Čtyřiapadesát let museli čekat především biblisté na kompletní vydání proslulých kumránských svitků. Někteří, například Profesor Emmanuel Tov z Univerzity v Tel Avivu, mluví v těchto souvislostech o „akademickém skandálu století“.
To, co se okolo nich a s nimi dělo od roku 1947, kdy beduinský pastýř nalezl první z nich v zapečetěných džbánech na opuštěném místě Kumrán až do okamžiku jejich vydání, považují za skandál především biblisté. Ti totiž od počátku hořeli touhou prostudovat je, zatímco se vedly složité spory o tom, komu svitky vlastně patří a o metodě jejich záchrany neboli konzervace, která je sama o sobě skutečnou vědou. Některé ze svitků jsou ze 3. století před Kristem, ve skrýši přečkaly skoro dva tisíce let a podle toho vypadají.Teď jsou tedy konečně všem k dispozici. Vychází současně jejich kompletní překlad v anglické a francouzské verzi i zdánlivě luxusní vydání téhož textu, ale s faksimile původních svitků v devětatřiceti oddělených svazcích. Právě na toto vydání čekají biblisté, protože faksimile jim umožní prakticky práci s originálem, který pochopitelně zůstává nadále jen nesnadno přístupný. Háček je v tom, že zatímco překlad samotný lze koupit v přepočtu za asi 600,- korun, stojí devětatřicetisvazkové, k badatelské práci vhodné vydání přepočtem přes půl milionu korun (!).

Až doposud se mohly šířit, a také se šířily nejrůznější fámy o obsahu nalezených svitků, jako například že se mezi nimi našly útržky evangelií, což by naznačovalo propojení kumránského společenství s prvotní církví, protože nejmladší ze svitků jsou z doby těsně před dobytím a zničením Jeruzaléma. Jiní se domnívali, že tu jsou stopy podobnosti s Janem Křtitelem, co do učení a přístupu k jeruzalémskému chrámu a podobně. Teď tedy bude možné tyto i jiné otázky prozkoumat a to v široké, světové spolupráci biblistů. Je tu také dost materiálu na napínavý historický film. Už dnes víme, že tu najednou máme k dispozici rukopisy některých starozákonních textů, které jsou o celých tisíc let starší, než ty, které jsme měli k dispozici doposud. Dostáváme také řadu informací o životě společenství, které se odtáhlo od jeruzalémského chrámu a jeho zkompromitovaného kněžstva a žilo v nehostinné pustině poblíž Mrtvého moře. Bylo to zřejmě v době vystoupení Jana Křtitele a po něm Ježíše z Nazareta, navíc nedaleko místa, kde Jan křtil a kde byl pokřtěn i sám Ježíš. To jsou pro křesťany zajímavé okolnosti a konečně je mezi svitky také několik starozákonních apokryfů, to jest pseudobiblických texty, které byly nakonec z bible odstraněny. O některých jsme věděli, že existovaly, ale neměli jsme skoro žádné informace o jejich přesnějším obsahu – teď je tedy máme a mají je především židé, protože Starý Zákon i jeho apokryfy jsou pro ně hlavním zdrojem nejen jejich náboženství, ale také celé kultury civilizace. Na výsledky spojeného badatelského úsilí židů a křesťanů se tedy už teď můžeme těšit.


Pro RaVat/ceco Petr Kolář SJ
Praha, 2. ledna 2002