Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

22.12.2014, Charles Journet (Foto: IMA)

Vánoce nám nabízejí něhu Boží lásky

Vánoce nám nabízejí něhu Boží lásky
Jak nás nemá vyvést z míry tajemství Vánoc, 
kde se nám dává najevo nejen láska Boha, 
​ale něha jeho lásky.
 
A my víme, že když se k němu v touze přiblížíme, může něco z milosti prvních Vánoc sestoupit do našeho srdce a zaplavit je světlem. Každého z nás totiž Bůh velice miluje. Cítím Ježíšovu lásku, která nás zasahuje jako ohnivý šíp. Sám se neodvažuji říci, že ho miluji. Vím však, že on miluje mne, jak praví Bible: „To on jako první miloval nás…“ (1 Jan 4,10). Bůh je láska a svou bláznivě něžnou lásku nám ukázal, když k nám přišel jako malé dítě. Nezbývá než zavřít oči a vrhnout se mu do náruče.

Naše srdce potřebuje absolutno a právě jen Bůh může zaplnit nekonečný objem našich srdcí. Žádný tvor, jedině Bůh může být pro duši, jež je tak veliká, smyslem života! Vše ostatní, ba dokonce i to, co je vám nejdražší, to vše ve skutečnosti naleznete pouze v něm. Ano, máme potřebu Absolutna; a nic, co není sám Bůh, nedokáže uspokojit naše srdce. Prosím JEŽÍŠE, aby vám dal pocítit svou něžnou lásku.
 
Zpracováno podle knížky
Charlese Journeta „Jako ohnivý šíp“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

Tento text si též můžete stáhnout k vytištění ve formátu pdf.
 

Související texty k tématu:


Vánoce
 / Vánoce na webu pastorace.cz / Vánoce na webu vira.cz

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.