(Nová kniha)
Při psaní tohoto dílka se mi neustále vtírala otázka: „Je to vhodné – není to vhodné? Není to příliš negativní?“ Později už jen: „Není to už příliš drzé?!“
Po dopsání jsem si konečně odpovědí naprosto jist. Ano, je to nevhodné, nedůstojné až drzé, černobílé a nespravedlivě generalizující, ironické, sarkastické, negativistické, pesimistické, skeptické, útočné, nabubřelé a přechytřelé, místy zase naivní až hloupé... Určitě to spoustu lidí naštve, některé pohorší, spravedlivé spravedlivě rozhořčí, popudlivé popudí…

Proč tedy něčím podobným ničit stohy papíru a zamořovat srdce a mysli bratří a sester ve víře? I zde nacházím jedinou odpověď: Protože už lecjakou hořkostí zamořená jsou, možná aniž o tom vědí. A jedním z léků na hořkost a skepsi je i smích, především pak umění zasmát se sám sobě.

Ale je tu ještě jeden dobrý důvod: kašpárci a šašci (se svým právem popichovat jinak nedotknutelné honorace) byli vždycky neodmyslitelnou součástí královských dvorů. Měli za úkol mj. nedopustit, aby se tam rozmohla chronická sebedůležitost a s ní neschopnost zpětné vazby. Pokud se rozmohla, šašek své popichování samozřejmě odskákal, ale s tím už musel počítat jako s pracovním úrazem.

A já se domnívám, že nám momentálně mezi všemi funkcemi v církvi skuteční šašci trochu chybí – a s nimi i ten ozdravný smích…

(Ale možná se pletu, a potom si to pěkně odskáču!)

Prof. Tomáš Marný z Bludovic, v. r.
L. P. 2002 v Bludovicích

***

Kniha:
A přece se točí…
Murphyho zákony o církvi
Tomáš Marný z Bludovic
Vydalo Karmelitánské nakladatelství 2002