Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

30.11.2014 (Foto: IMA)

V dětství jsem se modlil hlavně u zubaře...

V dětství jsem se modlil hlavně u zubaře...
Jak a kdy jste začínal s osobní modlitbou?
Jak se vaše modlitba 
od té doby změnila,
existují nějaké zásadní mezníky v jejím vývoji?

V dětství jsem se usilovně modlil hlavně u zubaře, aby mi nic nedělal. Asi kolem 14-15 let jsem se začal modlit růženec, od 15 jsem si navykl 30 minut denně proklečet v kostele, což jsem praktikoval asi do svých 30 let, pak jsem postupně tuto praxi opustil. Asi od 15 let jsem se rovněž učil rozjímat, začínal jsem nad Dopisy z pouště Carla Caretta, pak jsem přešel na Písmo. Dnes se snažím Písmo meditovat, a meditačním způsobem, pokud mám čas, se modlím i breviář a růženec. Zásadní mezníky v mém životě modlitby asi nebyly.

Měl jste někdy s modlitbou problémy? Jaké?

Stále je pro mne otázkou smysl prosebné modlitby, a odpovědi typu „Bůh nás vždycky vyslyší, ale jinak, než to čekáme“, mne moc neuspokojují. Věřím, že nás Bůh miluje, ale nevím, do jaké míry můžeme modlitbou ovlivnit jednotlivé situace v našich životech. Je pro mne rovněž obtížné se formálně modlit, jsem-li unavený, zejména večer, proto se modlím hlavně ráno.

Pokračování naleznete zde (na webu modlitba.cz)

 

Témata: Modlitba
 

Související texty k tématu:

Modlitba, modlitby
Kdo se modlí, nemarní čas (Benedikt XVI.)
Býváme nervózní, když se ztišíme k modlitbě… (Vojtěch Kodet) 
Jak jsem zpovědníka žádal o zproštění od modlitby (Elias Vella) 
Modlitba - soubor tematických textů
Texty na nástěnky
Základní modlitby
- Na webu vira.cz: modlitba, modlitba; rozjímání, meditace
- web o modlitbě, seznam modliteb www.modlitba.cz

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.