Nesmíš mít strach ze strachu. Musíš ho svěřit Pánu - archiv citátů

15.9.2016, Aleš Opatrný (Foto: IMA)

Manželství se přežilo? Aneb Nemanželské děti a statistiky

Manželství se přežilo? Aneb Nemanželské děti a statistiky

Leckdo si všiml v Lidových novinách z pátku 9. září 2016 titulku „Už každé druhé dítě je nemanželské“. Přesněji je dále uvedeno, že se v roce 2015 narodilo 47,8 procent dětí nesezdaným rodičům. Dále jsou uvedena procenta dětí, narozených mimo manželství v jiných evropských zemích, kde možné leckoho překvapí, že na katolickém Slovensku je to 37% dětí!

Další důležité číslo je procento dětí, kteří žijí v „neformální rodině“, tedy s nesezdanými rodiči, kteří žijí ale spolu. To je v naší zemi 15,8% a na již zmiňovaném Slovensku pouhých 5,5%.  Což je samozřejmě pro děti velmi nevýhodné. Statistika, některými uctívaná a jinými velmi nemilovaná, ale říká i další zajímavé věci. Například to, že nejvíce dětí se mimo manželství rodí v ekonomicky nejslabších regionech a matkám s nejnižším vzděláním. Ze všech matek s pouze základním vzděláním je svobodných 75%.   

Jak se na tato, z hlediska křesťanství neutěšená, až alarmující skutečnosti dívat? Nejprve uvažme, že narození prvního dítěte mimo manželství je příspěvkem do kolonky „nemanželské dítě“, ale ve skutečnosti některé takto zůstanou a v jiných případech následuje svatba až po narození dítěte – někdy brzy, jindy po několika létech. Samozřejmě by určitá útěcha v těchto neutěšených číslech byla, kdyby většina dětí žila u sice nesezdaných, ale spolu žijících rodičů. Tak to ale není. Občas se z takovýchto čísel vyvodí opravdu málo chytré tvrzení, že se manželství přežilo a že – podle hesla: „Co je nové, je jistě lepší než to, co bylo dříve“ – je to tedy trend dobrý, protože nový. Mluvme tedy přesně: Je to trend reálný (v roce 1989 7,9% dětí mimo manželství, v roce 2000 21,8%, a nyní tedy 47,8%), o kterém víme, že je pro děti jednoznačně nevýhodný, ale nemáme sílu nějak podstatně změnit. Můžeme mu ale především mentálně, názorově, nepodléhat. Čili vyhnout se okřídleným větám řady hodných starších lidí: “Je jiná doba. Dneska je to tak“ – a tím vše končí. Právě tak je ale dobré vyhnout se lamentování a moralizování, které je mladým protivné a může je spíš utvrdit v jejich vzdoru.

V exhortaci Amoris laetitia doporučuje papež František tento postoj: Dívat se pozorně na život těch, kdo žijí jinak, než by to podle křesťanské nauky mělo být, a vnímat, zda má jejich vztah naději na trvalost. Pokud ano, potom podporovat to, co k pevnému a trvalému svazku může vést. Dodejme: S trpělivostí, taktem a dodáváním odvahy váhajícím. A v neposlední  řadě bychom také měli mluvit mezi sebou i s lidmi okolo nás nejen o malérech a rozpadlých manželstvích, ale také o dobrých manželstvích a rodinách, zejména o těch, kterým se podařilo překonat krizi, nebezpečí rozpadu nebo jinou ohrožující skutečnost. Řadě mladých lidí totiž dne nechybí ani tak touha po manželství a rodině, jako odvaha pustit se do tohoto opravdu obtížného úkolu a uspět v něm.   

Aleš Opatrný 

 

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 28.4.

Sk 5,34-42; Jan 6,1-15

Komentář k Sk 5,34-42: Radost, že směli pro evangelium trpět! Nechybí v naší přesycené společnosti právě tento druh radosti?