Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

1.9.2016, Matka Tereza (Foto: IMA)

Pohodlně žijící lidé často nevědí, co znamená být chudým (Matka Tereza)

Pohodlně žijící lidé často nevědí, co znamená být chudým (Matka Tereza)

S několika lidmi jsme pomohli jedné ženě se stěhováním. Tato matka od rodiny je nemocná, trpí vážnou chorobou, která ji ohrožuje na životě. Na sklonku dne byla všechna práce hotová a my se v dobré náladě rozešli, unavení, ale spokojení, že jsme mohli někomu pomoci. Nasedli jsme do svých pohodlných automobilů a rozjeli se po dobře osvětlených ulicích směrem k našim domovům.

Od té doby neuplynul den, kdy bych si na tu těžce nemocnou ženu nevzpomněl. Prosím Pána, aby ji uzdravil. Má víra ale asi není dost velká, zřejmě nedosahuje ani velikosti hořčičného zrnka, protože její nemoc je stále aktivní. Vím to, diskrétně jsem si to zjistil. Jsem jako ten bohatý mladík, který odchází smutný, že nemohl odpovědět na Ježíšovo pozvání, aby ho následoval. 

Ve svých papírech jsem objevil tento text Matky Terezy, který mě provokuje: „Nesmíme se spokojit s tím, že dáváme peníze. Peníze nestačí, ty můžeme sehnat vždycky. Jsou to naše ruce, co chudí potřebují: abychom jim posloužili vlastníma rukama. Je to naše srdce, co chudí potřebují: abychom je milovali svým srdcem. Ježíšovo náboženství je láska, nakažlivá láska. (…) Potíž je v tom, že boháči nebo jen pohodlně žijící lidé velmi často ani nevědí, co to znamená být chudým. Proto jim také můžeme odpustit. Vždyť skutečné poznání nemůže vést k ničemu jinému než k lásce, k lásce a službě. Ale oni je neznají, a proto je životy chudých nemohou dojímat.“

Modlím se tedy, abych byl jednou schopen stát se skutečně chudým srdcem, aby mě věci dojímaly ještě víc. A zatímco vyčkávám, než se moje víra zvětší, byl bych vám více než vděčný, kdybyste mi pomohli s modlitbou za tu mladou ženu.

 

 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Thierry Bizot, Křesťan v záběhu
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.czwww.ikarmel.cz
Redakčně upraveno

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.