Direktář o lidové zbožnosti a liturgii
Nový dokument s názvem "Direktář o lidové zbožnosti a liturgii. Principy a směrnice" představili 9.4. prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinál Jorge Arturo Medina Estévez a arcibiskup Francesco Pio Tamburrino, sekretář této kongregace.
Nový dokument s názvem "Direktář o lidové zbožnosti a liturgii. Principy a směrnice" představili 9.4. prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinál Jorge Arturo Medina Estévez a arcibiskup Francesco Pio Tamburrino, sekretář této kongregace.
Vatikán/VIS: Kardinál Medina připomněl, že již II. vatikánský koncil zdůrazňoval, aby "kulturní projevy byly slučitelné s právem a normami církve a zůstávaly ve shodě s liturgií, určitým způsobem z ní vycházely a směřovaly k jejímu hlubšímu prožívání". Jak kardinál podtrhl, z těchto požadavků zřetelně vyplývá důležitost poznání autentických hodnot lidové zbožnosti, ochrany jejího bohatství, očištění v případech, kde je toho zapotřebí, objasnění náboženských praktik ve světle Písma a jejich orientace vzhledem k liturgii, aniž bychom stavěli jedno proti druhému.
"Jestliže v průběhu času či díky změnám mentality a společnosti přestane být zřejmý křesťanský charakter těchto kulturních projevů, nebo pokud převáží jejich vnějškové projevy nad vnitřním obsahem, je na pastýřích církve, aby v nich znovuobjevili živé pouto víry a života v Kristu."
Lidová zbožnost je chápána spíše jako záležitost privátní, než veřejná. Direktorium představuje odpověď na otázky po autentickém významu takových gest a znamení, jakými jsou např. oblékání náboženského roucha, líbání sakrálních symbolů, konání poutí apod. Na závěr vyslovil prefekt naději, že "tento dokument přispěje ke duchovnímu růstu života křesťanů, který je účinně rozvíjen prostřednictvím slavení mše a všemi ostatními formami modlitby, které mají v eucharistickém společenství svůj pramen a k němu směřují".
Arcibiskup Tamburrino zdůraznil, že Direktář je dokumentem pastorálního charakteru. Není kompletním katalogem projevů lidové zbožnosti v jednotlivých zemích, ale spíše nastiňuje základní návody k jejich užívání. Je úkolem biskupů vypracovat normy a praktické pokyny, při uvážení místních tradic a zvyklostí k vyjádření zbožnosti a náboženského cítění v jejich diecézi.
Direktář má dvě části, kterým předchází předmluva (objasňující téma tohoto dokumentu), komu je Direktář určen, principy a jazyk lidové zbožnosti. V první části nalezneme odkazy na historii, magistérium církve a teologická vyjádření, která uvádějí lidovou zbožnost do souvislosti s liturgií. V druhé části je pojednáno o některých speciálních projevech lidové zbožnosti jako např.: úcta, kterou církev prokazuje Matce Páně, uctívání andělů, světců; modlitby za spásu zesnulých; poutě a projevy zbožnosti v chrámech.
Cílem Direktáře není ustanovení nových norem, ale zdůraznění teologických a liturgických principů - současně s jejich praktickou aplikací - ve světle plodného propojení mezi liturgií a lidovou zbožností, tak, jak o to usiloval II. vatikánský koncil a jak je to stále uskutečňováno v praxi křesťanských společenství.
****
Se svolením převzato z tiskového servisu ČBK: tisk.cirkev.cz
"Jestliže v průběhu času či díky změnám mentality a společnosti přestane být zřejmý křesťanský charakter těchto kulturních projevů, nebo pokud převáží jejich vnějškové projevy nad vnitřním obsahem, je na pastýřích církve, aby v nich znovuobjevili živé pouto víry a života v Kristu."
Lidová zbožnost je chápána spíše jako záležitost privátní, než veřejná. Direktorium představuje odpověď na otázky po autentickém významu takových gest a znamení, jakými jsou např. oblékání náboženského roucha, líbání sakrálních symbolů, konání poutí apod. Na závěr vyslovil prefekt naději, že "tento dokument přispěje ke duchovnímu růstu života křesťanů, který je účinně rozvíjen prostřednictvím slavení mše a všemi ostatními formami modlitby, které mají v eucharistickém společenství svůj pramen a k němu směřují".
Arcibiskup Tamburrino zdůraznil, že Direktář je dokumentem pastorálního charakteru. Není kompletním katalogem projevů lidové zbožnosti v jednotlivých zemích, ale spíše nastiňuje základní návody k jejich užívání. Je úkolem biskupů vypracovat normy a praktické pokyny, při uvážení místních tradic a zvyklostí k vyjádření zbožnosti a náboženského cítění v jejich diecézi.
Direktář má dvě části, kterým předchází předmluva (objasňující téma tohoto dokumentu), komu je Direktář určen, principy a jazyk lidové zbožnosti. V první části nalezneme odkazy na historii, magistérium církve a teologická vyjádření, která uvádějí lidovou zbožnost do souvislosti s liturgií. V druhé části je pojednáno o některých speciálních projevech lidové zbožnosti jako např.: úcta, kterou církev prokazuje Matce Páně, uctívání andělů, světců; modlitby za spásu zesnulých; poutě a projevy zbožnosti v chrámech.
Cílem Direktáře není ustanovení nových norem, ale zdůraznění teologických a liturgických principů - současně s jejich praktickou aplikací - ve světle plodného propojení mezi liturgií a lidovou zbožností, tak, jak o to usiloval II. vatikánský koncil a jak je to stále uskutečňováno v praxi křesťanských společenství.
****
Se svolením převzato z tiskového servisu ČBK: tisk.cirkev.cz
