Temné mraky nad Hradčany

7.3.2013, František Lukeš

Temné mraky nad Hradčany
Foto: IMa

Hradčany byly potemnělé.
Připadalo mi to dramatické.

Při první návštěvě papeže Jana Pavla II. v Praze (1990) jsme se připravovali na mši svatou v hale Sparty. Bylo nás tam několik set kněží v bílých albách.

Blížil se začátek bohoslužeb.

Venku bylo zamračeno a vypadalo to na pořádný liják. Říkal jsem si v duchu, že jsme tolik let na Svatého otce čekali a nyní že se to muselo pokazit chladným počasím a deštěm.

Prostranství před letenským oltářem bylo však zaplněno desetitisíci účastníky. V čele shromáždění byl pan prezident, členové vlády a poslanci.

Stál jsem ve sparťanské hale a vedle mne byl známý kněz dr. Josef Zvěřina, který později, v srpnu 1990, zemřel v Itálii. Čekali jsme na začátek mše svaté.

Začalo pršet. Hradčany byly potemnělé, jako by nad nimi byly zavěšeny temné mraky. Připadalo mi to dramatické.

Pravý obraz dějin české země:
stálý dramatický zápas o vítězství pravdy.

Řekl jsem svému kolegovi, jak divný je to pohled na tak skvělé místo. V duchu jsem si představoval, jak by to bylo krásné, kdyby se mraky rozplynuly a zazářilo sluníčko.

Josef Zvěřina mi však odpověděl, že v tom spatřuje pravý obraz dějin české země: stálý dramatický zápas o vítězství pravdy.

Později několikrát zahřmělo, aby byl tento obraz dovršen.

Pojďme do těch tmavých mraků,
každé zažehnuté světélko má svou cenu a velikost.

Přemítal jsem, kolik bouří se přehnalo nad Pražským hradem, kolikrát se blýskalo a burácel hrom. A kolikrát tekla krev za všelijakých bojů, plenění a osočování.

Když nastal čas bohoslužby a nepřestávalo pršet, Josef Zvěřina řekl: „Tak pojďme do toho deště, tmavých mraků, do té bouřky.“

Vyšli jsme, promokli, ale mše svatá byla stejně krásná i za těchto okolností. Připadala mi zcela pravdivá v tomto národě právě pro ten pohled na Hradčany a obrovské nadšení přítomných desetitisíců. Nezapomenu na ty chvíle. A tak navzdory všem bouřím, nečasu a temnu denně vycházejme do času, v němž žijeme.

Každé  zažehnuté světélko má svou cenu a velikost.

Se svolením zpracováno podle knihy
František Lukeš: „Mám tolik práce, že si jdu raději lehnout“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

František Lukeš (1921 – 1998) byl oblíbený český kněz, pedagog a spisovatel. Po vystudování Obchodní školy vstoupil do kněžského semináře a byl vysvěcen na kněze v roce 1947 - rok před komunistickým pučem. V době socialismu byl komunistickou mocí šikanován a překládán na "nevýznamná" působiště. Po listopadu 1989 mu vyšlo několik úspěšných titulů. Texty Františka Lukeše na webu pastorace.cz

 

Kristus praví: „Já jsem světlo světa;
kdo mne následuje, nebude chodit v temnotě,
ale bude mít světlo života“
(Jan 8,12).

Autor: František Lukeš   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Témata: politika  |  CZ  |  Utrpení  |  temnota, tma, vypraholst  |  světlo  |  Společnost  |  Pravda  |  Kněžství, kněz  |  boj

[nahoru]

NAVRCHOLU.cz

Praktické odkazy

 

 

Nejčtenější články za 30 dní

3.8.2016
Mnozí lidé vykonali velké věci, sami ale padli

7.8.2016
František nebo Dominik?

12.8.2016
Maria bojuje po našem boku

Náhodný tip

Veď mne ty, jenž jsi Světlo...
Veď mne ty, jenž jsi Světlo uprostřed temnot, které mne obklopují, veď mne...





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 2000 - 2016 Pastorace.cz