Nechme hadačům a věštcům, ať se snaží uhodnout, co přinese budoucnost

Řada lidí se ptá, co jim tento rok přinese. Je jisté, že přinese věci příjemné a nepříjemné a nic nám celkem nepomůže, když budeme dopředu vědět, kolik bude kterých. Důležitější je otázka, co přineseme my. Co přineseme do tohoto roku, do vlastního života, do života svého okolí, do života světa. Mnoho lidí se na to ptá i mimo oblast víry. Chtějí přinést víc a víc snahy, úsilí, lidských hodnot. Snažit se a pracovat je opravdu nutné, i pro křesťana. Ale křesťan není odkázán jen a jen na to, co vyprodukuje. Křesťan je, pokud opravdu věří, člověkem, který je naplňován Bohem, který je naplňován jeho Duchem. A to je to nejpodstatnější, co vnášíme do světa, to je to, čím je naše snaha teprve opravdu účinná, zhodnocená. Nepřehlédněme to, byla by škoda, kdybychom byli jen "lidmi výkonu", lidmi, kteří vše sázejí jen a jen na to, že budou pracovat více a více. Být plným Boha může být jen ten, kdo mu opravdu věří, a jen ten, kdo je plný Boha, vnáší do světa - ať už dělá cokoliv - věci opravdu Boží, a tedy dobré a věčné. A v tom nás, křesťany, sotva kdo může zastoupit. ...

Nechme tedy hadačům a věštcům, ať se snaží uhodnout, co přinese budoucnost. Ale pokusme se sami plně uvěřit. Otevřít co nejvíc, pokud možná docela, svůj život Bohu. Pokusme se udělat něco pro to, abychom byli bohatí Bohem, aby náš život byl tak bohatý na plody, které vyrůstají z Boží moci a lásky, z Božího Ducha, který je v nás činný. Prospějeme mu tím určitě víc, než kdybychom vymýšleli další a další zaručeně úspěšné recepty na odstranění zla ze světa a na štěstí pro všechny.

(P. Aleš Opatrný, Stůl slova, B, vánoce)