Jmenný rejstřík

ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ

František Lukeš

František Lukeš (1921 – 1998) byl český kněz, pedagog a spisovatel. Po vystudování Obchodní školy vstoupil do kněžského semináře a byl vysvěcen na kněze v roce 1947 - rok před komunistickým pučem. V době socialismu byl komunistickou mocí šikanován a překládán na "nevýznamná" působiště. Je autorem řady pořadů, fejetonů, článků a úvah k aktuálním událostem, publikovaných v novinách, regionálním tisku i vysílaných v rozhlase a televizi. Za pedagogické působení mu byla v roce 1995 udělena pamětní medaile Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové. Díky svému vztahu k výtvarnému umění a hudbě byl přítelem Eduarda Hakena, Karla Svolinského, Viléma Přibyla, Josefa Vlacha, Jaroslava Seiferta a dalších umělců. Vyšlo mu i několik úspěšných knižních titulů. / Nadační fond Františka Lukeše Činěves / František Lukeš - dostupné tituly

• Jak jsem se chtěl trochu blýsknout a vytáhnout (článek) - Telefonovali mi z hradeckého biskupství, abych se připravil na televizní natáčení, které bude na Libici nad Cidlinou, v rodišti svatého Vojtěcha. O něco později mi volali z pražské televize. Režisér mi řekl: „Potřebujeme s vámi natočit krátké šoty, které budou vysílány při bohoslužbě papeže Jana Pavla II. V Praze (1997) v nějakém televizně hluchém místě..." A tak jsem se začal připravovat. Přečetl jsem si mnohá rozsáhlá pojednání...
• Kostel nemá být místem smutku! (článek) - Jednou jsme na Hromnice světili svíčky. Při mši svaté za mnou až k ambonu přišla malá holčička a nahlas řekla: „Chtěla bych něco dobrého, sladkého.“ Když jsem to dítě pozoroval, myslel jsem na ty, kteří takovou odvahu nemají. Myslel jsem na ty, kteří jdou do kostela jaksi jen tak, ale pro nic si nejdou, nic nechtějí.
• Mnozí se chlubí tím, co nemá žádnou hodnotu (článek) - Čím se může člověk chlubit a čím se často lidé v podstatě chlubí?
• Temné mraky nad Hradčany (článek) - Josef Zvěřina řekl, že pravý obraz dějin české země je stálý dramatický zápas o vítězství pravdy. Kolik bouří se již přehnalo nad Pražským hradem, kolikrát se blýskalo a burácel hrom. A tak navzdory všem bouřím, nečasu a temnu denně vycházejme do času, v němž žijeme. Každé naše zažehnuté světélko má svou cenu a velikost.
• Už vím, proč jsem se stal knězem (článek) - V poutním chrámu Panny Marie v Malých Svatoňovicích působil za mého kněžského mládí P. Jan Nádvorník. Obdivoval jsem jeho horlivost. Byl pro mě velkým vzorem. Později jsem se s ním setkal v Jičíně. To jej už hlodala nevyléčitelná nemoc. Hořel v něm sice stále vřelý duch víry a lásky, ale jeho tělo bylo zcela zesláblé.
• V životě není malých rolí (tematický text) - Poznal jsem ve svém životě, že není malých rolí. Někdy totiž stačí jedna docela malinká role, aby změnila „velké“ věci. Říkám si, že i naše často malá životní role může něco zachránit. I ten poslední člověk může něco dokázat.

[nahoru]