Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

24.10.2014, papež František (Jorge Mario Bergoglio) (Foto: IMA)

Naše osobní dějiny jsou dějinami Boží lásky k nám (papež František)

Naše osobní dějiny jsou dějinami Boží lásky k nám (papež František)

Papež: Modlit se znamená upamatovat se na svoji minulost

Vatikán. Když se modlíme, nezapomínejme na svoji minulost – radil dnes (7.10.2014) papež František v kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Papež zdůraznil, že Pán je na naší životní cestě stále po našem boku a proto se věřící nemá nechat odradit od modlitby množstvím záležitostí, které na něho doléhají.

Pán „vyvolil svůj lid a provázel jej na cestě pouští po celý život,“ začal papež František komentářem prvního liturgického čtení (Gal 1,13-24), ve kterém sv. Pavel vzpomíná na svoji minulost, včetně hříchů. „Jak jednal Bůh se svým lidem – řekl papež – tak jednal a jedná s každým z nás. Byli jsme vyvoleni, protože jsme křesťany, nejsme těmi, kdo o Ježíši Kristu neslyšeli. A to je milost – zdůraznil František – milost lásky. A sv. Pavel vzpomíná na tuto realitu v její konkrétnosti. Vyznává: »pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze« a neříká: »Jsem dobrý, jsem synem toho a toho, jsem urozený«. Nikoli, Pavel říká: »Byl jsem pronásledovatel, byl jsem špatný!«. Takto se Pavel – konstatoval papež – upamatoval na svoji cestu a začíná se upamatovávat od začátku“:

„Tento návyk upamatovat se na svůj život, není mezi námi příliš rozšířen. Zapomínáme, žijeme okamžikem a minulost si pak nepřipomínáme. A každý z nás má nějakou minulost: dějiny milosti, dějiny hříchu, dějiny cesty a spoustu dalšího... A modlit se spolu se svojí minulostí je užitečné. Pavel tak činí vyprávěním části svých dějin, ale hlavně říká: »On mne vyvolil. On mne povolal! On mne spasil! On mne celou cestu provázel...«“.

Upamatovat se na svůj život – pokračoval papež – znamená oslavovat Boha. Upamatovat se na svoje hříchy, z nichž nás Pán vykoupil, znamená vzdávat Bohu slávu. Proto Pavel říká, že se chlubí jenom dvěma věcmi: svými hříchy a milostí ukřižovaného Boha, Jeho milostí. Upamatoval se na svoje hříchy a chlubil se: »Byl jsem hříšník, ale ukřižovaný Kristus mne spasil«. Chlubil se Kristem. Takto se upamatoval Pavel a nás vybízí samotný Ježíš, abychom dělali totéž:“

„Když Ježíš říká Martě: »Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí, ale jen jedno je třeba. Marie se vybrala nejlepší úděl« (Lk 10,41-42) Co to znamená? Naslouchat Pánu a upamatovat se. Nelze se každý den modlit, jako kdybychom neměli dějiny. Každý z nás má svoji minulost. A s těmito dějinami v srdci přistupujeme k modlitbě, jako Marie. Častokrát se však jako Marta necháváme odradit pracemi, denním shonem, konáním toho, co jsme povinni konat, a zapomínáme na tyto dějiny.“

Náš vztah s Bohem - řekl dále papež – nezačíná dnem křtu. Tím je zapečetěn. Začíná, když na nás z věčnosti Bůh shlédl a vyvolil nás. Začíná v Božím srdci.“

„Upamatovat se na svoje vyvolení, kterým na nás shlédl Bůh. Připomenout si běh svojí smlouvy. Ctil jsem ji? Nebo ne? Jistěže ne, jsme hříšníci a pamatujeme, připomínáme si příslib, který Bůh dává a nikdy neklame a který je naší nadějí. To je pravá modlitba.“

Papež pak uzavřel homilii výzvou k modlitbě slovy 139. Žalmu: „Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, ty víš, když sedám i když vstávám. Poznáváš mé myšlenky již zdálky; ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, všímáš si mých cest“ (139,1b-3). Toto – dodal papež František – je modlitba upamatování se před Bohem na svoje dějiny. Protože naše dějiny jsou dějinami Jeho lásky k nám.“ 

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Kázání z Domu sv. Marty
(mig)
Redakčně upraveno

 

 

Související texty k tématu:

Modlitba, modlitby
Kdo se modlí, nemarní čas (Benedikt XVI.)
Býváme nervózní, když se ztišíme k modlitbě… (Vojtěch Kodet) 
Jak jsem zpovědníka žádal o zproštění od modlitby (Elias Vella) 
Modlitba - soubor tematických textů
Texty na nástěnky
Základní modlitby
- Na webu vira.cz: modlitba, modlitba; rozjímání, meditace
- web o modlitbě, seznam modliteb www.modlitba.cz

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.