymezuje, ale neodmítá psychologii jako takovou, nýbrž uvažuje o tom, jak může dobré zpovědní praxi prospět.

 

V knížce Kněžský celibát píše spíš rozsáhlou apologii a adhortaci o celibátu, adresovanou jeho nositelům - bohoslovcům a kněžím. Je to v podstatě poselství rektora semináře seminaristům a odchovancům kněžského semináře. O sexualitě píše vcelku otevřeně, nikoliv odmítavě a její neužívání v celibátu staví zejména na volní stránce člověka. Celibátníka pak chce motivovat k zachovávání celibátu snahou o osvobození k vyšší lásce.

 

Ve skriptech z pastorální oblasti ani v monografiích nenačrtává Beran žádnou pastorační strategii ani se nezabývá různými prostory, v nichž se pastorace děje. Ve svém biskupském působení ale Beran reaguje velmi živě na otázky doby, na které chce hledat adekvátní odpovědi. Začíná vlastně ještě před jmenováním pražským arcibiskupem, když je z jeho iniciativy založeno už na podzim 1945 (tedy půl roku po Beranově návratu z koncentračního tábora) Arcidiecézní pastorační ústředí (APU), jehož byl Beran iniciátorem i řídící osobou, zastupující ordináře diecéze. Sídlo APÚ bylo v Sadové 3, - nynější Thákurově – v Praze 6, tedy v budově Katolické teologické fakulty a Arcibiskupského semináře. Mělo souviset s tehdy se rozvíjející Katolickou akcí. Citujme ze Zpráv APÚ z roku 1946:

Účelem Katolické akce je 1. prokvasiti všechny vrstvy katolicismem a 2. docíliti systematickou přípravou co nejúčinnější účast laiků na hierarchickém apoštolátě. APÚ má připraviti tento kvas a pomoci hierarchickému apoštolátu, aby se mohl co nejplodněji rozvinout.

APÚ byl rozdělen na sekce, odbory a referáty.

Sekce: 1. Vzdělavatelská  2. Pastorační  3. Stavovská    

Některé referáty:

Duchovní život kněžstva. Kněžský dorost. Farní tisk. Exerciční hnutí. Misie mezi pohany. Upravení katechizace. Pohraničí. Atd.

 

Další Beranovou pastýřskou akcí byla snaha podpory pastorace v náhle vylidněném a neorganicky zalidňovaném pohraničí po odsunu německého obyvatelstva. Byl zde plán „farních sester“, které měly pečovat o domácnost kněze a podílet se na katechetické činnosti. Beran vyhlásil tzv. “Mariánskou daň“, aby se získaly prostředky pro podporu pastorační práce v doosídlovaných územích.

Pastýřskými počiny byly i jeho pastýřské listy, které v sobě spojovaly témata výsostně teologická (zejména téma eucharistie) s reakcemi na výzvy a potřeby praktického života, které byly „okořeněny“ Beranovou koncentráčnickou zkušeností. Tedy ani prázdné řeči o běžných starostech, ani vznešená mluva, která starosti všedních dní nevnímá (listy zde nemohu analyzovat, odkazuji na jejich dostupnost v publikaci Pastýřské listy 1945-2000).

A nakonec jmenujme dva výrazné Beranovy pastorační počiny, kterými byly projevy a pastýřské listy v době nástupu komunistické moci a jeho veřejné vystoupení i „kuloárové působení“ na 2. vatikánském koncilu, který je označován jako pastorační.  

25. února 1948 vydal prohlášení „Nemlč, arcibiskupe! Nesmíš mlčet!“

 

Dne 20. září 1965 pronesl na 2. vatikánském koncilu slavný příspěvek o náboženské svobodě

 

Myslím, že theologie doktor, asistent, mimořádný, později řádný profesor pastorální teologie, arcibiskup a kardinál Josef Beran byl především poctivý pastýř, víc pastýř než akademicky působící pastoralista, který z moderní pastorálky už „předzvěděl“ potřebu velké pozornosti vůči společenskému dění, vůči aktuálním a akutním otázkám pastorovaných křesťanů, na které hledal odpovědi. Nepochybně učil jako rektor i jako profesor „poctivému pastýřskému řemeslu“ spíš, než sofistikovaným pastoračním strategiím nebo do sebe zahleděnému „pastoračnímu estétství“. A jako mnozí z těch, kteří byli poznamenaní tvrdostí nacismu i komunismu souzněl zřejmě bez potíží s intencemi a závěry 2. vatikánského koncilu, v nichž mohl mnohde vidět naplnění svého pastoračního hledání a usilování. 

Aleš Opatrný
Katedra pastorální teologie a právních věd
Katolické teologické fakulty UK v Praze 
Podklady přednášky na konferenci věnované kardinálovi Beranovi 

 

 

Prof. ThDr. Josef kardinál Beran 

* 29. prosinec 1888 Plzeň
+ 17. květen 1969 Řím

teolog, arcibiskup pražský a primas český
politický vězeň nacismu i komunismu
poslední roky svého života dožil jako vyhnanec v Římě
jako jediný
Čech je pohřben po boku papežů v kryptách svatopetrské baziliky v Římě
v roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 23.6. slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Dt 7,6-11; 1 Jan 4,7-16; Mt 11,25-30

Komentář k Mt 11,25-30: Přetvoření našich srdcí, aby se staly podobnými Ježíšově tichosti a pokoře, je jistě bolestný proces a úkol na celý život. Ale je to přání Boha již od chvíle stvoření: „učiňme člověka ke svému obrazu“!

Zdroj: Nedělní liturgie