Bůh sleduje naše dobro a naše štěstí nikoliv chvilkové, ale trvalé, - archiv citátů

30.12.2016 (Foto: IMA)

Nemusím se obávat budoucnosti

Nemusím se obávat budoucnosti

Je-li Kristus ve mně a já v něm, 
dávám-li mu ve svém životě prostor,
pak postupně mohou odpadávat
všechny moje vnitřní strachy a obavy. 

Mám-li v sobě Krista, 
vítěze nad smrtí a zlem,
nemusím se obávat budoucnosti,
ani tržního hospodářství, ani zmatků,
za které vděčím „géniům“
v různě kombinovaných parlamentech,
plných klik a mafií, ani války a smrti. 

Je-li Kristus ve mně a já v něm, 
dávám-li mu ve svém životě prostor,
nebudu mít zásadní problém s modlitbou,
stačí prostě slovo lásky, kdykoliv a kdekoliv,
a je tu modlitba.
Bůh si přece nepotrpí na můj monolog,
vyšperkovaný duchaplnými úvahami. 

Je-li Kristus ve mně a já v něm, 
dávám-li mu ve svém životě prostor,
nebudu mít zásadní potíže s hledáním Boží vůle.
Nechávám ho v sobě působit tak, jak chce on. 

Mám-li v sobě Krista, 
prožívám v sobě předchuť nebe,
neboť co jiného je nebe než dokonalá jednota Boha a člověka?
Pak již nezáleží na tom, zda padám únavou.
Díky Kristu se mohu stávat přesně tím,
čím dobrý Bůh touží,
abych 
byl.

Se svolením zpracováno podle knihy Josef Mixa, Vít Hájek, Boha neokecáš, 
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.

 

Tento text ve formátu PDF k vytištění
a použití např. na nástěnku naleznete zde.

Rozcestník k dalším textům na nástěnky naleznete zde

Viz Hymnus sv. Patrika:

Kriste, buď se mnou, 
Kriste, buď přede mnou, 
Kriste, buď za mnou, 
Kriste, buď ve mne. 
Kriste, buď, kde lehám, 
Kriste, buď, kde sedám, 
Kriste, buď, kde vstávám.
Kriste, buď v srdci každého myslícího na mne, 
Kriste, buď v ústech každého mluvicího o mně, 
Kriste, buď v každém oku vidoucím mne, 
Kriste, buď v každém uchu slyšícím mne.
 
(Podle "Hymnu sv. Patrika", redakčně upraveno)
 

Související texty k tématu:

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Úterý 28.3.

Ez 47,1-9.12; Jan 5,1-3a.5-16

Komentář k Jan 5,1-3a.5-16: Ježíš se dává do hovoru s tím, který ani nemá sílu přiblížit se k léčivé vodě. Kéž mě to „nakopne“ k větší ochotě. Nezazlívám však někdy představitelům církve přílišnou vstřícnost?